Usínat v ložnici šest metrů pod zemí, to nezní moc lákavě. Jenže v podání, které nabízí realizovaný projekt podzemního rodinného domu z Nizozemska, je ta nabídka naopak velmi svůdná. O denní světlo ani v tom nejnižším podlaží totiž nouze není. Zato je tu klid a soukromí pro všechny, a potěšující je i nízká spotřeba energií a bezprostřední blízkost přírody. Tou to také všechno začalo.
Té nedotčené přírody, alespoň v tom smyslu jako ji známe u nás, totiž v rovinatém Nizozemsku mnoho nezbylo. Proto tu také zbývající střípky vzácné krajiny usilovně chrání. Národními parky, kterých mají jednadvacet, a přírodními rezervacemi. Bedlivě též sledují, zda rozrůstání okolní zástavby nějak přírodu nenarušuje. Novostavby se v blízkosti chráněných území zpravidla nepovolují.
Rodinný dům, ležící v těsném sousedství přírodní rezervace u Eindhovenu, si ale cestičku k realizaci dokázal najít. Jednak tím, že v katastrálních mapách nahradil již existující starou stavbu. A také proto, že vlastně není vidět.
Téměř celý je skrytý pod zemí a splývá s terénem. Je totiž z větší části zasazený pod úroveň terénu, své obyvatelné jádro schovává pod zemní val. Ve své viditelné nadzemní části přitom svými parametry odpovídá kozímu chlívku, který tu stál prve.
Takové nahrazení starého objektu za nový už přísným nizozemským úředníkům závadné nepřišlo. Zvlášť, když nahlédli do stavebního projektu a uviděli, že celý tento záměr vlastně přírodu místu svou stavbou spíše navrací. Střecha překrytá vegetací se stává součástí mírně zvlněné krajiny, rodinný dům na pozadí rozvolněné zeleně prakticky není vidět.
Dílo přírodu nenarušuje, odpovídá požadavkům územnímu plánu a fakticky podtrhuje význam chráněného území ve svém sousedství.
Vzhůru dovnitř, tedy dolů
„Už od počátku to byla zakázka, která se vymyká,“ připouští architekti studia WillemsenU, kteří byli pověřeni vypracováním návrhu. „Klienti zpravidla očekávají, že práce architektů bude na výsledku vidět. Tady ale bylo požadováno, aby toho bylo vidět co nejméně.“
Rodinný dům, rozložený mezi tři podlaží, byl navržen podobně jako ledovec. I z něj totiž nad hladinu vystupuje jen malá část. Kompaktní objem domu je do země zanořen tak, že v nejnižší etáži se nachází ložnice a technické prostory. Místnosti, které si denní světlo tolik nežádají.
Nad nimi se nachází obytné prostory a další pokoje. Teprve v třetím podlaží se dům setkává s úrovní terénu a vykukuje na povrch. Tady se nachází denní místnosti, kuchyně, obývací pokoj a jídelna. Platí ale, že ani nejnižší podlaží není zbaveno přirozeného osvětlení.
V zatravněné zemní střeše osazené světlovody vedou šachticí odrazem sluneční paprsky až do nejspodnější ložnice. Světlo dolů vnáší rovněž prosklený plošinový výtah.
Toto nevšední dispoziční řešení mělo pár sympatických benefitů. Problémem uvnitř například nejsou letní vedra ani lezavá zima, teplota je tu stabilní. Hmota okolní zeminy totiž působí jako perfektní izolace. Řešení vytápění tepelným výměníkem se vzhledem k hloubce zanoření objektu, nejnižší podlaží je šest metrů pod terénem, také přímo nabízelo. A sympaticky umenšilo provozní náklady.
Dům-most si postavili v záplavové oblasti Berounky. Stoletá voda nemá šanci |
Obyvatelé také mají ve svém podzemním sídle opravdové soukromí. Pohledů nenechavých sousedů se tu obávat skutečně nemusí. Tento dům mají opravdu jen sami pro sebe. Obydlí je bezbariérové, jednotlivé úrovně jsou otevřené, bez zbytečných chodeb a prahů. Je to prostorné místo, pro dospělé i pro děti.
Interiér určitě není ponuře tmavý, jak by se dalo u „podzemního“ domu tušit. Naopak žije nádhernou hrou světla a stínů mezi uzavřenými a otevřenými prostorami. Zakřivená střecha se otevírá nad schodištěm a výtahem, takže světlo skutečně proniká hluboko do domu. A tam, kde je to možné, se nabízí nádherné výhledy na oblohu rámovanou krajinu kopce.
Chválit se tu dá udržitelnost, nízká spotřeba energií. I to, že střecha se stává součástí okolní krajiny, a přispívá k biodiverzitě.
Tento dům si z okolní přírody neukusuje, neosobuje si pro sebe další prostor. Naopak se stává nárazníkovou zónou blízké rezervace, dalším ochranným pásmem. Což je u obydlí, které nabízí 170 metrů čtverečních užitné plochy, přinejmenším neobvyklé. Ani ten kontakt s přírodou tu také není nějak polovičatý. Když vystoupíte na zápraží, jste hned v centru dění. Za zpěvu ptáků a vůně pestrobarevných květin. Prvním krokem z domu tu totiž vstupujete na louku a na horizontu je les.
Dům, který není vidět – protože se z větší částí kryje pod zemí – je tak skvělou pozorovatelnou. Chráněnou krajinu ve svém okolí velebí a vytváří opravdu nevšední prostor pro život celé rodiny, které navíc pasivně šetří za energie.
Technické parametry:
- Název projektu: The House Under the Ground (Dům v podzemí)
- Typ projektu: novostavba rodinného domu, v podzemí
- Architektonické studio: WillemsenU
- Lokalizace: Eindhoven, Nizozemsko
- Vedoucí architekt: Frank Willems
- Stavební dozor: Van Oers Weijers
- Hlavní dodavatel stavby: BurgtBouw
- Strukturální inženýring: Adviesbureau Van de Laar
- Osvětlení: Lichtmeesters
- Krajinářský návrh, úpravy terénu: Bert Huls
- Klient: soukromý majitel
- Rok dokončení (finalizace): 2023
- Užitná plocha: 170 m2