1 / 17
Luxusem zde není nadbytek metrů, ale možnost svobodně žít mezi domem a zahradou. Nechat se ovlivňovat počasím, podobně jako při pobytu venku. Dům nazvaný 109LAY stojí ve španělském městečku Cornellà de Llobregat, ale obyvatelé se uvnitř jeho zdí cítí pořád jako na dovolené.
Autor: José Hevia
Doma dobře, ale venku lépe. Tak pro mladou rodinu ze španělského Cornellà de Llobregat platilo po léta. Bydlení ve městě přes týden přežít, a na víkend utéct někam na venkov, do přírody. Fungovalo to. Jenže pak přišla pandemie a s ní spojený lockdown. A rázem ta možnost úniku byla pryč.
Autor: José Hevia
Ta nelehká zkušenost oba partnery poznamenala. Takže když se pak začali rozhlížet po prostornějším bydlení, nehledali už jen více komfortu nebo více metrů čtverečních. Hledali něco, kde by třeba mohli každý večer najít něco z atmosféry toho svého víkendového úniku.
Autor: José Hevia
Pro architekty, Llorençe Vallriberu a Aleix Gil Norayovou, z toho přání klientů vyvstalo nevšední zadání. Měli vytvořit „útočiště uvnitř města“. Dům, který bude fungovat jako klasické městské bydlení, ale současně i trochu jako malé letní sídlo.
Autor: José Hevia
Návrh postavili na poměrně neobvyklé úvaze: pokud tedy mladá rodina nepotřebuje větší dům, není důvod zastavět každý dostupný metr pozemku. Naopak, část potenciální podlahové plochy „obětovali“ venkovnímu prostoru, který má pro kvalitu bydlení větší význam, než další místnost.
Autor: José Hevia
Tím nejdůležitějším tahem architektů bylo posunout vlastní dům dozadu, od uliční čáry, přestože místní regulace vyžadovala fasádu v kontaktu s chodníkem a v linii sousedních domů. Architekti tím vytvořili dvojí tvář domu.
Autor: José Hevia
Uliční fronta funguje jako jakási přední clona, zatímco skutečný obytný objem je ukrytý až za ní. To umožnilo zmenšit zastavěnou plochu, využít maximální povolenou hloubku parcely, získat soukromí před okolními bytovými domy a vytvořit další venkovní prostor.
Autor: José Hevia
Uliční fasáda proto není klasickým průčelím obytného domu. Fasáda funguje spíš jako filtr, ne jako výkladní skříň. Kombinuje dřevěné lamely, vstup pro pěší a velká garážová vrata a za ní se otevírá prostor porostu a domu.
Autor: José Hevia
Architekti tomu říkají porche-invernadero, tedy něco mezi verandou, zimní zahradou, skleníkem a garáží. Její střecha se může otevírat a zavírat, takže prostor podle počasí funguje jako interiér, exteriér nebo přechod mezi nimi.
Autor: José Hevia
Rodina zde může zaparkovat a připravit obytný vůz, ale stejně dobře prostor poslouží jako vstupní hala, herna, místo pro posezení s přáteli nebo dílna pro domácí kutění. Nabízí to ten tolik poptávaný aspekt toho „být doma, ale být přitom venku“. Ve městě k nezaplacení, i bez lockdownu.
Autor: José Hevia
Dispozice přízemí je rozdělena do tří částí: hlavního obytného interiéru s obývacím pokojem, kuchyní a jídelnou, zahrady s venkovním posezením a zeleninovým záhonem a již zmíněného prostoru u vstupu.
Autor: José Hevia
V horním patře je jen to, co rodina potřebuje. Dva pokoje: jeden pro rodiče a jeden pro syna; pracovna; koupelna a dvě terasy, vždy jedna navázané na ložnice. Uspořádání patra je pozoruhodně úsporné.
Autor: José Hevia
Dům má celkovou projektovanou užitnou plochu 159 metrů čtverečních, přičemž se mezi bočními stěnami podařilo překlenout přibližně šestimetrovou vzdálenost bez vnitřních sloupů. Architekti využili tradiční systém nosných stěn a jednosměrných stropních konstrukcí.
Autor: José Hevia
Majitelé si v domě přáli vidět stropy podobné těm, které znali z míst, kam jezdili na dovolenou. Proto tu strop tvoří betonové nosníky a keramické vložky, ne nepodobné mallorským bovedillas. Připomíná to interiér tradičního středomořského domu.
Autor: José Hevia
Bioklimatická koncepce domu pracuje se dvěma venkovními prostory, které mají během roku opačné úkoly. Zahrada na severní straně je chápána jako letní patio – v horku nabízí chladnější prostor – zatímco jižní veranda, po uzavření, funguje jako zimní patio, které zachytává sluneční teplo.
Autor: José Hevia
V zimě se střecha jižního skleníku uzavře a sluneční záření ohřívá materiály s vysokou tepelnou setrvačností – pohledové cihly, a keramické stropní vložky. Nahřátý vzduch se přitom recirkuluje směrem do domu, takže konstrukce pracuje jako jednoduchý pasivní tepelný zásobník.
Autor: José Hevia
Původní myšlenka majitelů i architektů tu krásně přetrvala. Místo víkendového útěku z města tu byl vytvořen dům, který umí část kvality venkovského či prázdninového života nabídnout přímo uprostřed městské zástavby. Dům, ze kterého už „ven“ prchat nechcete.
Autor: José Hevia
