Nad italským Terstem, téměř na hranici se Slovinskem, stojí poutní kostel Monte Grisa. Ikonická brutalistická stavba patří mezi nejvýraznější ukázky poválečné sakrální architektury v Evropě. Milovníci architektury ji znají z učebnic, odborných přednášek nebo univerzitních skript. Pro běžné cestovatele však bývá překvapením.
Na první pohled nepůsobí jako místo modliteb. Betonové trojúhelníkové tvary připomínají spíše vojenský objekt z dob studené války nebo futuristickou kulisu dystopického filmu. Z dálky člověk snadno uvěří tomu, že jde o průmyslovou stavbu nebo pozůstatek minulého režimu. Skutečnost je ale jiná.
Monte Grisa je mariánský poutní kostel stojící přibližně osm kilometrů severně od centra Terstu na okraji krasové plošiny (mezi obcemi Opicina a Prosecco) ve výšce zhruba 300 metrů nad mořem. Právě jeho poloha z něj dělá jeden z nejvýraznějších orientačních bodů širokého okolí. A také místo s jedním z nejkrásnějších výhledů na Terst, mořský záliv i pobřeží. Jenže výhled není to jediné, co si návštěvníci odvezou.
 |
Interiér, který vyvolává emoce
Mnoho kostelů člověka ohromí krásou, světlem nebo klidem. Monte Grisa funguje jinak. Po vstupu dovnitř přichází zvláštní pocit neklidu. Masivní betonové konstrukce, chladný prostor, strohá geometrie a minimum tradičních sakrálních prvků vytvářejí atmosféru, která může působit až znepokojivě. Někteří návštěvníci ji popisují jako fascinující, jiní jako tísnivou.
Silný dojem zanechávají i výrazné červené vstupní dveře. V kombinaci s brutalistickým interiérem připomínají spíše scénografii sci-fi filmu ze sedmdesátých nebo osmdesátých let než vstup do chrámu.
Přitom právě to byl do značné míry záměr. Monte Grisa představuje takzvaný „totální design“ – většina prvků byla navržena přímo pro tuto stavbu. Architektura, vybavení i detaily vytvářejí jednotný celek. Výsledkem je prostor, který málokoho nechá chladným.
Koupili zničený kostel. Sami a s napjatým rozpočtem ho přestavují na bydlení |
Kostel vznikl díky válečnému slibu
Historie chrámu sahá do konce druhé světové války. Arcibiskup z Terstu a Koperu Antonio Santin tehdy slíbil, že pokud bude město uchráněno před totálním zničením v chaosu konce války – zejména během střetů německé armády s postupujícími jugoslávskými partyzány a italským odbojem – nechá postavit chrám.
Terst válku přežil bez rozsáhlého zničení a slib postupně začal dostávat konkrétní podobu. V roce 1959 získal Santin od papeže Jana XXIII. povolení ke stavbě poutního kostela zasvěceného Panně Marii jako symbol míru a jednoty lidstva. Základní kámen byl položen téhož roku, samotná výstavba pak probíhala mezi lety 1963 a 1966 podle návrhu inženýra Antonia Guacciho.
Výsledkem se stala jedna z nejvýraznějších brutalistických sakrálních staveb Evropy. Chrám tvoří horní a spodní kostel, které jsou propojené schodištěm. Celý objekt vznikl z betonu a jeho půdorys má podobu rovnostranného trojúhelníku.
Není to náhoda. Architekt do návrhu geniálně otiskl dvojitou symboliku. Základní trojúhelníková síť z prefabrikovaného betonu odkazuje na křesťanskou Svatou Trojici, ale při pohledu zvenčí stavba zároveň jasně formuje obří písmeno „M“ jako symbol Panny Marie (Maria). Právě tato promyšlená geometrie je jedním z důvodů, proč si Monte Grisa našla pevné místo v učebnicích architektury.
