Nábřeží desetitisícového městečka Horinouchi v prefektuře Niigata na ostrově Honšú ozdobil pragmaticky vyřešený dvoupatrový dům. Zabírá 29 metrů čtverečních a stojí na trojúhelníkovém pozemku o velikosti pouhých 52 metrů čtverečních. Parcela je ohraničena pěší nábřežní promenádou a klidnou ulicí. Tím, že dům do jisté míry kopíruje parcelu, na které stojí, nemá pravidelný ani pravoúhlý tvar.
Přes všechny komplikace a omezení zde dokázal tokijský architektonický ateliér Mizuishi pod vedením Koty Mizuishiho postavit výjimečný dům, ve kterém majitelé obývají plochu více než 55 metrů čtverečních. Zrealizovat kompletní dřevostavbu s tmavě hnědou falešnou mansardovou střechou trvalo jedenáct měsíců. Stavba vyšla v přepočtu na téměř sedm milionů korun.
Vstupte do rodinného domu |
Autor Kota Mizuishi řadu let pracoval v tokijském studiu TKO-M Architects a před dvěma lety se osamostatnil a založil vlastní projekční kancelář. Věnuje se především návrhům rodinných domů a bytů, sociálnímu bydlení a rekonstrukcím.
Kota se inspiruje přírodními živly, poezií vody a větru. "Bez toho, aniž by se mi zdálo, že je můj návrh pokorný k prostředí, ve kterém je umístěn, a místní dominantní řece, bych jej nepovažoval za hotový a dokonalý. Takto může připomínat loď, která se chystá vyplout na vodu," popsal iDNES.cz poetiku, s jakou k tvorbě domu přistupoval.
Z důvodu omezeného prostoru bylo nutné dům nezahlcovat příčkami a dveřmi. Kota ho otevřel vertikálně i horizontálně. V prvním patře jsou vstupní prostory, ložnice a koupelna. Po schodech lze vystoupat do hlavní obytné části s kuchyní, jídelnou a pokojem pro hosty. V podkroví je dětský pokoj.
Dcera zatím spí s rodiči v ložnici a svůj pokoj v nejvyšším patře domu využívá pouze jako hernu. Jedinou cestou, jak se do něj dostat, je vylézt po žebříku. Až dcerka povyroste, stane se pro ni podkrovní místnost perfektním útočištěm s dostatkem soukromí pro hry i pubertální snění.
Pod lavicí v obývacím pokoji jsou krabice s namontovanými kolečky pro snadnější manipulaci. Krabice nahrazují úložné prostory.
Žebřík vede z místnosti, kterou domácí zatím využívají jako pokoj pro hosty, a díky tomu, že není oddělená dveřmi od obytného prostoru, jim násobí vzdušnost obytného patra. Napojení místnosti na dětský pokoj v podkroví není náhoda, za pár let může posloužit dceři i jako studovna.
Spát v ložnici v tomto domě vyžaduje alespoň malou dávku otrlosti. Lůžko je totiž přímo naproti vchodovým dveřím, hned ve vstupní části domu. Od cesty vedoucí do dalších pater je odlišuje jen druh podlahy. V ložnici je položená dřevěná podlaha, zatímco v části sloužící jako chodba je beton ošetřený základní barvou a lakem. Majitelé si ale po pár týdnech bydlení nainstalovali do ložnice lehké bílé závěsy, které je alespoň opticky oddělily od chodby.
V hlavním obytném prostoru je důležitým prvkem prostorné okno s venkovním parapetem, který plynule přechází i do interiéru a slouží jako lavice k sezení. Díky možnosti odsunout velkou část okna a propojit tak interiér s exteriérem a pohledem na řeku násobí efekt zrcadlení domu ve vodě.
Kuchyň je zařízená jen tím nejdůležitějším.
Interiéry jsou zařízené jen tím nejdůležitějším. Místnosti jsou vymalované bíle, kuchyně je také bílá a velmi jednoduchá, posezení v obýváku v podobě lavice je velmi minimalistické. Pod lavicí jsou papírové krabice s namontovanými kolečky pro snadnější manipulaci, které nahrazují úložné prostory. Vestavěné skříně jsou v ložnici.
Dům na nábřeží v malém japonském městečku překvapuje svou prostorností a důmyslností. Sedíte-li v okně obývacího pokoje, máte pocit, že odpočíváte přímo na lavičce městské nábřežní kolonády. Okny vedoucími do všech stran mají obyvatelé dokonalý přehled o dění v okolí. Dokonalý domov pro mladý pár s dcerkou.
