Dohady o tom, co se postaví na rohu Václavského náměstí a Opletalovy ulice, rozpoutaly zejména zveřejněné vizualizace, které na svých webových stránkách prezentovalo dva roky zahraniční architektonické studio van Egeraata.
Jenže v létě, kdy šéf odboru památkové péče pražského magistrátu Jan Kněžínek podepsal závazné stanovisko k navrhované demolici stavby z roku 1880, se začala odborná i laická veřejnost proti demolici v památkové zóně bouřit.
Jako první získalo iDNES.cz vizualizaci domu, s jehož stavbou se opravdu počítá. Jeho autor, architekt Jan Pokorný z Chapman Taylor Prague, je však vázaný smlouvou a nesmí o projektu sdělovat další informace.
Dům na rohu Opletalovy ulice a Václavského náměstí
"Je to jen objemová studie, ten dům stejně není nijak cenný,” hájil svůj podpis Kněžínek a také okamžitě vyvracel, že by měl dům vypadat tak, jak byl prezentován v médiích. Žádný vážný argument pro demolici nemá, obhajuje se tím, že dům vlastní soukromý majitel a je na jeho zvážení, co s ním udělá. Tedy po schválení úřady.
Netrápí ho ani stavební ruch přímo v centru města. "Komu vadilo, že zmizel dům vedle paláce Koruna? A pokud jde o kvalitu domu, pak někteří odborníci sice tvrdí, že cenný je, ale jiní, že nikoli. Já mám v ruce písemné vyjádření architekta Lukeše, že není."
Jenže respektovaný historik architektury Zdeněk Lukeš, který se specializuje na 20. století, je podepsaný i pod několika posudky, které připustily možnost demolice některých staveb. A tak se také stalo.
Mnozí architekti se dodnes nesmířili třeba se zbouráním Josefských kasáren na náměstí Republiky a stavbou Palladia či Ringhofferových továren na Smíchově. "Jeden odborník se může mýlit," říká profesor Rostislav Švácha z Ústavu dějin umění Akademie věd ČR.
Václavské náměstí má stavební jeřáby už jako běžnou dominantu
Podle Jana Kněžínka se ale asi mýlí i zástupci Národního památkového ústavu, kteří demolici nedoporučili. "Jenže ti mají ze zákona z roku 1987 jen ´poradní´ hlas. Pan Kněžínek se rozhoduje sám, není nikomu zodpovědný," vysvětluje historik umění Richard Biegel, tajemník a pedagog Ústavu pro dějiny umění Filozofické fakulty Univerzity Karlovy.
A dodává: "Pro mě je to nepochopitelné. Pracovní náplní a úkolem pana Kněžínka je památky chránit. Důvodům jeho rozhodnutí nerozumím."
To, že se architektům mnohá rozhodnutí pražského magistrátu nelíbí, svědčí i názor ve světě velmi respektované architektky Evy Jiřičné : "Nemělo se zničit Václavské náměstí. Vznikly na něm ryze komerční objekty bez jakékoliv architektonické hodnoty, bez koncepce. Co se stalo s hotelem Juliš, je také ostuda.”
Perspektiva
Kdo má pravdu?
Odlišné názory na demolici domu na rohu Václavského náměstí a Opletalovy ulice přitom stále sílí. "Ten dům se mně líbí stále víc. Po rekonstrukci v roce 1920 představuje velmi dobrý příklad neoklasicistního stylu, který se v Evropě zrodil po roce 1910. Téměř stoprocentně je autorem změn vynikající architekt Bohumír Kozák. Dům vlastně doplácí na svou jemnost a nenápadnost, s níž se přičlenil k okolní zástavbě," říká profesor Rostislav Švácha.
Historik umění Richard Biegel je ještě razantnější: "V tomto případě je to strašně nebezpečný precedens. Zastavět celý prostor stavební parcely je proti logice proč chráníme Nové Město, které vzniklo v polovině 14. století a dodnes reflektuje historický vývoj. Na parcelách se střídá dům a dvorek, dům a pasáž… To by přestalo platit.”
Na dům má historik Biegel jednoznačný názor: "Je kvalitní. Respektuje výškovou regulaci z 30. let, která byla vytvořena s ohledem na dominanci bočních věží Národního muzea. Změna by vzhled Václavského náměstí poškodila."
Sporům nahrává i to, že podobu nového domu investor pečlivě tajil, lidé nevěří ani špatnému statickému stavu domu, kterým se demolice odůvodňuje. "Ten posudek jsem viděl, je napsaný tak, aby se dal vykládat podle potřeby. Ten dům může stát dalších sto let,” řekl například statik, jež nechce být jmenován.
Konečné slovo s demolicí má sice stavební úřad, ale investor s jeho souhlasem už počítá. Stavba by měla trvat přibližně dva roky.
V letech 1995 až 1996 proběhla rekonstrukce v patrech
Na Facebooku se předsedkyně Klubu za starou Prahu Kateřina Bečková pořádně opřela právě do Jana Kněžínka: ”Jak jste dům viděl vy, tedy nevím, ale řeknu vám, jak jej vidím já. Již na první pohled zjišťuji, že to není fasáda jen banálně přestavěného a účelově zvýšeného domu, jak se nám váš dokument snaží namluvit. Autoři přestavby z roku 1920 komponovali naopak uliční průčelí s překvapivou rafinovaností a citem pro plasticitu, nápaditě, i když nenápadně. Není to jejich vinou, že nedokážete jemné tvarové hrátky odhalit."
Tato původní podoba vyvolala velký odpor. Realizovat se určitě nebude.
Historie domuStavební historie budovy sahá do let 1880 až 1881, kdy na tomto místě vznikla novostavba třípatrového domu pro manžele Benešovy. Po průběžných drobných opravách následovala v roce 1920 poměrně rozsáhlá úprava, kdy patrně změnou původních majitelů došlo k odstranění původní neorenesanční fasády, nástavbě dvou horních pater, upraveno bylo i průčelí. V roce 1956 byl zřízen průjezd do sousedního objektu, sloužícího hotelu Jalta, o tři roky později byly nově řešeny výkladce do Václavského náměstí. V devadesátých letech se průběžně opravovaly prodejní prostory a v letech 1995 – 1996 proběhla celková rekonstrukce domu v patrech. Investor koupil budovu již v roce 1994.a jeho vyjádření? "Nakonec převládl názor, že bude dobré budovu nahradit kvalitní architekturou. Na základě odborných posudků bylo zjištěno, že dům byl již mnohokrát opravován a nelze jej proto dále zatěžovat novou rekonstrukcí." |
Takto by měl vypadat nový dům
Víme, jak bude vypadat
V odpovědích na naše otázky investor tvrdí: "Návrh není zatím zcela dokončen, nicméně již nyní lze říci, že stavba je navržena tak, aby její výškový profil respektoval urbanistickou skladbu dané lokality. Oproti dříve diskutovaným záměrům není nová budova nyní projektována s žádnými věžovitými prvky, na budově je pouze nárožní akcent, který je typický pro stávající budovy na Václavském náměstí. Nová budova bude vyhovovat modernímu ekologickému designu, stejně jako požadavkům nájemců a zákazníků 21. století."
Parcelu a dům vlastní Realty IV., dceřinná společnost realitní skupina Czech Property Holdings, ale konečnými akcionáři je skupina soukromých investorů. Konkrétní jména v odpovědích ovšem nepadla: "Není obvyklé tyto osoby zveřejňovat."
V nižších patrech budovy budou převažovat obchodní prostory s nabídkou služeb pro veřejnost, vyšší patra jsou určena především pro kancelářské využití. "Projekt zároveň podstatně usiluje o revitalizaci horní části Václavského náměstí," zní další vyjádření investora.
Dům na rohu Václavského náměstí a Opletalovy ulice pochází z roku 1880
Kde se stala chyba
"Je to boj ostrých loktů. Bohužel střed Prahy nemá třeba výškovou regulaci, která platila v horní části Václavského náměstí ještě za první republiky, tehdy nesměly být domy vyšší než boční věže Národního muzea. Studie ochrany památkové rezervace, ačkoliv vznikla už v 90. letech, nebyla nikdy schválena," vysvětluje Robert Biegel.
Nikdo tak přitom nemusí ani zaručit, co a zda vůbec vznikne místo zbořených domů. Pro příklady není nutné chodit daleko. Třeba projekt v centru Prahy, kterým mělo být vybourání a nová zástavba vnitrobloku mezi Václavským náměstím a ulicemi Na Příkopě, Jindřišskou a Panskou, proti kterému přitom protestovala řada památkářů, se neuskuteční.
Důvod? Finanční problémy investora. Přitom stavba měla začít už příští rok a demoliční povolení na památkově chráněné stavby má razítko z letošního ledna.
