Oba útvary celé stavbě dávají vzhled jako z budoucnosti nebo sci-fi filmů. Jejich tvar přitom není výsledkem čisté designové invence, ale pečlivých úvah a propočtů, které měly jediný cíl, postavit budovu, která bude krásná a zároveň stoprocentně soběstačná.
„Na návrhu jsme pracovali s vědomím, že bude stát v horkém dubajském klimatu. Pokud totiž zvládneme postavit budovu, která bude soběstačná i v takovém prostředí, pak dokážeme takový koncept uplatnit kdekoliv na světě,“ vysvětluje Andrew Whalley, jeden z autorů návrhu.
Střecha pavilonu má tvar leknínu, aby přes den co nejdéle zachytávala sluneční paprsky a v případě deště zachytila co největší množství vody. Večer navíc funguje i jako houba a nasává vlhkost ze vzduchu. Tím vytváří vodu, kterou pavilon využije následující den.
 |
Stejnou úlohu plní i 18 energetických stromů, které budovu obklopují. Ty se navíc během dne otáčejí za sluncem a spolu se střešními panely tak zvládnou vyrobit 11 MWh elektřiny. Za rok jí vyrobí tolik, že by to průměrnému elektromobilu stačilo na cestu ze Země až na Mars.
Pavilon navrhli architekti z ateliéru Nicholase Grimshawa, kteří si už práci na světových výstavách vyzkoušeli. Třeba v roce 1992 navrhli britský pavilon pro EXPO v Seville. „Pokusili jsme se vyjít z toho, co jsme si vyzkoušeli v Seville, kde jsme využili solární panely a různé způsoby chlazení a posunout celý koncept a řešení o ohromný kus kupředu,“ popisuje Whalley.
Záchranná stanice pro rostliny
Energetické stromy obklopující hlavní stavbu vyrůstají ze zahrady typicky pouštních rostlin. „Většinou to jsou ‚emirátské‘ druhy. Některé jsme našli v poušti, jiné vyhozené jako odpad, ale přivezli jsme je sem a dokazujeme, že umějí vyrůst do krásy,“ popisuje ředitel pavilonu John Bull. Sazenice si navíc zájemci můžou koupit v nedalekém zahradním centru.
Ačkoliv jde o místní druhy, neobejde se většina z nich bez umělé závlahy. „Hadice jsou však skryté pod zemí, abychom co nejvíc zamezili ztrátám kvůli odpařování. Tím jsme schopní ušetřit až 75 procent vody ve srovnání s tradičním zavlažováním,“ říká Bull.
V zahradě však rostou i stromy ze vzdálenějších koutů světa. Třeba z Madagaskaru sem architekti nechali dovézt sazenice baobabů, které jsou typické svými mohutnými kmeny, v nichž zadržují vodu. „Jsou skvělým důkazem toho, jak se příroda dokáže adaptovat v jakémkoli prostředí, zvlášť když jí necháme dostatek času a prostoru,“ dodává Bull.
Telefon, nebo prales?
Expozice v pavilonu začíná na rozcestí. Návštěvníci se musí rozhodnout, jestli se vydají do hlubin oceánu nebo mezi kořeny stromů. Obě trasy je velmi poutavou a interaktivní formou seznámí s rozmanitostí a krásou přírody. „O to větší dopad pak mají otázky, které jim za touto cestou pokládáme,“ přibližuje Bull.
Hned za touto částí totiž následuje rozlehlá místnost připomínající špinavou továrnu z doby průmyslové revoluce, která je plná rezavějících strojů a kotlů. V ní návštěvníci najdou páky, pomocí kterých si můžou například vybrat, jestli by se až do konce života vzdali všeho masa nebo veškeré zeleniny.
„Ptáme se také, jestli by byli schopní vzdát se svého mobilu, aby zachránili deštný prales, který však nikdy neviděli,“ doplňuje Bull.
Otázky autoři expozice připravili spolu s environmentálním psychology. Cílem je přimět návštěvníky k zamyšlení nad dopady rozhodnutí, která činí.
EXPO 2020 končí už 31. března. Pavilon Terra však po tomto datu z areálu nezmizí. Celé výstaviště se má proměnit na udržitelnou čtvrť. Jak bude vypadat a jakou roli bude hrát v proměně celé Dubaje, to se dozvíte v článkovém videu.
