Čeští emigranti nebo jejich potomci toho ve světě dokázali hodně. Tak třeba rodák z Kladna a pozdější starosta Chicaga Antonín Čermák nebo pražská rodačka Marie Korbelová alias Madeleine Albrightová, bývalá ministryně zahraničí USA.
Anebo Juscelino Kubitschek, někdejší prezident Brazílie, který se narodil 12. září 1902 a proslul zejména založením hlavního města Brasília.
Vraťme se do roku 1830, kdy už několik let na třeboňském panství na jihu Čech pracoval v malé vsi truhlář Jan Kubíček. Ten rok byl zlomem v jeho životě, a jak se později ukázalo, i zlomem v dějinách Brazílie, pátého největšího státu světa. To však šikovný řemeslník, zatímco se nechával naverbovat do armády c. a k. mocnářství, vůbec netušil.
V rakousko-uherském vojenském mundúru se dlouhé týdny plavil do Jižní Ameriky, do tehdy nového nezávislého císařství zvaného Brazílie, kterému vládli koloniální panovníci z Portugalska a Rakouska-Uherska.
Ti stahovali z Evropy úředníky, vojáky a další profese, aby zajistili chod v exotické a neprobádané zemi. Čechovi se po nějaké době podařilo opustit armádu, založil rodinu a živil se prací se dřevem. Když se mu narodila vnučka a dala se na kantorskou dráhu, spokojený Kubíček, daleko od své vlasti, v poklidu zemřel.
Brzy na to se narodil jeho pravnuk s českou krví a poněmčeným příjmením - Juscelino Kubitschek. Sám s matkou vyrůstal v nuzných poměrech. Podařilo se mu ale vystudovat gymnázium a následně medicínu.
Jako student vyrazil na cestu do Evropy a 12. září 1930, v den svých 28. narozenin, vystoupil z vlaku na hlavním, tehdy Wilsonově nádraží v Praze. Konečně stanul v zemi svých předků a zde, snad na ulici, snad v hotelové recepci, otevřel telefonní seznam.
„V něm spočítal všechny tehdejší pražské Kubíčky. ‚Je nás celá strana!‘ chlubil se později,“ popisuje spisovatelka Yvonne Fričová v knize Brasília - město - sen, která vyjde ke 115. výročí narození Juscelina Kubitscheka a jež mapuje vznik hlavního brazilského města.
Budova brazilského národního kongresu
Brazílie byla od objevení Jižní Ameriky portugalskou kolonií. V roce 1822 sice získala nezávislost, ale vládli zde evropští panovníci - portugalský princ Pedro a jeho manželka Marie Rakouská. Země chtěla získat nezávislost na bílých vládcích. To se podařilo v roce 1889, kdy byla vyhlášena republika.
Touhu změnit rozvojovou zemi schovanou v tropech ve světovou velmoc symbolizoval i plán vybudovat uprostřed státu nové zářivé a sebevědomé hlavní město a tato idea plnila srdce Brazilců snad dvě století. Žádná vláda se ale do obřího plánu nepustila.
Juscelino se po návratu do Jižní Ameriky živil jako lékař a později vstoupil do politiky. Když v Evropě začaly zuřit boje 2. světové války, stal se starostou milionového města Belo Horizonte, později guvernérem státu Minas Gerais.
Lidé ho milovali, snad pro jeho středně levicové cítění, kdy se uměl bavit se státníky i s dělníky, snad pro jeho snahu plnit sliby nebo prostě pro jeho povahu. A v roce 1956 si ho ve volbách vybrali za prezidenta.
„Tehdy se pustil do jednoho z největších dobrodružství lidstva ve 20. století. Za tři roky, jeden měsíc a pět dní vyrostlo v pustém vnitrozemí vzdáleném tisíc kilometrů od kypících pobřežních velkoměst, kde se do té doby rozvíjela veškerá brazilská kultura, ekonomika i politika, město Brasília,“ píše Fričová.
To je pravá česká odvaha
Brasília se stala zřejmě největším „památníkem“ potomka českého emigranta a je jím dodnes. Vždyť první dojem každého, kdo přilétá do hlavního města, utváří hlášení: „Vítejte na mezinárodním letišti Juscelina Kubitscheka, v Brasílii.“
Kubitschek se ke svému původu vždy hlásil. „Víte, my Češi jsme proslulí tím, že máme hezké holky a pořádné chlapy,“ pronesl už coby prezident při jednom slavnostním přípitku. „Novináři o něm někdy žertem říkali, že je ‚bláznivý Čech‘, protože ‚kdyby byl jen obyčejný Brazilec, nikdy by Brasílii nedostavěl‘,“ vypráví spisovatelka Fričová.
Sám Juscelino podle dochovaného stenografického zápisu přijal československou delegaci v roce 1959 slovy: „Podle mínění mých osobních přátel je to právě díky vlastnostem, které jsem zdědil po svých českých předcích, že jsem se pustil do tak velkolepého díla, jako je přestavba Brazílie v průmyslový stát.“
Když v roce 1964 došlo v Brazílii k vojenskému převratu a moci se chopila armáda, Kubitschek musel do exilu a dlouhé roky žil ve městech Evropy i Spojených států amerických. Devět let po návratu do vlasti zemřel při neobjasněné dopravní nehodě - jeden závěr tvrdí, že šlo o atentát, jiná zpráva komise to popírá. Na jeho pohřeb přišlo 350 tisíc lidí.
Katedrála Zjevení Panny Marie svojí konstrukcí připomíná kostru obrovského obratlovce. Inspirací však byla trnová koruna. Před katedrálou stojí sochy čtyř apoštolů.
Zářivé srdce Brazílie
Výsledek soutěže na urbanistický plán Brasílie byl zveřejněn porotou 16. března 1957. Na přelomu dubna a května topografové vytyčili na vybraném místě v Centrální vysočině dvě základní zkřížené osy podle vítězného plánu Lucia Costy. Za symbolický počátek výstavby se považuje 3. květen 1957, kdy se na místě konala eucharistická polní mše.
Brazilská metropole Brasília se stala 21. 4. 1960 hlavním městem Brazílie a nahradila Rio de Janeiro, které bylo hlavním městem od roku 1763. Mladé město postavené ve 20. století bylo již v roce 1987 zapsáno na seznam světového dědictví UNESCO.
Stavba nové metropole v centru země i s názvem Brasília byla od roku 1891 zanesena v brazilské ústavě, ale až Juscelino Kubitschek se do náročného úkolu pustil a stavbu nařídil.
Moderní město navrhl slavný brazilský architekt Oscar Niemeyer a urbanista Lucio Costa. Brasília má jednotlivé čtvrti přesně oddělené a město protkávají široké několikaproudé silnice s mimoúrovňovými křižovatkami. V centru města stojí velkolepé budovy, které symbolizují typickou architekturu 50. a 60. let 20. století.
Na náměstí Tří mocností stojí budova národního kongresu, nejvyššího soudu, památník připomínající založení města a palác Planalto, kde sídlí úřad prezidenta. Důležitou budovou je také moderní katedrála Zjevení Panny Marie, která svojí konstrukcí připomíná kostru obrovského obratlovce. Mezi zajímavé mosty patří obloukový Ponte Juscelino Kubitschek.
Metropole leží na náhorní plošině v Centrální brazilské vysočině v průměrné nadmořské výšce 1 172 metrů, pramení zde řeka Tocantins a má 2,6 milionu obyvatel.
