Projekt Trellick Tower nezačínal se záměrem vytvořit novou architektonickou atrakci Londýna, anebo zapojit se do nikým nevyhlášené soutěže o nejošklivější budovu světa. Bohužel právě takovým dojmem dnes tato ikonická stavba nejčastěji působí. Jako docela záměrná „podivnost“.

Autor: Profimedia.cz

Záměr byl docela jiný, a s projektem obřího věžáku zprvu ani tolik nesouvisel. Hlavním cílem byla rozsáhlá proměna starých obytných čtvrtí v londýnském severním Kensingtonu. Na místech, která silně utrpěla během náletů za druhé světové války.

Autor: Steve Cadman

Na londýnské radnici si v roce 1963 spočítali, že rekonstrukce obydlí v okolí Edenham Street by už nebyla ekonomicky znělá. Domy, šlo převážně o viktoriánskou zástavbu z konce 19. století, byly tak poškozené a zanedbané, že nemělo cenu je opravovat.

Autor: Profimedia.cz

Proto raději vykoupili pozemky, nějakých jedenáct akrů, a uvolnili je pro novou zástavbu. Radnice tím v podstatě ušetřila. Ale vznikl tím další problém: kam teď s lidmi, kteří v severním Kensingtonu žili. Odpověď na to měl najít Ernő Goldfinger.

Autor: Hassocks5489

Architekt Ernő Goldfinger, jeden z nejvýraznějších představitelů britského poválečného modernismu, měl poměrně jasno. Coby architekt maďarského původu – do Velké Británie emigroval – měl osobní zkušenost s panelovými sídlišti. Viděl jejich klady i zápory.

Autor: Banalities

Co tedy udělat s uvolněnou stavební plochou? Navrhl vystavět vysokou věž, která měla vyřešit problém londýnských slumů. A aby se na území tzv. Cheltenham Estate žilo lépe, navrhoval „zjemnit“ celkový dojem z masivní stavby i nízkopodlažním zástavbou.

Autor: Sludge G

Jinak jeho základní argument pro výškové bydlení byl velmi praktický: soustředit velké množství bytů na malou půdorysnou plochu, a zbytek parcely – přibližně čtyři akry – ponechat dětem, chodcům, zeleni a občanskému vybavení. To špatně neznělo.

Autor: Ethan Nunn

Zajímavé je i to, že Ernő Goldfinger se nějak neodděloval od výsledků své práce. Když prve dokončil tzv. Balfron Tower, sám se do ní s manželkou na dva měsíce nastěhoval, a „studoval“ život lidí ve svém díle. Ty zkušenosti se mu hodily, a silně formovaly podobu nově projektované Trellick Tower.

Autor: Steve Cadman

Londýňané si například u jeho Balfron Tower často stěžovali na nedostatečný počet výtahů, problémy s osvětlením chodeb. A naopak dávali najevo, že bydlení ve výškách jim vlastně vůbec nevadí. Inspirace, načerpaná přímo od zdroje, se promítla do nových plánů.

Autor: Profimedia.cz

Třeba tím, že se servisní zázemí a výtahy přesunuly zcela mimo hlavní jádro obytné části Trellick Tower. Čísla a popisy mohou být trochu matoucí, protože touto stavbou nevznikal jeden celistvý objekt, ale vlastně dvě propojené věže.

Autor: Profimedia.cz

Ta hlavní obytná část Trellick Tower má 31 podlaží a výšku přibližně 98 metrů; s pozdějším telekomunikačním stožárem pak dosahuje zhruba 120 metrů. Její charakteristickou siluetu však nevytváří jeden objekt, nýbrž štíhlý obytný blok a od něj oddělená servisní věž.

Autor: Profimedia.cz

Navíc je k obytné části připojena také sedmipodlažní nižší budova, takže celý soubor vytváří členitější odstupňovanou siluetu. Ale podle té boční samostatně stojící servisní věž si Trellick Tower s jinou takovou stavbou nespletete.

Autor: Helidronesurveys

Goldfinger tu poměrně dost netradičně oddělil vertikální dopravu mezi podlažími od samotného bydlení. Servisní věž tedy obsahuje tři výtahy, únikové schodiště a další provozní zařízení. S obytným blokem je přitom spojena uzavřenými mosty, a to pouze v každém třetím podlaží.

Autor: Mark Ahsmann

Jedna společná chodba tak obslouží tři úrovně, a není nutné vést veřejnou komunikaci kolem dveří každého bytu na každém patře. Systém současně omezil množství společných chodeb a umožnil více bytům získat fasádu na dvě strany.

Autor: stevecadman

Stavba servisní věže „stranou“ měla i další výhodu. Izolovala hluk z projíždějícího výtahu. Hučení kabiny mezi podlažími vás tak nebudilo ze spánku, výtah jezdil „v úplně jiném domě“. Bez rámusu, bouchání dveří, bez vibrací.

Autor: Danielrichardbond

Praktické to bylo i z hlediska servisu, oprav. Pochopitelně, že výtahy jsou přesně tím prvkem, který má tendenci se pokazit. A tady opravy nezasahovaly do života v hlavní obytné části Trellick Tower.

Autor: Steve Cadman

Servisní věž je zvenčí téměř uzavřená, perforovaná jen úzkými štěrbinovými okny, zatímco obytný blok je naopak kontrastně výrazně prosklený.

Autor: Helidronesurveys

Asi tou na pohled nejpodivnější částí siluety Trellick Tower je prosklený hranol, vystrčený z horní části servisní věže. Původně to byla kotelna a technické centrum domu.

Autor: Edwardx

Architekt Goldfinger sem umístil olejové kotle a zásobníky vody. To umístění nádrží ve výškách zkracovalo rozvody a umožňovala využívat gravitaci při distribuci vody směrem dolů, takže celý systém potřeboval méně čerpadel.

Autor: Edwardx

Zrovna do téhle technicky elegantní realizace však zasáhly vnější vlivy. Krátce po otevření domu přišla ropná krize roku 1973 a provoz olejového vytápění se výrazně zdražil. Byty proto byly později převedeny na elektrické vytápění.

Autor: Edwardx

Nosnou a zároveň výtvarnou podstatu Trellick Tower tvoří železobeton litý na místě. Konstrukčně jednodušší části doplňují prefabrikované panely s oblázkovou strukturou. Balkony původně měly dřevěné obložení.

Autor: Edwardx

Stavba, mimořádná svou velikostí, překvapovala svou konstrukční racionalitou. Nebylo tu nic, co by mělo selhat, pokazit se nebo vyžadovat nějaká mimořádní servisní opatření. Beton byl možná surovým, ale vynikajícím stavebním materiálem.

Autor: Edwardx

Právě ta kombinace konstrukční racionality a mimořádné pozornosti k jednotlivým detailům je z důvodů dnešní památkové ochrany. Trellick Tower dosahuje v britském systému památkové péče stupně Grade II* (druhý stupeň s hvězdičkou), coby budova zvláštního až nadprůměrného významu.

Autor: GU_Canal_Westbourne_Park.jpg: Iridescent

Uvnitř Trellick Tower se nachází 217 bytových jednotek. Každé třetí podlaží obsahuje v jednotlivých křídlech jednopokojové/jednoložnicové byty, zatímco nad a pod nimi leží větší obytné jednotky.

Autor: Gürkan Sengün

Jednopokojové byty mají přibližně 50–59 metrů čtverečních, dvoupokojová jednotka přibližně 75 a velké tříložnicové byty přibližně 95–113 metrů čtverečních. Byty tedy nejsou identické, ale rozvíjí několik různých dispozičních profilů.

Autor: Profimedia.cz

Goldfinger věnoval až neobvykle velkou pozornost tomu, co se odehrává za betonovou fasádou. Byly to sice maličkosti, ale pro život docela podstatné. Například posuvné dveře u balkonů, které šetřily prostor uvnitř, místo klasických „křídlových“ dveří.

Autor: Profimedia.cz

Chytře řešené byly i vypínače, důmyslně integrované přímo do dveřních zárubní. Usnadňovalo to přístup k elektroinstalacím. Nechybělo tu dvojité zasklení oken. A to oken otočných, která se dala snáze mýt. Anebo vestavěné úložné prostory.

Autor: Helidronesurveys

Na zdánlivě „hloupé monstrum z betonu“ a „brutalistického brachiosaura, který musel mít zvláštní mozek v krku servisní věže“, byla celá Trellick Tower velmi chytře promyšlená.

Autor: Profimedia.cz

Ona obytná věž přitom neměla být nějakým solitérem, který ční z celé Cheltenham Estate. Plánovalo se celé okolí. Součástí programu Trellicku bylo šest obchodů, kancelář, prostory pro mládež a ženy, školka a další komunitní vybavení; v nižším křídle fungovala také lékařská ordinace.

Autor: Hassocks5489

Celý koncept navazoval na poválečnou britskou zásadu takzvaného „mixed development“, tedy smíšení různých výšek, typů a druhů bydlení v otevřené krajinářské kompozici. Aby to nebylo jen sídliště s paneláky, aby všechno nebylo zbytečně vysoké.

Autor: Mark Ahsmann

Co se na tak chytře postaveném projektu může pokazit? V případě Trellick Tower to nebyli nájemníci, ale nezvaní hosté. Vandalové. Ti poničili požární zařízení, a unikající voda vyřadila výtahy a další služby, takže obyvatelé zůstali přes vánoční období bez základního vybavení domu.

Autor: Profimedia.cz

Pro nově otevřenou Trellick Tower byl ten incident hodně špatnou reklamou. Britové se v té době odvraceli od výškových obytných budov, a tohle selhání z Cheltenham Estate jim posloužilo jako argument.

Autor: Profimedia.cz

Hodí se asi zmínit, že toto rozhodně nebyla chyba architekta. Ten v projektu požadoval, aby budova byla zaopatřena recepcí se stálou službou, která by dovnitř žádné vandaly nevpustila. Londýnská radnice ale chtěla ušetřit, a tak tuhle službu nájemníkům z plánů vyřadila.

Autor: Paul The Archivist

Dům se špatnou pověstí nakonec zachránili jeho vlastní obyvatelé. Dne 8. října 1984 vytvořili nové „sdružení obyvatel“, které se zasadilo o lepší správu a bezpečnost nemovitosti. V roce 1987 pak došlo i na tu původně navrhovanou recepci.

Autor: Profimedia.cz

Během devadesátých let se proto obraz Trellick Tower v médiích výrazně změnil: z lokality, které se případní zájemci báli, se postupně stala vyhledávaná londýnská adresa.

Autor: Jim Linwood

Z děsivé Věže teroru je adresa, kde chcete bydlet