Muzeum dostalo dva důležité "kmotry": Thomase Krense, ředitele nadace Solomona Guggenheima, který hledal město pro další muzeum, a architekta Franka Gehry, jemuž byl projekt svěřen.
Vlastně to byla náhoda, že muzeum vzniklo právě v Bilbau. Krense sem v roce 1991 pozval tehdejší prezident Autonomního společenství Baskicko. Chtěl pomoci městu, kde se zavíraly loděnice i továrny.
A ještě jedna okolnost stavbě pomohla. Gehry původně počítal použít na fasádu ocel, ale ta pod zdejším šedivým nebem působila neživě, jako mrtvá. Ideální byl naopak titan, jenže ten se v architektuře kvůli vysoké ceně nepoužívá. A opět zahrála náhoda.
Titanové "šupiny" mění svou barvu podle světla.
"Jako zázrakem klesla tehdy cena titanu níž, než byla cena nerezavějící oceli. Od té doby se to už nikdy nestalo. Takže jsem ho od té doby už nemohl nikdy použít...," vzpomíná v dokumentu o stavbě muzea architekt Frank Gehry.
Epizoda z francouzského seriálu Architektura (ČT2 v sobotu 28. dubna v 14:00) ukazuje úchvatnou stavbu i její urbanistický kontext s celým městem, pro nějž se stala skvělým symbolem. Dostavěna byla v roce 1997.
Muzeum v průmyslové zóně
Překvapením bylo i místo, které Thomas Krens vybral: trojúhelník v poloopuštěné průmyslové zóně, mezi univerzitou, muzeem a operou. "Cílem bylo postavit budovu se silnou identitou. Bylo třeba, aby muzeum umožnilo obyvatelům znovu si přisvojit jejich město. Bylo třeba jim vrátit sebevědomí," vysvětluje v dokumentu Frank Gehry.
A tak si dopřál opravdu monumentální skulpturu. Ze strany k městu se sice drží pravých úhlů a vyrovnaných oken, k řece Nervión se však opravdu rozmáchl.
Jednotlivé části se podobají kovovému poupěti, lodi, ale také rybě, které někdo uťal hlavu i ocas.
Rybí motiv, který Gehryho doprovází po celou dobu jeho tvorby, pak všechny části spojuje: unikátní fasáda z titanu totiž připomíná rybí šupiny (a tento motiv, ovšem ze skla, najdete i uvnitř muzea).
Gehry využil pro návrh muzea počítačový program využívaný v letectví. Na maketě stavby bylo vyspecifikováno 56 tisíc (!) kritických bodů, všechny se označily a očíslovaly na maketě a program se je snažil vyřešit.
Volba titanu na fasádu se ukázala jako geniální krok: hra světla na "šupinách" vytváří neskutečné efekty.
Lokalita, kde stojí muzeum, leží ve středu trojúhelníku, jehož vrcholy tvoří opera, univerzita a muzeum Bellas Artes.
Interiér pro umění
Ačkoliv stavba vypadá velmi netradičně, uvnitř najdete funkční sály a galerie. Schodiště a výtahy, umístěné po stranách átria, jsou skryté za skleněnými šupinami.
Gehry zde využil i stejné materiály a tvary jako v případě Tančícího domu v Praze, pod nímž je podepsaný společně s Vlado Miluničem. Je příjemné, že tvůrci cyklu tento fakt zdůraznili a dokonce do dokumentu použili fotografii slavné pražské stavby.
Soustředné uspořádání jednotlivých galerií zase připomíná další slavné Guggenheimovo muzeum, a to od Franka Lloyda Wrighta v New Yorku.Geniálně pak Gehry propojil muzeum s okolím pomocí cest, říční promenády i věže, kterou umístil za obrovitý most vedle muzea. Připomíná plachtu, kdy se loď obrací a plachtoví se zakymácí.
Skulptura Richarda Serry musela být instalována ještě během stavby.
Dílo Richarda Serry v dokončené galerii
"Rád vzbuzuji dojem pohybu, protože životodárně vstupuje do širšího pohybu města. Budovy jsou součástí života a mění se... Je v tom předzvěst změn," prozrazuje svůj přístup architekt Gehry. Ta v Bilbau se mu opravdu povedla.
Solomon Robert Guggenheim* 1861–1949 Počátkem 30. let ho německá šlechtična a později první ředitelka jeho muzea H. von Rebay přesvědčila, aby začal sbírat moderní umění. Guggenheim nakoupil díla V. Kandinského a dalších, roku 1937 založil Guggenheimovu nadaci (Solomon R. Guggenheim Foundation) na podporu moderního umění. V roce 1939 otevřel v New Yorku Museum of Non-Objective Art, kde zpřístupnil své sbírky. Roku 1943 pověřil architekta Frank Lloyd Wrighta, aby navrhl novou budovu muzea. Zemřel roku 1949, muzeum Wright postavil až v letech 1956–1959. |
S uměním se lze setkat ještě před vstupem do muzea.
