V Novosibirsku, třetím největším městě Ruské federace, se nachází hned několik městských částí, které jsou organizovány jako takzvané mikrorajóny, velká obytná sídliště. Počítá se k nim například Akademgorodok, Rodniki, Divnogorskij, Sněgiri a třeba Šlyuz.

Autor: zenderlen

Novosibirsk je z hlediska ekonomického výkonu třetím nejsilnějším městem v Rusku, hned po Moskvě a Petrohradu. A zároveň největším ekonomickým centrem asijské části země. Úroveň bydlení na zdejších sídlištích tomu ale příliš neodpovídá.

Autor: zenderlen

Bydlení na sídlištích v Novosibirsku, zejména na novějších periferiích a ve starých sovětských panelových čtvrtích, je považováno za nekvalitní kvůli katastrofální dopravní nedostupnosti, chybějící infrastruktuře a extrémně levné, rychlé, ovšem nekvalitní výstavbě.

Autor: zenderlen

V zimě tu teploty padají hluboko pod minus třicet. Smířlivě se dá dodat, že stavby v podmínkách mrazivého Novosibirsku obecně zastarávají rychleji. Snaha věnovat nějakou péči jejich údržbě je tu ale minimální. Důraz se tu vždy kladl na plnění norem výstavby, ne na její opravy a rekonstrukce.

Autor: Profimedia.cz

Mnoho bytových komplexů z panelů tu dnes staví firmy s cílem maximálně stlačit cenu. Výsledkem jsou domy s nulovou zvukovou izolací, s nekvalitními okny a špatnými tepelně-izolačními vlastnostmi. Což je v drsných sibiřských zimách zásadní problém.

Autor: zenderlen

Novosibirsk je ukázkou sovětského urbanismu dotaženého do gigantických rozměrů. Sídelní mikrorajony tu plynule přecházejí jeden v druhý, takže člověk často ani nepozná, kde jedno sídliště končí a další začíná.

Autor: zenderlen

Kvalita staveb? Katastrofální. Výjimečné nejsou ani situace, kdy stavební firmy vyhlásí bankrot a lidé dostanou „své“ byty v surovém betonu, bez zapojených výtahů, anebo chodníků a pouličního osvětlení.

Autor: zenderlen

Nové developerské projekty v Novosibirsku často vyrůstají vedle rozpadajících se chruščovek. Starý sovětský sen o kolektivním bydlení tak dostává modernější fasádu, ale stejné problémy s dopravou, infrastrukturou i přeplněností zůstávají.

Autor: Ilya Varlamov

Novosibirská sídliště vznikala jako rychlé řešení pro milionové sibiřské město. Dnes tu mezi nekonečnými řadami paneláků žijí celé generace lidí, kteří si na zimu, beton a vzdálenosti zvykli stejně jako na každodenní dopravní kolapsy.

Autor: Pavel Nikolaev

Kolik lidí žije na sídlišti Rossijskij v Krasnodaru? To se vlastně přesně neví. Ruské úřady pořád uvádějí číslo 6 860 obyvatel, údaj z roku 2021. Neoficiální odhad je ovšem kolem pětatřiceti tisíc. Jak to? Místo je symbolem nelegální výstavby a developerských projektů, které nikdo předem neschválil.

Autor:  SviraK

Sídliště Rossijskij v Krasnodaru vzniklo na parcelách někdejší chatové oblasti. Pozemky tu „někdo“ vykoupil a „někdo“ na nich začal stavět. Pak se tu taky „někdo“ zabydlel. A „někdo“ další si na tom pořádně namazal kapsu. Radnice tu nad situací zcela ztratila kontrolu.

Autor: Nikolay Sizonenko

Projekty sídliště Rossijskij, které se natáhly na sedmikilometrovou délku zástavby, tu vznikaly bez jakéhokoliv územního plánování. V praxi to obnášelo například i to, že silnice končila tam, kam ještě sahal vliv radnice. Dál už ne.

Autor: Profimedia.cz

Nevedla sem asfaltem zpevněná silnice a po každém dešti se nákladními automobily vyjeté koleje měnily na pořádnou bažinu. Pochopitelně chybělo jakékoliv řešení dešťových svodů nebo srážkové kanalizace.

Autor: Profimedia.cz

Po každém dešti se tedy ulice nového sídliště promění v hluboké bažiny smíchané s přetékajícími splašky, kterými lidé musí brodit v holínkách. Nebo si stavět provizorní lávky ze stavebního materiálu a odpadu. Příběh z Krasnodaru tím ale neskončil.

Autor: Profimedia.cz

Má se snad celé to nelegálně vystavěné sídliště zbourat? Radnice zareagovala s velkým zpožděním. A poněkud zvláštně. Tím, že periferie města v územních plánech dodatečně plošně vyhlásila zónou s povolenou zástavbou. Jenže tím spustila další lavinu nelegálních projektů v téže oblasti.

Autor: SviraK

Krasnodar je tedy městem, na jehož periferiích může, víceméně legálně, vzniknout prakticky jakákoliv rezidenční stavba. Panelák nebo vilka ve stylu novoruského podnikatelského baroka. Chaos ne-napojení komunikací, rozvodů a neudržované infrastruktury je tu dokonalý.

Autor: HugeChavez

Krasnodar se tak stal příkladem nebývalých jevů architektury i stavitelství. Téhle obytné čtvrť se například přezdívá „Šanghaj“. Protože developer nemovitostí se tu snažil stavět s nejvyšší povolenou hustotou osídlení. Jak se tu asi žije?

Autor: HugeChavez

A tohle je novinka Krasnodaru, bytový komplex Slavjanka. Poeticky se mu přezdívá: „Dvě strany jedné medaile“. Zdejší byty by měly být primárně určeny jako odměna pochybným „hrdinům“ té pět let trvající speciální vojenské operace. Invazní války, kterou Rusko vede proti Ukrajině.

Autor: SviraK

Většina vystavěných bytů ze vznikajícího fondu se ale „záhadně“ rozdělila mezi kamarády developerů. Veteránů války tu moc nebydlí, i když řada z nich tu už nastálo zůstala. Jak tomu rozumět? Sídliště Slavjanka totiž prorostlo do areálu, původně určeného pro rozšiřování místního hřbitova.

Autor:  lovemyonahole

Na Slavjance tak skutečně našla své ubytování řada těch, co se z SVO do ruského Krasnodaru vrátila. Parcela, kterou si ve válce vysloužili, je ovšem jiná, než jakou asi očekávali. Má rozměry 90 × 200 centimetrů klasického kopaného jedno-hrobu.

Autor:  lovemyonahole

Z domu to nikdy nemáte na hřbitov daleko. Lepší alegorii života na ruském sídlišti si těžko představit.

Autor:  lovemyonahole

Studnice příběhů z ruských sídlišť tím ale zdaleka vyčerpaná není. Z autobusové zastávky, napojující největší tamní sídliště, teď můžeme vyrazit dál.

Autor: Ilgiz Ravisovič

Že jsou v Moskvě byty násobně dražší než v třeba Praze? Neplatí to pro celou ruskou metropoli. Například na sídlištích v distriktu Kapotňa (Kapotnya) se ceny drží čtyřicet procent pod místním průměrem. Proč? Je považována za jednu z nejhorších moskevských čtvrtí k životu.

Autor: Profimedia.cz

Důvodem je velmi přítomnost největší moskevské rafinerie, průmyslového závodu provozovaného společností Gazprom. Zástavba panelových sídlišť místy dosahuje téměř až k branám podniku.

Autor: Profimedia.cz

Když se řekne bydlení u řeky, každý si představí něco jiného.

Autor: Profimedia.cz

Přepočítáno, průměrná cena bytů se tu pohybuje okolo 90 000 korun za metr čtvereční. Garsonku tu pořídíte i za tři miliony korun. Ceny jsou zde kvůli blízkosti průmyslové zóny hluboce pod celoměstským moskevským průměrem

Autor: Profimedia.cz

Obří ropná rafinerie tu neustále znečišťuje ovzduší. Na občasná dopoledne, kdy tu nejde vidět slunce na obloze anebo z nebe padající černý déšť si tu zvyknout musíte, když už chcete bydlet dvacet kilometrů od Rudého náměstí.

Autor: A.Savin, Creative Commons

Sídliště nemá žádné spojení s metrem, oblast je oddělená od zbytku města řekou Moskvou a dálnicí MKAD. Je odříznuté od zbytku města a infrastruktura pro život je zde minimální. Cesta do centra trvá 70 minut, v závislosti na hustotě dopravy.

Autor: Profimedia.cz

Vzhledem k izolovanosti funguje Kapotňa (Kapotnya) téměř nezávisle, jako samostatné město ve městě. Kvůli levným nájmům se sem stahují sociálně nejslabší vrstvy obyvatel, ti, co prostě potřebují bydlet levně. To ale komfortu ani bezpečnosti života na sídlišti příliš nepřidává.

Autor: Profimedia.cz

Pokud vám nevadí blízkost bývalé chemičky, sousedství s bývalou tepelnou elektrárnou, starými rozvodnami a stále fungující rafinérií, bude se vám tu možná líbit. Napravit ekologické dopady průmyslu tu moskevská radnice plánuje už celá desetiletí, takže se jich třeba jednu opravdu dočkáte.

Autor: Profimedia.cz

Kapotňa (Kapotnya) je možná jedním z nejhorších sídlišť v Moskvě. Ale nikoliv tím nejhorším. O ten nelichotivý titul se totiž uchází sídlištní oblast, mikrorajon Goljanovo. Leží ve východním sektoru města, a nemá vůbec dobrou reputaci.

Autor: salnikovkirill

Tato oblast, v blízkosti bývalého gigantického Čerkizovského tržiště, vždy přitahovala nelegální přistěhovalce, překupníky a šejdíře. Špatnou pověst si čtvrť vybudovala už dávno, kdy byla tradičně spojována s činností ruské mafie.

Autor: stroi.mos.ru

V roce 2014 americký deník The Huffington Post zařadil Goljanovo mezi tři nejnebezpečnější místa na světě pro turisty, což dobré pověsti čtvrti zrovna neprospělo. V mezinárodních žebříčcích se od té doby opakovaně umísťuje jako jedno z nejhorších míst pro život na světě.

Autor: stroi.mos.ru

Sídliště v Goljanovo prodělává poměrně intenzivní stavební rozvoj, ale staré problémy tu stále přetrvávají. Čtvrť je stále tvořena převážně starými panelovými domy a chybějící občanskou vybaveností.

Autor: Artyom Svetlov

Sídliště v Goljanovo trpí velmi vysokou mírou pouliční kriminality, loupežných přepadení a krádeží. Je zde vysoká koncentrace migrantů pracujících na nedalekých tržištích, což v kombinaci s chudobou a nedostatkem příležitostí vytváří „etnicky vypjaté“ prostředí.

Autor: Artyom Svetlov

Momentka z příjezdu do Goljanovo: sjezd z dálnice, nalevo teplárna Těploelektrocentral č. 23, po pravé straně pak internační tábor pro nelegální imigranty.

Autor: Dmitry Rozhkov

Ještě jedno kontroverzní moskevské sídliště zmínit musíme. I tady jsou prý nájmy velmi levné, ale Rusové se sem moc stěhovat nechtějí. Vlastně se zdá, že se s tímhle sídlištěm Moskva moc nechlubí. Jde o Birjuljovo Zapadnoje. Na první pohled vůbec zle nevypadá.

Autor: Svetlov Artem

Oficiálně tu má žít 85 000 obyvatel, přičemž 79 procent z nich by mělo být ruské národnosti. Realita je bližší tomu, že obyvatel tu je přes 120 000, a většina je z nich ruské národnosti jen „pasem“. Jako například Čečenci, Dagestánci, kteří se kulturně a nábožensky od většinového obyvatelstva liší.

Autor: Svetlov Artem

Sídliště ovšem slouží jako „noclehárna“ pro námezdné pracovní síly, které často ani ruským pasem nedisponují. Existuje tu silná komunita lidí z Ázerbájdžánu a Arménie, a poměrně masivní je zde zastoupení dělníků z Uzbekistánu, Tádžikistánu a Kyrgyzstánu.

Autor: Svetlov Artem

Birjuljovo Zapadnoje je chápáno jako bublající kotel etnických rozdílností, který tu a tam tlak uvolní pořádným výbuchem. Moskevská mládež tu s oblibou „čistí ulice od přistěhovalců“. A zasídlení přistěhovalci v odvetě pak „čistí ulice od moskevské mládeže“.

Autor: Profimedia.cz

Bezpečno tu prostě není. Sídliště se neblaze zapsalo masivní vlnou etnických nepokojů, které vypukly po surové vraždě jednoho z místních obyvatel. Vlnu násilností nakonec musela tlumit i armáda.

Autor: Profimedia.cz

Levné nájmy v panelových domech proměnily čtvrť v logistické a ubytovací zázemí pro migranty, kteří pracují ve stavebnictví, úklidových službách a logistice.

Autor: Profimedia.cz

O Birjuljovo Zapadnoje se někdy říká, že v něm „končí Moskva“. Geograficky to pravda vlastně je. Že tu ale ruštinu na ulicích moc neuslyšíte, a že k orientální atmosféře tu chybí už jen hlas muezzina svolávajícího věřící k pravidelné modlitbě, to se starousedlíkům moc nelíbí.

Autor: Gennady Grachev

To sídliště se nachází hned za hranicemi Petrohradu, i když administrativně jeho přímou součástí úplně není. Kudrovo funguje jako obří noclehárna, ubytovna pro pracovní sílu. Lidí, kteří sice v Petrohradu pracují, ale bydlení si tam dovolit nemohou.

Autor: Mark OC

Zapomeňte na staré chruščovky nebo brežněvky. Kudrovo, hlavně sídlištní část Novy Okkervil, je po celém světě známé svými gigantickými bytovými komplexy. Věžáky tu sahají až do výšky pětadvaceti podlaží.

Autor: Fun-Raisin2575

Původní plán zněl, že se sídlištní komplex ve vesničce Kudrovo stane řešením na akutní nedostatek bydlení pro mladé rodiny. To se ale nestalo. Ke zklamání přispěly i ceny zdejších nových bytů. V průměru stály kolem šesti milionů rublů, což bylo v roce 2015 v přepočtu asi 2,8 milionu korun.

Autor: Shutterstock

Tím se zcela vymykaly té původní ušlechtilé představě „startovacího rodinného bytu“. Průměrný měsíční plat tehdy dosahoval třiadvaceti tisíc rublů (asi 11,5 tisíce korun), takže by petrohradský dělník musel na jednu takovou obytnou jednotku šetřit a přitom nejíst celých dvacet let.

Autor: Mark OC

Z vesnice Kudrovo, kterou bylo nelehké najít na mapě, se v průběhu šestnácti let stalo šedesátitisícové panelové město. Jehož jedinou chloubou je, že na svém území chová jedny z nejobludnějším paneláků v celé Ruské federaci, ve kterých si navíc lidé ani nemohou dovolit bydlet.

Autor: rjroa21

Gangy vandalů okupující ulice a demolující zaparkovaná auta; vchody do paneláků, z nichž nevyjdete bez nože zaraženého mezi žebra? Petrohradské sídliště Kupčino má notoricky špatnou pověst, ale ta už se dnes stala skutečně jen mýtem a minulostí. Vlastně je tu dnes docela klid.

Autor: SPb

Kupčino je jedna z největších rezidenčních oblastí v Petrohradu, jejíž populace dnes čítá okolo 410 000 obyvatel. Nachází na jihu města a je obklopena průmyslovou zónou na severu, Moskevskou linií Oktyabrské železnice na východě a linií Vitebské železnice na západě a okruhem na jihu.

Autor: SPb

Právě to těsné obstoupení sídliště dopravními tepnami dělá ze sídliště pomyslný ostrov v krajině. Město ve městě, svět, kde platí vlastní pravidla. Ale nebojte, dávno už to není ta nejnebezpečnější čtvrť v celém Rusku, jako se o Kupčino říkalo. Je bezpečné asi tak stejně, jako jiná ruská sídliště.

Autor: Chlopotin Nikolaj Viktorovič

Obrovské vnitrobloky, labyrinty garáží a slabě osvětlené industriální zóny tu historicky vytvářely ideální podmínky pro trestnou činnost. Do Kupčino se dřív jezdilo „na nákupy“ za dealery drog. Koncentrace uživatelů návykových látek tu byla vysoká i na ruské poměry.

Autor: SPb

Z toho, co bylo v 90. letech, po rozpadu Sovětského svazu, symbolem chudoby a pouličního násilí, se stalo docela ospalé sídliště. A to doslova. Funguje totiž převážně jako spalnyj rajon, předměstská čtvrť určená téměř výhradně k přespávání dělníků.

Autor:  Messir

Ke zlepšení situace hodně přispělo vybudování nové linky metra a výstavba několika moderních bytových komplexů. Narostly tu ceny nájmů, proměnila se demografie obyvatelstva. Petrohradské Kupčino žije jako potemnělé Město zločinu jen na internetu, ale realita je tu mnohem poklidnější.

Autor:  No Redeeming Value

Polská města, která zmizela na 50 let z mapy