Trenčianské Teplice se těší velké oblibě už celá staletí. Podle staré pověsti léčivé prameny v této oblasti objevil jeden chromý pastýř při hledání ztracené ovce. Našel malé jezírko s horkou vodou, ze kterého se šířil sírový zápach. Po několika lázních v jezírku se pastýř údajně uzdravil.
I když je zřejmé, že teplé prameny musely znát již začátkem našeho letopočtu germánské kmeny či římské legie, první písemná zmínka o nich pochází až z roku 1247. Od 13. do 19. století patřilo území Trenčianských Teplic s termálními prameny majitelům zdejšího hradu, píše ve svém článku magazín brainee.sk.
 |
I dnes je toto lázeňské město velmi vyhledávané. Má historický nádech, stojí v kopcích a má velký a udržovaný park. Nedaleko známé vodní elektrárny s fontánou chátrá gigantická stavba, kterou zná zřejmě každý český a slovenský architekt. A ještě každý bezdomovec. Léčebný dům Machnáč je národní kulturní památkou, která už desetiletí chátrá.
„Na první pohled je vidět, že Machnáč je už dlouho opuštěn. Omítka na každé stěně budovy se začíná rozpadat a někde už úplně chybí,“ popisuje svůj zážitek urbexer Ivan Donoval. Objevování prostor se věnuje již několik let. Myšlenkou urbexu je navštěvování zchátralých a opuštěných budov, aniž by člověk něco ničil nebo kradl.
„Na vstupních dveřích do Machnáče je nápis: Národní kulturní památka, prosím nepoškozovat,“ říká Ivan. Podle něj je to lepší, než psát zákaz vstupu, protože ho stejně nikdo nedodržuje.
„Vstoupit do Machnáče není vůbec složité. V přízemí je pár pootevíraných oken i dveří. Už je raději ani nezajišťují. Vandalové a bezdomovci by si stejně vytvořili nové vchody,“ říká v momentě, kdy vstupuje do budovy.
Známý autor
Autorem léčebného domu je český architekt Jaromír Krejcar a stavba v meziválečném období patřila k vrcholům funkcionalistické architektury v celém bývalém Československu. Krejcar se kromě Machnáče zapsal do historie slavným Československým pavilonem na Světové výstavě v Paříži z roku 1937.
Projekt vzešel z architektonické soutěže v roce 1929, kterou vypsala Nemocenská pokladna soukromých úředníků v Praze. Léčebný dům původně nesl jméno pokladny, teprve později se přejmenoval na Machnáč. Svým designem měl připomínat loď a ve velkém využíval velké prosklené stěny. I když šlo o evropský architektonický unikát, měl několik nedostatků.
V té době se totiž do koupelí chodilo jen v létě, takže vytopit stavbu v zimě bylo prakticky nemožné. Kromě toho dnes již nesplňuje klasické standardy, neboť má společné toalety a sprchy na koncích chodeb. Už v minulosti ho proto navštěvovali hlavně méně majetní návštěvníci. V roce 2002 léčebný dům naposledy opustili poslední hosté a od té doby chátrá.
Z unikátu ruina
Funkcionalistická stavba se proměnila v chátrající ruinu, která pomalu mizí. Nejvyšší patra jsou pokryta mechem kvůli zatékající vodě a vše, co se dalo zpeněžit, je už dávno pryč. „Všiml jsem si, že na většině dveří chybí kliky a všude se válí plastové láhve od vína,“ říká urbexer. Prostory by dnes klidně mohly sloužit jako kulisy pro hororový film.
„Čekal jsem, že v Machnáči budou jen holé stěny, ale zůstalo tu toho víc, než jsem si myslel, že tady najdu,“ vzpomíná Ivan. V jednom pokoji to dokonce vypadalo tak, že v něm přespává bezdomovec. Budova však stále vyzařuje specifické kouzlo, které učaruje každému, kdo ji navštíví. Vypovídají o tom i nadšené reakce dalších urbexerů.
V roce 2018 na budově svítil transparent s nápisem „Kollár + Bödör + Krajmerová = Machnáč“ . Neznámí aktivisté chtěli tímto způsobem upozornit na alarmující stav národní kulturní památky a na pranýř studu vyvěsili jména lidí stojících za firmou, která ji vlastní. Osud budovy se protlouká přes nepřehlednou pavučinu firem, jejich společným jmenovatelem je však personální propojení. Od roku 2010 do roku 2018 budova vystřídala pět majitelů.
„Budova se nachází v koutě pod kopcem, kde zasvítí slunce jen zrána. Z mého pohledu není až tak lukrativní. Její provoz by byl velmi energeticky náročný. Já jsem tam nenašel ekonomickou logiku provozování,“ říkal bývalý primátor města Štefan Škultéty.
Vyvlastnění
„Úkolem státu je podle Ústavy chránit kulturní památky. Jedinou cestou je vyvlastnění,“ tvrdí nekompromisně architekt Martin Zaiček ze sdružení Abandoned recreation, které usiluje o záchranu léčebného domu. Brojí zásadně proti každému projektu, který by počítal s ubytovacími kapacitami, neboť „předěláním na hotel se zničí a zanikne“.
Právě vyvlastnění je momentálně tématem číslo jedna. Definitivní rozhodnutí ale zatím nepadlo. Na slyšení, které se konalo 10. června 2022 na půdě Okresního úřadu v Trenčíně, totiž nepřišli všichni účastníci řízení. „Definitivní verdikt o dalším osudu jedinečné funkcionalistické stavby by měl být znám za několik měsíců,“ píše se na webu jaromirkrejcar.com.
