Stylový interiér už od počátku zdobily obkládačky české firmy RAKO, které byly použity přibližně na 24 000 m2 plochy zdí, na 10 000 m2 podlahové plochy byly položeny slinuté dlaždice RAKO.
Přestože velká část architektonicky cenných prvků a designově propracovaných obkladů byla zničena během 2. světové války, původní podoba interiéru ve foyer, hlavním bazénu a sauně zůstala téměř zcela zachována.
Vstupní prostory lázní
Po rekonstrukci, která proběhla v letech 1979-1986, se původní podobu podařilo dokonale obnovit. Sauna lázní Amalienbad láká dodnes snad nejvíce. Autoři lázní, architekti Karl Schmalhofer a Otto Nadel, zde nechali zdi i podlahy obložit barevnou mozaikou RAKO.
Nezvolili si ji náhodou. Firma v té době patřila na špici ve svém oboru - v termálních lázních v Budapešti a v hotelu Imperial v Praze byly již dříve provedeny kladečské práce ve stejném stylu. Obě stavby se mozaikou proslavily a po rekonstrukcích dodnes lákají návštěvníky na unikátní výzdobu.
Skleněný strop
Unikátní sauna a její výzdoba
Sauna doplněná malým kulatým bazénem s teplou vodou je i dnes považována za jedinečné dílo především díky dnu zdobenému složitou mozaikou a schodům, které vedou do vody. Dno společně s dominantní konstrukcí stropu a bohatě zdobenými sloupy vytváří neobyčejnou atmosféru.
Prostor sauny umocňuje i další architektonická zvláštnost – skleněná střecha budovy. Tu bylo možné - do doby rekonstrukce v roce 1968 - otevřít v délce 30 metrů během asi tří minut.
Reliéfní sloupy kolem bazénu zdobí odlévaná keramika, dekorativní prvek, který byl umělci vytvořen speciálně pro zdejší lázně. Unikátní dekorace imitují rákos a květiny v modro-zelené kombinaci.
Reliéfní sloupy zdobí odlévaná keramika
Neméně náročné architektonické řešení interiéru lze nalézt i ve vstupních prostorech lázní. Barevné mozaiky na stěnách a podlahových plochách vytvářejí velkoplošné obrazce fascinující svou živostí a barevnou pestrostí.
Mnoho hostů tak do tohoto historického lázeňského zařízení přichází pouze kvůli architektuře. Lázně Amalienbad jsou z tohoto pohledu stále skutečným klenotem, v němž typický lesk dvacátých let doplňují moderní služby.
Lázně Amalienbad patří k největším v Evropě
Lázně AmalienbadVídeňské lázně Amalienbad, které se svou kapacitou (až 1 300 osob) řadí k největším lázní v Evropě, byly vystaveny v letech 1923 až 1926 podle projektu architektů Karla Schmalerhofera a Otto Nadela. I přes velmi náročnou architekturu bylo toto lázeňské zařízení určeno především pro řadové občany, pracující vrstvu a zároveň také jako sportovní stimul pro děti a mládež. Vypovídá o tom i úvodní věta oslavného sborníku k jejich otevření: "Veřejné spolky (sdružení, korporace) jsou povinné dělat vše, co je v jejich moci, aby utužily zdraví lidu a docílily, aby mladá generace byla zdravá a silná." Své jméno získaly lázně podle tehdejší obecní radní Amalie Pölzer, která byla považovaná za symbol pro vzestup pracující třídy v tzv. Rudé Vídni. "Amalie Pölzer byla bojovnicí za práva pracujících a zároveň v její starostlivé, mateřské dobrotě nikdy neodpočívající rádkyní a pomocnicí všech utiskovaných," bylo uvedeno na pamětní desce. |
Keramická mozaika je i po více než osmdesáti letech jako nová
