První pražský mrakodrap s výškou 53 metrů obývaly odbory dlouhých sedmdesát let. Ústřední rada odborů se nastěhovala v roce 1951, Revoluční odborové hnutí zde zůstalo a následná Českomoravská konfederace odborových svazů ho opustila teprve loni, tři roky po prodeji budovy.
„Odbory prodávaly dům v roce 2018 proto, že nebyly schopné jej naplnit a uživit. Doba se změnila a s ní i požadavky nájemců, pronajmout lze jen 50 procent plochy. Do budovy se za osmdesát let prakticky neinvestovalo, má vysoké tepelné ztráty, v současné podobě nevyhovuje dnešním nárokům, stavební materiály zestárly,“ popisuje Tomáš Kašpar, ředitel Domu Radost a místopředseda Asociace nájemního bydlení.
 |
Nezvyklou stavbu navrhli architekti Josef Havlíček a Karel Honzík pro Všeobecný penzijní ústav. Ten vypsal uzavřenou soutěž, do které tuto mladou dvojici nepozval. Havlíček a Honzík však poprosili o zařazení do soutěže, protože zkušeným architektům nemohou přece konkurovat, popisuje Adam Gebrian.
K překvapení všech ji nakonec vyhráli s osobitým odvážným návrhem. K dispozici dostali místo na spodním okraji Žižkova nedaleko nádraží a centra města, kde do roku 1922 stávala žižkovská plynárna.
Od roku 1889 byl však Žižkov osvětlován elektřinou, a tak plynárna a zejména nádrže na plyn chátraly. Architekti Havlíček a Honzík rozsáhlý pozemek zrevitalizovali a navrhli budovu i její komplexní začlenění do prostoru, jak ukazují původní plány. V dubnu roku 1932 začala výstavba, první úředníci se nastěhovali o necelé dva roky později.
Rozvržení vycházelo ze sklonu pozemku a potřeb penzijního ústavu. Vrcholící funkcionalismus perfektně splňoval spojení funkce a formy. Budova ohromovala svou velikostí, čtyřpatrovými rozdíly mezi výškami různých částí (střední část má 11 pater, boční ramena sedm, krajní tři), nádherným výhledem na Prahu i astronomickými náklady na stavbu – údajně přesáhly 60 milionů československých korun. Unikátní byla také fasáda z malých světlých obkládaček české značky Rako. Kvůli nim Pražané budovu brzy překřtili na kachlíkárnu.
Bohužel její elegance a krása netrvala dlouho, kvůli náletům za druhé světové války byly světlé kachlíčky přetřeny černou barvou, kterou se už nikdy nepodařilo důkladně smýt. Budova tak působí špinavě a tento dojem ještě umocňuje ulpívání barvy pod okny. I to je důvodem, proč příliš neláká k návštěvě, i přesto, že uvnitř se nachází 700 kanceláří, konferenční sály, kino, kavárna, chodba, kterou lze využít jako galerii, a úžasná střešní terasa s barem. V bočním křídle u Seifertovy ulice jsou v přízemí obchody a ve dvou patrech nad nimi byty.
Nejmodernější kanceláře
Hlavním vchodem z náměstí Winstona Churchilla projdete do kavárny, která slouží i jako coworkingové centrum a alespoň trochu zobytňuje nevlídnou chodbu, ve které se dříve nacházely penzijní přepážky. „Architekti dům postavili jako zastřešené bulváry, proto jsou chodby široké, místnosti jsou po obou stranách a dopadá do nich denní světlo,“ vysvětluje Tomáš Kašpar.
Žižkov je nejlepší, říká slavný boxer Tišer. V jednom bytě žije 35 let |
Za kulatou recepcí ve středu křížení budov se rozbíhají schodiště a chodby s kancelářemi a zasedací místnosti. Velký sál uvozují dobové hovorny, prosklené kukaně s telefonní linkou a koženou sedačkou. Z velkého sálu vede tajný vstup na schodiště do kina Přítomnost, které má i samostatný vchod z ulice Siwiecova, a z něj do původního protiraketového krytu s kapacitou 200 lidí.
„Kino vzniklo z nevyužívaného společenského sálu. Komorní prostředí a artový program přitahují diváky všech věkových kategorií,“ dodává Tomáš Kašpar. Kino je jediným zrekonstruovaným prvkem, ukazuje, jak lze zachovat odkaz minulosti a zároveň zajistit jeho smysluplné ekonomické využití.
O podobě budovy v čase jejího vzniku si lze udělat představu ve veřejných prostorech – podlahu chodeb pokrývá zelené lino, které kontrastuje s červenými zárubněmi (stejného odstínu jako sloupy schodiště), od schodišťového atria je dělí prosklená stěna s dveřmi v zelených ocelových rámech. Ty mají všechna okna, akorát zvenku jsou natřeny žlutě. Schodiště z bílého mramoru lemuje jednoduché zábradlí z leštěného bronzu. Jednotlivé místnosti určuje vkus nájemců, v části je dosud zachován původní dřevěný vestavěný nábytek pod okny.
Do 60. let a časů normalizace se propadnete v kancelářích odborů a v jednacích sálech. Tmavé hnědé ostění zakrylo původní bílé zdi a prostor ztmavilo a zmenšilo. V bývalých komorách vznikly načerno kuchyňky a osobní toalety. „Ačkoliv je budova památkově chráněná od roku 1958, stavební úpravy a odstraňování původních prvků nikdo neřešil, přijde mi tedy nespravedlivé, že dnes po nás požaduje část památkářské obce ponechat budovu v původní podobě, a tak ji zakonzervovat, když to v mnoha případech ani nejde a už vůbec to není v tomto stavu provozuschopné,“ poznamenává Tomáš Kašpar.
Jaroslav Marvan nedal na Žižkov dopustit ani v dobách své největší slávy |
Týká se to například obnovy původního ventilačního systému, který centrálně vytápí celou budovu foukáním teplého vzduchu do místností. Důmyslná americká klimatizace na plyn funguje skvěle, pokud všichni chodí do práce ve stejnou dobu. Jinak místo osmi hodin vytápíte dům o užitné ploše 37 000 m2 i šestnáct, technicky totiž není možné vytápění směřovat jen do obsazených místností. Půdorys rovnoramenného kříže umožňuje přímé sluneční světlo a větrání všech kanceláří, ale pokud okna netěsní, tak způsobuje neustálý únik tepla.
Bydlení pro mladé
Prvním krokem nových vlastníků bylo přejmenování Domu odborových svazů na Radost a otevření jeho úchvatné terasy a zajímavých prostor veřejnosti. Na střeše se konají různé pop-up akce, loni tu probíhal Designblok, od května do září zde funguje bar. V budoucnu má vzniknout nájemní bydlení s 550 převážně menšími byty se společenským zázemím a zároveň zachovat cenné původní prvky.
Jedním z hlavních motivů je otevření prostoru a propojení jeho jednotlivých částí, třeba zastřešením proluk mezi zídkami. Architekti Havlíček s Honzíkem upozorňovali na to, že funkce budovy se mění a novým požadavkům je třeba ji přizpůsobit.
Za uplynulých devadesát let však prošlo větší změnou náměstí, na kterém Radost stojí. Záhy po zbudování dostalo jméno U Pensijního ústavu, v roce 1955 Gustava Klimenta, v roce 1977 Antonína Zápotockého a od roku 1990 náměstí Winstona Churchilla. Jméno mu snad zůstane i poté, co se budova Radost opět zalidní.
