1 / 48
Zapomeňte na cihly, maltu, trámy i střešní tašky. Ve francouzském Rochemenieru si lidé po staletí stavěli domy tak, že je vyhloubili do země. A materiál, který vytěžili, jim ještě pomáhal vydělávat. Podzemní bydlení tu určitě nebylo nouzovým řešením pro chudé, ale docela praktickým způsobem života.
Autor: Père Igor, Creative Commons
Vypadá to jako jasný pokus pohřbít čtenost článku a jakýkoliv zájem čtenářů hned v úvodu, ale vážně teď začneme geologií. Nebýt totiž horniny zvané falun, nikdy by podzemní obydlí vesnice Rochemenier nevznikla.
Autor: Fab5669, Creative Commons
Co je ten falun zač? Je to usazená hornina, vytvořená kusy schránek mořských živočichů. Tedy mušlí a zkamenělin, korálů, drtí dávných tělíček mlžů a plžů, spojených hlinitopísčitou hmotou. Geologicky odkazuje na časy, kdy celé regiony západní Francie byly mělkým vnitřním mořem.
Autor: JackyM59, Creative Commons
Moře na území západní Francie? To bylo přibližně před jedenácti miliony lety. A po miliony let se tu na jeho dně usazovaly pozůstatky mořského života. Ta sedimentace dala základ tomu, co později učinilo celý region Anjou proslavený. Falun.
Autor: Profimedia.cz
Snadno těžitelný a dobře dostupný falun tu byl a je k dostání buď jako sypký materiál, hrubozrnný písek s drtí. Anebo jako o dost pevnější kamenné vápencové bloky. Obojí mělo svou cenu už od středověku. Můžete s ním například sypat a zpevňovat cesty. Lépe než s obyčejným štěrkem.
Autor: Profimedia.cz
Anebo protože jde o materiál ve své chemické podstatě vápenatý, jím můžete upravovat kyselé půdy. S jednou pořádně naloženou fůrou té vápenaté drti dokážete vytvořit docela úrodné pole. Jako rozdrcená přísada ke zlepšení zemědělských výnosů se požíval v celé Francii.
Autor: Père Igor, Creative Commons
A pokud jde o ten falun pevnější? Ten se pro svou lehkost a snadnou opracovatelnost ideálním stavebním materiálem. Z bloků tohoto natěženého kamene rostly už od 13. století hrady a zámky v celém údolí Loiry. Po materiálu byla enormní poptávka.
Autor: Fab5669, Creative Commons
Sousedící lokality Louresse a Rochemenier, které jsou dnes jednou propojenou obcí, patřily kdysi v departementu Maine-et-Loire k hlavním místům těžby onoho falun. Dobýval se poněkud netradičním způsobem.
Autor: Jujubier, Creative Commons
Lomy se tu nezasekávaly do svahů a skalních stěn, ale kopalo se směrem dolů. To bílé zlato, vápenatá hornina o níž byl takový zájem, tu leželo pod nohama. Stačilo odkrýt svrchní vrstvu zeminy a začít těžit to zkamenělé dno pradávného moře.
Autor: Profimedia.cz
Přímým pozůstatkem té plošné těžby tak byly výkopy a malé lomy, které svým půdorysem trochu připomínaly bazény a nádrže. Z takto zahloubeného výkopu pak často pokračovala těžba rozrážkami a chodbami dál do stran.
Autor: ČTK
Postupně tak vznikala celá zanořená bludiště, se středem v přístupném otevřeném zahloubeném centrálním prostoru. Nápad zužitkovat takovou těžební jámu jinak, například k ustájení zvířat, složení píce a dřeva, anebo rovnou k bydlení, na sebe pochopitelně nenechal dlouho čekat.
Autor: Profimedia.cz
Z původních povrchových lomů postupně vznikaly obytné dvory, kterým se říkalo cour d’habitation. A kolem nich stále horizontální chodby, stáje, sklady a obytné místnosti.
Autor: Jujubier, Creative Commons
Bylo to nesmírně praktické, protože tohle krtkování, kterým jste si stavěli dům pod zemí, vám vytěženým materiálem vlastně vydělávalo.
Autor: Profimedia.cz
Hloubení podzemních prostor přinášelo univerzální užitek. Člověk získával bydlení i materiál pro hospodářství z jednoho místa. Těžba poskytovala růst obydlí, zajišťovala pevné stěny domu i střechu nad hlavou.
Autor: Profimedia.cz
Každý dům v Rochemenier vlastně začínal jako obří jáma, a celý postup stavby byl jakoby obrácený naruby. Rolníci nejprve vyhloubili dvůr, z něhož se postupně stala hlavní část celého hospodářství. A kolem něj vysekávali jednotlivé místnosti podle toho, co právě potřebovali.
Autor: Profimedia.cz
Do měkkého falunu se vysekávalo dobře. K hloubení nebylo potřeba střelného prachu ani těžkých dlát. Sedláci si vystačili s obyčejnými krumpáči, sekerami, rýči a škrabkami.
Autor: Fab5669, Creative Commons
Celé obytné komory, stáje, chlévy, sklady nebo sklepy vznikaly v horizontu týdnů. Nadneseně řečeno, dům jste si tu postavili rychleji, než by se vám to kdy povedlo na povrchu. A jak rodina rostla, hospodářství se rozšiřovalo. Postupně tak přibývaly i další dutiny v hornině.
Autor: Bachelot Pierre J-P, Creative Commons
Když bydlíte pod zemí, máte vlastně vyhráno. Lidé z Rochemenier nemuseli kupovat cihly, maltu, střešní tašky. Ani platit za práci tesařů. Tyhle jejich domy „držely“ samy od sebe.
Autor: Fab5669, Creative Commons
Jinde se s takzvaným troglodytismem, tedy bydlením pod zemí anebo v jeskyních, pojí určité společenské odsudky. Bydlet někde v díře zpravidla znamenalo, že jste chudáci, co nemají na pořádný dům. V Rochemenier to ale neplatilo. Pod zemí tu bydleli všichni.
Autor: Fab5669, Creative Commons
A protože šlo o bývalé nebo i aktivní lomy, patřila podzemní bydlení v Rochemenier spíše k bydlení movitějších sedláků. Kolem těch pod horizont zanořených domů rostly prosperující farmy. Je to přesně naopak, než tomu bývá jinde ve světě. Tady pod zemí žili spíš ti bohatí.
Autor: Profimedia.cz
Bydlení pod zemí mělo ještě jeden nadmíru příjemný benefit. Bylo to zadarmo, respektive bez daně. Království a později státu se totiž ze zákona platilo za to „co bylo na povrchu“. Nikoliv ale z toho, co bylo vytvořeno pod zemí.
Autor: Fab5669, Creative Commons
Ve Francii se často berně vyměřovaly třeba podle počtu oken a dveří, vyzděných komínů. I tomu se mohli lidé z Rochemenier jen smát, protože jim to ve výsledku vždy vyšlo velmi lacino. Vzhledem k tomu, že se bydlelo v rovinaté krajině, domy neměly okna do ulice.
Autor: Profimedia.cz
Mělo takové bydlení pod zemí alespoň nějaké neduhy? Zajisté. Počítal se k nim například nedostatek denního světla v interiéru.
Autor: Profimedia.cz
A pak taky dvoutvářný problém s vlhkostí. V prvních letech bydlení totiž byly místnosti hodně vlhké, a až po letech stěny „vyschly“, staly se naopak docela prašné.
Autor: Profimedia.cz
Aby postele a slamníky nenavlhly od stěn, nestály nikdy přímo u zdi, ale uprostřed místnosti. Oblečení a lůžkoviny se musely často vynášet na dvůr sušit na slunce.
Autor: Profimedia.cz
Střecha domu tu nebyla nevyužívaným prostorem. V Rochemenieru jste na ní mohli pěstovat zeleninu. Protože jsou místnosti zahloubené pod úroveň okolní krajiny, dům vlastně v mapě splývá se zemědělskou půdou.
Autor: Profimedia.cz
Střechy domů tu vlastně tvoří zemědělská půda. Na povrchu proto mohly vznikat zahrady a políčka, zatímco několik nenápadných komínků prozrazovalo, že hluboko pod nimi někdo vaří, topí nebo zpracovává úrodu.
Autor: Fab5669, Creative Commons
Některé šachty nesloužily jako kouřovody a komíny. Mohly být využity k nanášení úrody anebo k dopravě hroznů z vinice přímo k lisu pod zemí.
Autor: Profimedia.cz
Představa jediné temné místnosti, v níž rodina žila pohromadě, je dost zavádějící. Jednotlivá hospodářství tvořila soustavu desítek specializovaných prostorů, kde vedle obytných místností existovaly stáje, stodoly, sklepy, sklady, dílny, pece nebo kurníky pro drůbež.
Autor: Fab5669, Creative Commons
Uvnitř se svítilo primitivními olejovými lampami. Šlo o vápencové nádobky s živočišným tukem a knotem, potažmo lojovými svíčkami. Nevonělo to zrovna jako aromalampa a vytvářelo to hodně sazí.
Autor: Profimedia.cz
Falun má skvělé izolační vlastnosti. Uvnitř domu byla po celý rok konstantní teplota někde mezi 11 a 13 stupni Celsia. V létě zde byl příjemný chládek, a v zimě se místnosti daly relativně snadno vytopit. Stabilní teplota významně snižovala náklady na topivo.
Autor: Profimedia.cz
Krby a pece na chleba měly komíny vysekané vertikálně skrz hrubou horninu až na povrch, tedy na pole nad domem. Na polích tak mezi záhonky ze země často trčely jen kamenné kloboučky komínů, ze kterých stoupal kouř.
Autor: Fab5669, Creative Commons
Šetřit se dalo i na nábytku. Dal se totiž vytesat přímo do horniny. Vznikaly takhle jednoduché police, výklenky na lampy, skříňky nebo zahloubené postýlky pro nemluvňata.
Autor: Profimedia.cz
Vnitřní stěny podzemních domů z Rochemenieru se pravidelně natíraly vápnem. Mělo dva důvody: odráželo to více světla do tmavých koutů a vápno fungovalo jako dezinfekce proti plísním.
Autor: Profimedia.cz
Podlahu tvořila udusaná hlína nebo samotná hornina. Ta se ale musela pravidelně zametat, protože ze stropu občas odpadávaly drobné částečky písku a mušlí. Prašnost prostředí by nás dnes asi trápila, ale tenkrát to byla jen malá cena za skvělé bydlení.
Autor: Fab5669, Creative Commons
Viděno současnou optikou by u nás asi neobstálo to společné bydlení se zvířaty, kde maštale pro zvěř sousedily s lidmi obývanými ložnicemi. Zápach byl opravdu silný, hygiena dostávala na frak.
Autor: Profimedia.cz
Ale to jsou dnešní standardy, tehdy zvířata sloužila jako efektivní „živé radiátory“, co svým živočišným teplem vyhřívala prostor. Jednoduše řečeno, byl tu sice smrádek, ale zato teploučko.
Autor: Fab5669, Creative Commons
Jedním z nejpodivuhodnějších zdejších prostor je kaple vytesaná v kameni, datovaná k 13. století. I ona byla původně lomem. Později však získal odlišnou funkci; během náboženských válek v 16. století byl využíván k bohoslužbám poté, co byla v nedalekém Varenne zničena tamní kostel.
Autor: Fab5669, Creative Commons
Kaple v Rochemenier v sobě nese prvky, které sakrální architekturu nezapřou. Má tři gotické oblouky, výklenky pro sochy a půdorys připomínající kříž.
Autor: Fab5669, Creative Commons
Zajímavostí je, že podle církevních archivů nebyla tato podzemní kaple nikdy vysvěcena, a přesto v ní lidé v krizovém období skutečně slavili mše.
Autor: Lblond18000, Creative Commons
Na sklonku středověku se Rochemenier až nebývale rozrostlo. V podzemních obydlích zde žilo prý až tisíc lidí. Kolik jich bylo přesně, to už je z kronik nejisté. Pod zem se vidět nedalo, a útočiště kam nedohlédla vrchnost, bylo velmi populární.
Autor: Fab5669, Creative Commons
Postupný úpadek Rochemenier přišel vlastně až s 19. stoletím. To už zde lidí žilo jen kolem čtyř stovek a fungovalo tu přibližně čtyřicet farem, které disponovaly dohromady asi 250 místnostmi. Obyvatelé už ale vyhledávali jiné příležitosti k bydlení, než pod zemí.
Autor: Fab5669, Creative Commons
Rochemenier se stále výrazněji stávalo jen hospodářským zázemím, než hlavním obydlím. Podzemní obydlí se sice používala ještě ve 20. století, ale obyvatelé mizeli. S tím, jak se měnily nároky na bydlení, hygienu a zemědělský provoz.
Autor: Fab5669, Creative Commons
Moderní život nakonec zvítězil nad životem ve vyhlodané skále. Louresse a Rochemenier mezitím na povrchu splynuly v jednu vesnici. Na éru troglodytů se skoro zapomnělo.
Autor: Medalgicus, Creative Commons
Tedy, jinde ve Francii o ní skoro neměli tušení. Tady o ní místní samozřejmě věděli, ale neměli potřebu si ji nějak připomínat. Že pradědeček bydlel ve sluji v kameni, to tu bylo tak nějak přirozené a normální.
Autor: Fab5669, Creative Commons
Až v roce 1967 odkoupila obec dvě bývalé podzemní farmy, lehce je přestavěla a zpřístupnila je světu jako muzeum. Francouzi ke svému údivu začali zjišťovat, jak se kdysi žilo v Rochemenier. Muzeum je dnes vyhledávanou turistickou senzací regionu.
Autor: Profimedia.cz
Dnes lze projít obnovenými obytnými místnostmi i hospodářskými prostory, prohlédnout si nábytek, zemědělské nářadí, nástroje a fotografie a získat poměrně konkrétní představu o tom, jak vypadal každodenní život zdejších rodin v 19. a na počátku 20. století.
Autor: Profimedia.cz
Lidé z Rochemenier se za časy troglodytismu a života v podzemí nestydí. Po staletí platilo, že tu bydlení bylo lepší, úspornější a bezpečnější než na většině území Francie.
Autor: Remi Jouan, Creative Commons
