Mezi dvěma světovými válkami hotel Chelsea sice chátral, stal se však místem setkávání židovských emigrantů, kteří unikli táborům smrti. V druhé polovině 20. století nebyl v uměleckém světě snad nikdo, kdo by se tu alespoň nakrátko nekmitl, od Thomase Dylana, který se tu upil, Boba Dylana, Leonarda Cohena přes Thomase Wolfa, Arthura Millera, Jane Fondovou, Jamese Pollocka až po Sarah Bernhardtovou.
V hotelu Chelsea se natáčely filmy (např. 9 a 1/2 týdne s Kim Basingerovou) a televizní seriály (třeba 24 hodin), figuruje v nespočtu písní. Podle jedné z nich, Chelsea Morning Joni Mitchellové (a tudíž po tomto hotelu), dostala jméno Clintonova dcera Chelsea.
Slavné schodiště je původní
Jako vždy jde hlavně o peníze
Dnes budova nutně potřebuje rekonstrukci. Současní majitelé se na ni necítí, proto se rozhodli dvanáctiposchoďový hotel prodat. Případný nový majitel zřejmě ukončí letitou tradici hotelu čekat umělcům s platbami za ubytování. Zřejmě se zaměří na mladší a solventnější zákazníky.
První přelom už hotel, který v roce 1946 převzaly tři maďarské rodiny a dnes jej vlastní patnáct podílníků, ostatně už absolvoval. V roce 2007 byl odvolán dlouholetý správce Stanley Bard, podle jehož názoru byl hotel "komunitou stejně smýšlejících duší a ne zdrojem podnikání".
Přinejmenším část správní rady hotelu však chtěla, aby hotel přestal být místem pro bohémy a začal na své slavné minulosti vydělávat. Potomci dvou hlavních dalších majitelů proto nahradili Barda společností BD Hotels, která zakročila proti dlužníkům za nájem (někteří to dotáhli až na 15 000 dolarů a část se musela vystěhovat). V roce 2008 ale firma správcem být přestala a vstřícný postoj vůči umělcům se vrátil.
Lobby představuje slavnou galerii
Doupě bohémy inspirované socialismem
Z "normálního” rámce vybočuje i historie a architektonické řešení hotelu. Autorem projektu byl architekt francouzského původu Philip Hubert a hotel Chelsea, který byl jako první stavba zařazen na seznam chráněných památných budov v New Yorku, je výjimečný i v jeho tvorbě.
Podepsal se na něm totiž vliv francouzského socialistického utopisty Charlese Fouriera. Ten doporučoval zakládání jakýchsi bytových družstev tvořených pěstiteli a výrobci, malým zastoupením kapitalistů, vědců a umělců, kteří by si navzájem zajišťovali ekonomické přežití, psychickou rovnováhu a duchovní růst.
V Chelsea stojícím uprostřed velkoměsta zastupovali "pěstitele a výrobce" realitní makléři, stavitelé a dodavatelské firmy. "Kapitalisty, učence a umělce" nepředstavovali pouze malíři a sochaři pracující v patnácti ateliérech v nejvyšším patře budovy, ale i množství hudebníků, profesorů, finančníků a bohatých filantropů.
Hotel Chelsea
V rušně se rozrůstající čtvrti se nedal dodržet ani Fourierův půdorys hranatého "U", takže hotel má dvě postranní křídla a jedno dvakrát tak široké křídlo ústřední, jehož středem vede 2,5 m široká chodba. Budova je dost velká na to, aby se sem vešlo kolem 400 lidí, tedy celkem 80 rodin. Stavba byla vybavena společnými jídelnami a střešní promenádou.
Cílem bylo vytvořit atmosféru svobody, v níž by se mohla začít formovat americká kultura. Výrazně jsou zastoupena přírodní témata v podobě lastur a květin z ozdobného barevného skla, prosklených dveří s lepty lesních scén, ručně vyřezávaných dřevěných krbových říms a ručně malovaných kachlů, mistrně vytepaných slunečnic zdobících vnější balkony a ústřední schodiště.
Hotel, kde jste mohli všechno
Třebaže jsou v kdysi luxusním hotelu, kam si za první světové války chodívaly slečny z lepší společnosti odpočinout po nákupech mezi palmy ve foyer, dnes děravé podlahy, oba výtahy jezdí mezi poschodími více než rozvážně, ve vodovodním potrubí to úpí a kohoutky kapají, atmosféru hotelu to nijak nepoznamenává.
Apartmá v hotelu Chelsea
Zde se pěstuje nonšalance. Luxus a pompa se tu nenosí, dominují užitečnost, atmosféra a nekonformnost. "Tento hotel nepatří k Americe,” napsal o Chelsea Arthur Miller. "Nejsou tu vysavače, pravidla ani stud.”
V tom mu dával za pravdu i Leonard Cohen – ten si pochvaloval, že je to hotel, kam si "můžete ve čtyři odpoledne přivést trpaslíka, medvěda nebo čtyři ženské a zatáhnout je na pokoj, a nikdo se nad tím nebude pozastavovat”.
A i když od té doby uplynulo několik desetiletí, současní obyvatelé hotelu jim dávají za pravdu dodnes. "Tady odtud je to nádherné”, napsal na své plátno visící nad schodištěm japonský malíř Hiroya, který zde před časem zemřel.
Je pravda, že v Chelsea má vlastní historii snad každý pokoj. V č. 205 žil a zemřel – na otravu alkoholem po 18 whiskey (pouze skotská je whisky)v hotelovém baru – velšský básník Dylan Thomas (který údajně inspiroval Boba Dylana, dalšího obyvatele hotelu, k tomu, aby si změnil jméno z Freda Zimmermana – "s tím nemůžeš nikdy prorazit”).
Joplinová se zabydlela na 2011, kde si dala vyšroubovat žárovky, Andy Warhol tu ubytoval celou svou uměleckou scénu, sci-fi spisovatel Arthur C. Clarke zde napsal svou Vesmírnou odyseu, Sid Vicious z punkových Sex Pistols tu v roce 1978 zřejmě ubodal svou přítelkyni Nancy Spungenovou.
Junior suite v hotelu Chelsea
Co bude dál
Dnes je v hotelu 125 pokojů a kolem 100 nájemních bytů, dodnes však zůstala zachována většinu původních architektonických prvků včetně monumentálního schodiště ve foyer. Veřejnosti je přístupno 100 z dnešních 400 bytových jednotek, zbytek je obydlen trvale.
Nejkrásnější je luxusní apartmá č. 600 s mramorovou podlahou a bronzovým krbem, které momentálně obývá dvojice homosexuálů píšících ženské románky pod pseudonymem "Judith Gouldová”.
Stálé nájemníky už dnes hotel nebere. Pobyt je omezen maximálně na 24 nocí, pokoj do ulice stojí 140 dolarů za noc a platí se hned. Splácení nájemného například obrazy, jak to udělal malíř Jasper Jones (plátno by se dnes prodalo v Sotheby´s tak za 10 milionů dolarů) či dalšími uměleckými výtvory, díky nimž dnes foyer připomíná uměleckou galerii, už nepřipadá v úvahu.
Standardní pokoj v hotelu Chelsea
Když se chcete ubytovat, je lepší rezervovat si pokoj zhruba dva měsíce předem. V hotelu, kde kdysi Jimi Hendrix či Jim Morrison pořádali drogové dýchánky a kde Janis Joplinová, která zemřela na předávkování čistým heroinem, prožívala milostné opojení nejen s likérem Southern Comfort, ale i s Cohenem, visí dnes ve foyer nápis Kouření zakázáno a pokoj Boba Dylana je dokonce zbourán.
A s novým majitelem Chelsea nejspíš vykročí cestou kdysi bohémských a dnes luxusních hotelů jako Gramercy Park či Breslin.
Architekt s vizí filantropaArchitektonická firma Hubert & Pirsson založená v roce 1870 původně navrhovala typické řadové rodinné domky a činžáky. Slávu a prestiž jim vynesla jejich inovativní řešení, například mezonetové byty a velké množství světla. Ke specifickým detailům jejich řadových domků patří tudorovské rozety, slunečnice, panelové dřevěné dveře a klasické motivy jako věnce a girlandy, jež se často objevují na římsách plechových střech. Družstevních věžáků postavila firma celkem šest, největší byl dnes již zbouraný dvanáctiposchoďový věžák Central Park Buildings za pět milionů dolarů, vedle toho má na kontě hotely a episkopální kostel. Současně s Chelsea postavil Hubert první obecní divadlo v New Yorku a Dramatické lyceum, z nějž poté vzešla Americká akademie dramatických umění, první úspěšná dramatická škola ve městě otevřená všem studentům, mužům i ženám, bez ohledu na schopnost platit školné. Šest budov, které postavili, dosud stojí. Protože v Hubertových družstevních bytech bylo nájemné tak levné, stáli Newyorčané doslova frontu na byt v jedné z jeho staveb. Poté však byla výstavba nájemních věžáků v New Yorku zakázána ze strachu před požáry či šířením nemocí. Na hotely se ovšem takováto omezení nevztahovala, zákaz byl namířen přinejmenším zčásti proti "socialistickým" družstevním domům. A když byl později zákaz zrušen, družstevnímu způsobu výstavby se už nikdo nevrátil. Hubert rozčarovaný tím, že už nemůže prosazovat svůj program, se uchýlil do do Kalifornie a vymýšlel patenty, jež měly usnadnit život chudým. Chelsea považoval do své smrti za svůj největší počin. |
Chelsea není jedinýByť ne tak bohatou, přesto obdobnou historii má i Hotel Gramercy Park. Byl postavený v letech 1924-1925. Humphrey Bogart zde slavil svatbu se svou první ženou Helen Menkenovou, bohémský charakter, nízké ceny a poloha sem přitahovaly umělce jako Bob Dylan či Bob Marley, Madonna, David Bowie či Matt Dillon. Koncem 90. let začal hotel upadat, v roce 2002 byl pronajatý a nový provozovatel ho zrenovoval a celkově vylepšil. Tím přilákal mladší klientelu, ceny však rapidně stouply a bohémská atmosféra zanikla. |
