Vychází to z jeho potřeby „polidštit“ každý detail, který navrhuje. Díky tomu i dveřní kování, stavební stroj, PET láhev či zdravotnické lůžko působí hezky a neobyčejně přátelsky.
Další zajímavé návštěvy najdete v časopise Domov.
Jaké jste měl v dětství zájmy? Bavilo vás kreslit nebo něco vyrábět?
Od malička jsem se projevoval kreativně i manuálně. Ale fakt je, že o kreslení design vůbec není. Spíš o přemýšlení a představivosti. Podstatné je projít si procesem výrobním a nezáleží, zda jde o slepování papírových modýlků nebo stloukání nábytku z prken.
Kreslit ale umíte...
Dá se říct, že tvar má člověk v hlavě, ten vidí. Při naší týmové práci proto slouží kresba k přenesení myšlenky, pomáhá nám sdělit svou představu kolegům. Většinou však jde o nějaké symboly a náznaky, ty krásné malůvky vznikají jen pro časopis nebo prezentace.
Jste členem studia Divan Design. Považujete za výhodu pracovat v týmu?
Ano, baví mě především rychlost celého procesu. Sám se člověk zacyklí, protože nemá s kým diskutovat o daném problému, chybí mu zpětná vazba, a tím se tak rychle neposouvá. Další výhodu vidím i v tom, že si můžete vzít volno, zatímco ostatní v týmu projekt podrží.
Stropní svítidlo Flower pro firmu Ateh, 2008
Za osvětlení Flower pro firmu Ateh jste jako první a zatím jediný Čech získal prestižní ocenění Good Design Award Chicago. Jak vzpomínáte na úspěch?
Cenu jsem popravdě moc neprožíval, až tolik pro mě neznamená. Podle mě nelze srovnávat mezi sebou projekty z různých oblastí designu, jak se říká míchat jablka s hruškami. Dostat značku a ocenění si zaslouží každý kvalitní design. Soutěže považuji za určitou formu byznysu, pokud však nejde o soutěž, vyhlášenou konkrétním výrobcem na návrh konkrétního výrobku, který teprve vznikne.
Považuji vás více za technicky laděného designéra. Co vás přivedlo u svítidla Flower ke tvaru květiny?
Majitel si přál ohebné svítidlo na husím krku. A onen organický prvek ve mně evokoval rostlinu. Nápad vznikl téměř okamžitě.
Nicméně pro brněnskou firmu Ateh jsem nejdříve navrhl svítidlo Motor za použití kruhové zářivky jako zdroje. Poté jsem se snažil zabalit ho do netradiční formy. U Květu jsem řešil především tvar s aplikací zdroje jako u Motoru.
Mezi vaše větší projekty patří také řada nábytku do kanceláří a ve zdravotnictví. Jaké byly vaše cíle?
Navrhnout pro klienta nový produkt, jenž firmu posune na jinou úroveň. Vznikla řada nábytku, skládající se ze stolu a skříněk, které mají atypickou technologii olepování hran. Díky tvarování jsme dosáhli designového prvku, kdy hrana slouží zároveň jako madlo.
Šlo o ojedinělý projet, hodně zajímavý, až revoluční, protože jsme pro náš záměr museli vyvinout i nový výrobní nástroj. Při projektu jsme se zabývali také vylepšováním technologických procesů, máme patent na výrobu laminodesek, pod které dostaneme jakýkoliv obraz či dekor. Naše know-how spočívá v technologii tisku pod laminát.
U klasické technologie se musí vyrobit tisíce metrů s jedním motivem, aby se zaplatila výroba tiskařského válce. My dokážeme vytisknout i jediný originál. Zákazník si tak může aplikovat vlastní motiv, brand, firemní barvy či fotografii. Nic pro nás není problém.
Kam chodíte na nápady, čím se inspirujete?
Vždy stavím na nějakém principu. V období studia jsem preferoval geometricky jednoduchý styl, pak následovalo hodně technické období se snahou o funkčnost a nyní jsem ve fázi, kdy přemýšlím na základě konkrétní emoce, pro kterou je věc vytvořena.
Když navrhuji lékařský přístroj, dělám jej tak, aby vzbuzoval v ošetřovaném pocit, že mu přístroj pomůže a nemusí se jej bát. Spousta věcí díky technickému vzhledu vyvolává v lidech nedůvěru a to je potřeba změnit. Nemusí jít jen o zdravotnictví. Každý produkt má své požadavky na emoce.
Úklidová sada pro firmu Spokar, 2009
Zaujalo mě, že navrhujte i „obyčejné“ předměty, jako je smetáček s lopatkou nebo dveřní kování.
Vše se dá vylepšit. Kdyby se nedalo, neměli bychom co dělat. V případě smetáčku a lopatky šlo o úsporu materiálu. Řešil jsem konstrukci, která měla být dostatečně pevná, a přitom se použilo co nejmenší množství materiálu.
Z formálního hlediska jsem chtěl, aby sada působila čistě a zajímavě. Také u dveřního kování Trend šlo o úsporu materiálu. Historicky jsme navázali na řadu, která se u nás vyrábí přes dvacet let, a proto vzešel požadavek vymyslet něco nového s úsporou při výrobě. Ačkoliv šlo většinou o technické detaily, ve finále vznikl esteticky vyladěný celek.
Máte recept, jak vyvážit rozhodnutí, na čem při zařizování bytu ušetřit a kdy si pořídit značkový design?
Myslím si, že je potřeba rozlišovat, na co věc potřebuji, proč ji kupuji, zda ji opravdu musím mít a jestli ji budu využívat tak, jak je konstruovaná. Zda bude pro mě přínosem nebo půjde jen o vyhozené peníze.
Také vybavení, které v interiéru nevidíme, doporučuji řešit s ohledem na finance, například uvnitř vestavěné skříně nemusím mít vymazlený pořadač, stačí mít nástěnný závěsný systém s policemi. Před ně si pak zvolím drahé posuvné dveře, které interiér povýší. A přehánět by se to nemělo ani s doplňky, stačí dvě až tři věci, které budou zajímavé, a ty už kombinovat se staršími kousky i neznačkovým designem.
Jste náročný na vlastní bydlení?
Mám rád moderní interiéry, které však musí vzbuzovat domácí teplo. Byty přecpané designovými kusy nemusím, takový interiér na mě nepůsobí dobře ani mě nezaujme. Člověk by měl použít při zařizování selský rozum a cit. Interiér stojí na celku, tvoří jej podlaha, členění prostoru, velký efekt udělá i rozmístění a typ osvětlení.
Dámský městský motocykl pro firmu Kentoya, 2003
Dětský kočárek Terix pro firmu Patron, 2009
Co vás na profesi designéra baví nejvíce?
Především výzvy, které díky mé práci ve studiu Divan Design přicházejí. Spoustu kamarádů mě „tahalo“ do firem na pozici podnikového designéra, ale není to můj šálek kávy, zkrátka jsem si ne dovedl představit, že bych se věnoval pouze jednomu tématu třeba tři roky.
Baví mě pokaždé vstupovat do nových vod a přenášet zkušenosti a technologie z jednoho oboru do druhého. A v momentě, kdy zjistím, že postup není běžný, jak bych očekával, přicházejí nové možnosti, které mě baví a jsou pro mě zajímavé. Většinou pracuji tak na patnácti projektech naráz.
Při vaší profesní vytíženosti zbývá vám čas na koníčky a relaxaci?
Vždy jsem toužil mít vlastní kapelu, hrál jsem ve školní skupině na trumpetu, nyní hraji v současné kapele Les a love na kytaru a čerstvě začínám na bicí. Hrajeme na soukromých večírcích i na svatbách, ale na vlastní věci ani zkoušky nemáme bohužel čas. Kdysi jsem vrcholově sportoval, dneska se věnuji sportu už jen rekreačně. Čemu jsem však za poslední dva roky doslova propadl, je paragliding. Naprosto mě dostal.
Filip Streit*1979 Zaměřuje se především na průmyslový design, spektrum jeho činností je však velmi široké, vždy ho však baví vstupovat do nových projektů a hledat ideální řešení. Již během studií se účastnil soutěží a společných výstav, jeho práce pro firmu Belda získala ocenění v publikaci Ikony designu, později v roce 2009 byl oceněn za svítidlo Flower pro brněnskou firmu Ateh a jako jediný Čech se tak stal držitelem ceny Good Design Award Chicago. Od roku 2003 je společníkem ve studiu Divan Design. Žije a pracuje v Praze. |
Modulární systém sedacího nábytku Open port pro firmu LD seating, 2014
Další zajímavé rozhovory a návštěvy najdete v časopise Domov.
