1 / 40
Bezmála padesát let byla nejvyšší obytnou budovou celé Afriky. Byla však určená jen pro vyvolené. Lidé se k bydlení klasifikovali barvou pleti. Na ničem jiném v jihoafrickém apartheidu nezáleželo. A konec rasové segregace? Ten k věži Ponte City ještě temnější kapitolu. Učinil z ní zanedbaný vertikální svět.
Autor: NGunasena, Creative Commons
Ponte City najdeme v johannesburské čtvrti Berea, na samé hranici s distriktem Hillbrow. Slůvko „najdeme“ nám ale spíš jen tak uklouzlo. Obří věž ve scenérii města hledat nemusíte, o pozornost se přihlásí sama. Stojí, nebo spíš výhrůžně ční, nad širokým okolím.
Autor: Profimedia.cz
Na výšku měří 173 metrů a napočítáte u ní čtyřiapadesát podlaží. Je to nepřehlédnutelný kolos, který zcela dominuje svému okolí. Takový byl i záměr stavitelů. Budova měla demonstrovat sebevědomí Jihoafrické republiky, její prosperitu a schopnost vystavět moderní budovu kosmopolitního charakteru.
Autor: Profimedia.cz
Ponte City je opravdu výrazným příkladem jihoafrického brutalismu. Nazývána je sice věží, chápat ji ale můžeme taky jako jakousi vertikální studnu. Může za to dutý prostor uvnitř válce stavby. To prázdné jádro jí dodává skutečně nevšední výraz.
Autor: Profimedia.cz
Proč to vlastně stavěli „tak divně“? Jedním z důvodů pro tento neobvyklý návrh byly tehdejší stavební předpisy. Podle jihoafrických norem platila podmínka, že koupelny a kuchyně musí mít okna. Byty tak mohly být osazené po celém obvodu toho válce věže.
Autor: Profimedia.cz
Pod projektem Ponte City jsou podepsaní architekti Mannie Feldman, Manfred Hermer a Rodney Grosskopff. Stavba byla zahájena v roce 1970, a dokončena byla o pět let později. Z kraje roku 1976 se sem stěhovali první nájemníci.
Autor: Profimedia.cz
Ponte City byla rekordní. Vlastně až do roku 2023 – tedy neuvěřitelných osmačtyřicet let od svého dokončení – si udržela titul nejvyšší obytné budovy v rámci celé Afriky. Zatímco jinde se podobné kontinentální rekordy mění každou chvíli, tady prvenství přetrvalo bezmála půl století.
Autor: Profimedia.cz
Projekt ze 70. let neskrýval své ambice. Neměl fungovat jako klasická obytná budova, ale jako celý samostatný vertikální svět. Nezávislý vesmír. V přízemních patrech byly obchody, služby, restaurace. A do vyšších pater se soustředilo bydlení.
Autor: Profimedia.cz
Obyvatelé teoreticky nemuseli vycházet ven, všechno měli pod jednou střechou. Nechyběl tu koktejlový bar, sauna, klimatizovaný vinný sklep, wellness a kadeřnický salón, bowlingová herna. A samotné apartmány byly až přehnaně luxusní.
Autor: Profimedia.cz
O bydlení v Ponte City se hovořilo jako o „nebi na zemí“. Je určitou ironií osudu, že se tohle nebe tak záhy stalo spíše „peklem na zemi“. Ale ještě než k tomu došlo, je třeba zmínit do nejpodstatnější.
Autor: Profimedia.cz
Tohle bydlení v přepychu nebylo pro každého. Byl to luxus jen pro „bílé“. Ponte City vyrostla na hranicích čtvrtí Berea a Hillbrow, tedy území, které byly podle tzv. Group Areas Act, tedy Zákona o skupinových oblastech, určené jen obyvatelům bílé barvy pleti.
Autor: Profimedia.cz
Členit prostor města podle rasy, to bylo jedním z ústředních prvků jihoafrického apartheidu. V Ponte City tak mohli „jiní než bílí lidé“ pracovat, například uklízet pokoje a starat se o servis, ale sami právo bydlet uvnitř neměli.
Autor: Profimedia.cz
Věž, největší obytná stavba Afriky, byla ve své podstatě bydlení pro bílou společenskou elitu. Architektura Ponte City zdůrazňovala rasovou segregaci, a ukazovala, že lidé bílé barvy pleti jsou prostě něco víc. I proto bydleli výš, než mohli ostatní.
Autor: Profimedia.cz
Do jihoafrické historie se zaplétat nebudeme. Zmíníme jen, že v 16. června 1976 vypuklo povstání v Soweto. Začalo to protesty studentů, kteří odmítli zavádění afrikánštiny coby vyučovacího jazyka. Pořádkové jednotky začaly střílet. Vypukly nepokoje. A systém apartheidu se začal hroutit.
Autor: Profimedia.cz
Bílí obyvatelé Ponte City měli ze své věže báječný panoramatický výhled na celý Johannesburg. A mohli tak přímo z oken sledovat, jak „revoluce“ postupuje metropolí. Režim, postavený na rasové segregaci, se jim doslova hroutil před očima.
Autor: Profimedia.cz
Nedopadlo to ale tak, že by bílé obyvatele Ponte City někdo vyhnal nebo dokonce zmasakroval. Tempo změn bylo pozvolnější. Vlastně až na počátku 80. let se rozběhl tzv. white flight. Fenomén, při němž se z Berea začali běloši stěhovat do pro ně bezpečnějších předměstí na severu.
Autor: Profimedia.cz
Berea, do té doby jedna z nejreprezentativnějších čtvrtí Johannesburgu, začala čelit ekonomickým problémům. Trh s nemovitostmi tu prakticky zkolaboval, přidala se k tomu kriminalita a rozklad městské správy.
Autor: Profimedia.cz
Ponte City, v té době už téměř vybydlená, nebyla jen němým svědkem změn. Stala se tzv. hijacked building. Budovou unesenou. Tak trochu jiným squatem. Někoho prostě napadlo začít ty prázdné byty pronajímat nově příchozím obyvatelům. Ovšem bez nějakých skutečných majetkových práv.
Autor: Profimedia.cz
Obyvatelé z té nové vlny nastěhovaných platili za pronájem nejrůznějším prostředníkům, kteří reálně neměli právo něco tu pronajímat. To převzetí kontroly nad bytovou věží bylo nelegální. Hrály v tom roli i nejrůznější gangy, partičky organizovaných zločinců.
Autor: Profimedia.cz
Takový nelegální nájemník pochopitelně nemá žádnou právní ochranu. Pronajímatel mu může kdykoliv zvýšit nájem, nebo ho ze dne na den vystěhovat. Případně k němu dostěhovat další obyvatele. A nájemník si na to nemůže legálně stěžovat.
Autor: Profimedia.cz
Ponte City se stalo symbolem zvláštní formy útlaku a bezpráví. Které už nepáchali bílí na barevných. Peklo si z kdysi nebeského mrakodrapu nechali udělat noví obyvatelé sami. Ty mechanismy korupce, vydírání a násilí pak jen urychlily přeplňování a funkční rozpad budovy.
Autor: Profimedia.cz
Kolik lidí tam vlastně žilo a žije? To je složitější. V 70. letech byla Ponte City navržena pro 1500 obyvatel ve 450 bytech. Kolem roku 2006, s obsazeností bytů 94 procent, těch obyvatel byly tři tisícovky.
Autor: Profimedia.cz
Ovšem v tom nejdivočejším období, které následovalo po nelegálním převzetí Ponte City, bylo dovnitř sestěhováno osm až deset tisíc lidí. To číslo naznačující extrémní přeplněnost platilo sice jen omezenou dobu, ale do kvality života se promítlo zásadně.
Autor: Profimedia.cz
Život v Ponte City nabýval různých podob. Nebyla to jen architektonická Studna ztracených duší. Většina obyvatel tu chtěla jen normálně bydlet. Žít, pracovat, vychovávat děti. Mít střechu nad hlavou a fungovat docela obyčejně.
Autor: Profimedia.cz
Jenže do příběhu života v Ponte City ale promlouvaly i drogy, prostituce, gangy, násilí, nelegální obchod, požáry a strach. K všední realitě patřily také nefunkční výtahy, mnohadenní výpadky v dodávkách vody a elektřiny, chybějící sanitace anebo svoz odpadu.
Autor: Profimedia.cz
Obytná věž „patřila všem“, a tak nikdo necítil potřebu udělat pro ni něco navíc. To prázdné duté jádro budovy se například proměnilo v obří popelnici. Původně nádherný architektonický prostor plný světla, se stal vertikální skládkou.
Autor: Profimedia.cz
Podle legend, na které úplně není spolehnutí, se ta skládka věcí vyhazovaných jen tak z oken, vyšplhala až do úrovně čtrnáctého podlaží. Až to tu budou jednou čistit, odpadky budou vyvážet nepřetržitě 18 měsíců.
Autor: Profimedia.cz
Pohřbeno v hromadách odpadků bylo i osmadvacet lidských těl. Byť část z nich nepochybně patřilo k obětem vražd, některé z nich patřily sebevrahům. O Ponte City, Věži hrůzy, tehdy kolovaly ty nejděsivější historky. A bylo na nich mnoho pravdy.
Autor: Profimedia.cz
Ponte City bylo klíčovým uzlem obchodu s drogami v celém Johannesburgu. Jedenácté a dvanácté podlaží bylo pro změnu epicentrem prostituce. A v suterénních prostorech garáží „hnili ve vlastní špíně“ mezi pobíhajícími krysami drogově závislí.
Autor: Profimedia.cz
Nedá se ale říct, že by Ponte City bylo bez života a líčit ho jen v těch nejčernějších barvách. Po pádu apartheidu se sem stěhovali lidé z celé Afriky. Nigérie, Kongo, Malawi, Zimbabwe, Zambie, Mosambik, Uganda, Angola, Burundi i Ghana tu měly „své“ obyvatele.
Autor: Profimedia.cz
Žili tu migranti, hledající práci. Žili tu i gangsteři, vymáhající nájmy. Prodávaly a vyráběly se tu drogy. Taky tu fungovalo několik církevních školek, misie a modlitebny. Ponte City bylo podivným mikrosvětem. O dost jiným, než si představovali jeho stavitelé.
Autor: Profimedia.cz
Paradoxem, který sledovali běloši raději jen z bezpečné vzdálenosti, bylo, že Ponte City nepřestala být symbolem rasismu. Reportáže opakovaně naznačovaly, že na samém vrcholu zdejší hierarchie stáli Konžané. Věži se někdy také přezdívalo Malá Kinshasa.
Autor: Profimedia.cz
O něco „níž“ v žebříčku stáli Zaiřané a Mozambičané. Ti se zase cítili být nadřazeni Zimbabwanům, Uganďanům a Malijcům. A Nigerijci? Ti se systému trochu vymykali, protože byli nejvíc napojeni na zločinecké syndikáty.
Autor: Profimedia.cz
O tom, co by se s touhle děsivou budovou vlastně dalo dělat, se hodně hovořilo. V roce 1997 byl vážně rozebírán návrh přestavět ji na vertikální vězení. Dovnitř by se prý vešly tři tisícovky trestanců, a odlehčilo by to místní justici.
Autor: Profimedia.cz
V roce 2001 nadešel čas velkých změn. Společnost Kempston Group se pustila do rekonstrukce celé téhle Malé Afriky sestěhované do jedné věže. Byl to komplikovaný, a v počátečních fázích i hodně nebezpečný projekt.
Autor: Profimedia.cz
Idea přitom byla prostá. Napravit chyby minulosti. Vzít ten nejslavnější symbol městského úpadku celého Johannesburgu, a udělat z něj znovu tu luxusní adresu. Už ne nějak segregovanou, ale multikulturní a kosmopolitní.
Autor: Profimedia.cz
Možná by se to i podařilo, kdyby do projektu nevstoupila v roce 2008 Globální finanční krize. Rozpočet projektu, který měl vůli napravit Ponte City, se sesypal. Trvalo léta, než se v práci pokračovalo dál. A než se do rekonstruované věže začali znovu stěhovat – legálně – první nájemníci.
Autor: Profimedia.cz
Dnes se o Ponte City už nedá hovořit jako o Největším vertikálním slumu Afriky. Ale taky už to není ten mikrosvět a oáza neohraničené svobody. Každý kousek veřejného prostoru tu snímají kamerové systémy. Dveře od bytů tu bez biometrických čipů neotevřete.
Autor: Profimedia.cz
Ponte City je dnes sice „absolutně bezpečné místo“, ale za cenu velmi intenzivního dohledu a vpádů do soukromí. Budova se ve své opravené podobě stala ikonou popkultury. Posloužila jako inspirace filmům o Soudci Dreddovi anebo District 9.
Autor: Profimedia.cz
Je snadné vykreslit Ponte City jako památník totálního úpadku, bídy a násilí. A zrovna tak jako monument přežité rasové segregace a apartheidu. Anebo jako příklad totalitní kontroly nad soukromím. Ale asi nejtrefnější je říct, že Ponte City v sobě nese padesát let historie JAR. Se vším všudy.
Autor: Profimedia.cz
