V pořadu Jak se staví sen radíte Čechům, jak si zařídit bydlení. Pozorujete v praxi, jestli to skutečně funguje?
Rozhodně ano. Pořady o bydlení mají vliv na to, že se lidé víc starají o své bydlení, začínají víc přemýšlet o tom, jak by měli bydlet, naučili se vnímat design. Pořad Jak se staví sen je hodně úspěšný a svým způsobem i udává trendy. Spíš než trendy jsou to ale naše vize, řešení, která jsou podle nás fajn.
Mluví lidé o tom, co viděli v televizi?
Přesně tak. My tam prezentujeme naše nápady, vysvětlujeme, jak a proč jsme to udělali, a lidé se na to dívají. Myslím si, že v dnešní době není luxus najmout si bytového designéra. Je to služba jako každá jiná. Dřív byly služby designéra finančně náročnější, ale v dnešní době, kdy si lidé berou hypotéky na tří- nebo čtyřmilionové byty, se jim vyplatí investovat nějakou částku do návrhu interiéru.
Četl jsem vaše odpovědi čtenářkám ve vaší poradně na jednom serveru pro ženy. Suverénně nejčastěji se vás ptají na to, jak sladit barvy interiéru. Zdá se, jako by při úpravě interiéru nebylo nic důležitějšího.
Je pravda, že kdybychom spočítali všechny dotazy, tak je to asi to, co lidi trápí nejvíc. Budeme dělat novou kuchyň spojenou s obývákem a nevíme, jaké barvy, jaký koberec, jakou barvu sedačky. To jsou základní věci, které lidé poptávají, se kterými si nevědí rady. Potom to někdy dopadá tak, že si neseženou odbornou pomoc, vymalují si celý byt a nedopadne to třeba úplně dobře.
Možná spousta lidí ani netuší, v čem všem jim kromě barev můžete poradit. Když mám prázdný byt a holé stěny, můžu s nadsázkou říct, že vy mi jej zařídíte?
Je to tak. Každý architekt a interiérový designér se řídí přáním klientů. Nabízíme služby lidem podle toho, co oni potřebují. Někdo má holobyt v novostavbě, potřebuje si ho zařídit, udělat barevný koncept, dispoziční řešení, chce vidět jednotlivé varianty, prohlédnout si, jak může být rozmístěný nábytek. Buď můžeme udělat návrh ve 2D nebo 3D vizualizaci, kde je vidět finální řešení interiéru včetně barev a dekorů, anebo to může být kompletní realizace, kdy se designér postará o rekonstrukci bytu, protože majitelé třeba nemají čas a můžou si to finančně dovolit. To už se bavíme o interiéru na klíč. Jsou také klienti, kteří chtějí pomoct jen s barevným sladěním. Je to hodně individuální.
Místo výmalby může být na zdi originální tapeta
Proč je podle vás dobré využít služeb interiérového designéra?
Řeknu upřímně, co si myslím. Člověk získá opravdu pěkné bydlení v jednotném stylu, dostane kompletní servis od A do Z. Velkou roli také samozřejmě hraje úspora času klienta.
Vy navrhujete pro klienty i vlastní nábytek, tedy originály?
Ano, můžeme tomu říkat originály, pokud je opravdu vytvoříme, vymodelujeme a necháme vyrobit jako zakázkovou výrobu. Můžeme udělat jen stůl, nebo celou kuchyň, pokud to nechceme vybírat z nějakého typizovaného nábytku z Ikey či Sconta.
Také v těchto řetězcích nakupujete?
Samozřejmě musím mít přehled o nabídce obchodních domů. Jsou klienti, kteří si dopřejí luxus, nechají si vyrobit nábytek na míru a do Ikey by nešli. Ale jiní klienti třeba mají omezený rozpočet, řeknou, že budeme pracovat s Ikeou, tak pracujeme s Ikeou. Já proti ní nic nemám. Má velmi slušně zařízený showroom a spousta designérů a architektů s ní ráda spolupracuje.
Zdá se mi, že často říkáme, že se do bytu něco hodí nebo nehodí, ale zapomínáme na to, jestli se to také hodí k nám. Cítíte to také tak?
To je právě ono. Vždycky se musí vycházet z potřeb klienta, do každého bytu a ke každému člověku se hodí něco jiného. Jsou věci, materiály, které se staly určitým standardem bydlení, ale ne každému se můžou líbit. Klasická otázka je, co je teď trendy, co je trendového. Nedá se to říct, je to specifické, každý člověk je jiný. Trendů jsou plné časopisy a je to spíš reklama pro lidi. Interiéry se ale zařizují trochu jinak, záleží hlavně na konkrétních klientech. Nemůžu dát někam fialovou barvu jen proto, že je trendy.
Když za vámi přijde nový klient, na co se ho nejdřív zeptáte?
Jaký má životní styl, kolik času v bytě tráví, jestli přijde až večer, zda je unavený, jestli chce koukat na televizi. V případě kuchyní se hlavně žen ptám, kolik potřebují úložného prostoru, jestli radši vaří na plynu, nebo na elektřině, jaké preferují barvy, jestli mají radši přírodní styl, minimalismus, modernu. To jsou věci, které se pak shrnou do jednoho balíčku.
Dá se obecně říct, po jakém typu bydlení Češi v současnosti nejvíc touží?
Každý chce něco jiného, ale můžu říct, že pár let zpátky nebyla většina lidí pro minimalismus, jednoduchost. Lidé vždycky říkali, kam dáme věci? Já jsem toho názoru, že interiér má být vzdušný, elegantní a jen s tím nábytkem, který opravdu potřebujeme. Proč mít spoustu starých věcí a skladovat je? Dneska lidé sní o moderním, hezkém, jednoduchém a účelném bydlení. Už to není o tom, zaplácávat byt nábytkem. Jsme otevřenější modernímu stylu. I když jsou to třeba starší lidé a vyrůstali v něčem úplně jiném, tak se nebrání moderním věcem.
Jsou teď nějaké populární materiály a prvky, které se v našich bytech objevují?
Moderní jsou třeba lakované kuchyně, skříňky jsou zavěšené od země, kuchyň dostává vzdušnost. Pokud jde o materiály, dělají se třeba lamino desky, které mají hrubou strukturu a vypadají jako dýha. Lamino desky mohou mít i strukturu látek, vypadají třeba jako džínovina nebo semiš. Trendem je třeba lacobel, což je sklo, které je ze spodní strany lakované. Je jich celá barevná paleta, můžou se dát do výplní skříněk. Znovu se vracejí tapety, se kterými rád pracuji. Je toho opravdu hodně.
Byty v panelácích a bytovkách nebývají velké. Není jedním z nejčastějších přání klientů, že chtějí byt opticky zvětšit? Jaké jsou na to fígle?
Když je to byt, ve kterém žijí dvacet třicet let, tak ho mají většinou přeplněný nábytkem, stěny vymalované po celém obvodu, v obýváku velká stěna a mohutná sedačka. To už jsme u samotného principu zařizování interiérů. Když mají lidé malý obývák a chtějí s ním něco udělat, tak musí všechno pryč. Pokoj jde do bíla, zvýrazní se stěny, použijeme vzdušnější nábytek, skleněný stoleček, decentnější křesla.
Když přijdete do klasického paneláku s umakartovým jádrem, tapetami, linoleem, co s tím? Snažíte se to změnit z gruntu, aby to už panelák ničím nepřipomínalo?
Teď jsme dělali jednu takovou rekonstrukci, umakartové jádro jsme kompletně vybourali, použili jsme jiné technologické úpravy, ytong, sádrokarton, natáhli kompletně novou elektriku. Klidně uděláme kompletně nový návrh, ale ne vždycky chtějí jít lidé v paneláku do tak velké rekonstrukce, protože třeba chtějí bydlet brzo nebo nemají tolik peněz.
Najdete něco, co byste na paneláku pochválil?
Je to všechno stejný. Doděláme jeden byt, přejdeme na druhý a tam je to zase stejný. Ale chápu, že v dnešní době je spousta lidí ráda, že vůbec má kde bydlet.
Designér Tomáš Marx navrhuje i vlastní originální nábytek
Pamatuju si, jak jsem jako panelákové dítě poprvé přišel ke kamarádovi do moderního bytu, kde měli velký obývák propojený s kuchyní. Od té doby si myslím, že samostatná kuchyň je lepší a lidé v obou místnostech se tak navzájem neruší, přesto mě zajímá, jestli je ten propojený model pořád tak oblíbený?
Hodně. Staré domy, paneláky mají kuchyň samostatnou, ale v novostavbách ji většinou řešíme dohromady s obývákem. Jsme u toho oblíbeného slova trendy. Dneska už kuchyň nemusí být tak strohá jako dřív a dá se zařídit takovým stylem, že je víceméně součástí obývacího pokoje a společně fungují jako velká společenská místnost. Člověk má blízko ze sedačky k lednici, v kuchyni si můžete sednout na barovou židli. Má to své výhody i nevýhody. Při vaření sledujete televizi, na druhou stranu je tu nepořádek v kuchyni, výpary z vaření, takže potřebujete kvalitní odvětrávání. Takový interiér je třeba navrhnout tak, aby se obě zóny nenarušovaly.
Jakou místnost přestavujete nejčastěji?
Obývák a potom kuchyni s jídelnou. To jsou prostory, které jsou finančně nejnáročnější.
Na kterou se naopak trochu zapomíná?
Na ložnice. Lidé předělávají místnosti, kde tráví společně víc času.
Jak se díváte na to, když v ložnici je televize, nebo dokonce pracovna?
Někdy není zbytí, když mají málo místností. Pak je taky pravda, že když muž chce do ložnice televizi, tak většinou narazí na to, že ji nechce žena. Když s nimi komunikujete, tak opravdu vidíte rozdíly v myšlení muže a ženy, protiřečí si, každý chce něco jiného. A když řeknete, že takhle by to bylo nejlepší, tak už se nehádá ani jeden a udělá se to podle vás, což je docela fajn.
Musíte být trošku psycholog?
Psycholog a obchodník zároveň. Jde o to, jak dokážete návrh prezentovat. Lidé jsou někdy neústupní, budou se vás ptát, proč to udělat takhle, proč to neudělat jinak. Je potřeba vše dobře vysvětlit, mít pádné argumenty, ale přiznávám, že u některých lidí to nejde, někdy si stojí za svým a vy se jim nakonec musíte přizpůsobit, protože jsou to pořád vaši klienti.
Dokázal byste si nechat zařídit bydlení někým jiným?
Ne, já bych do toho mluvil. Byt jsem si zařídil přesně podle svých představ. V přírodních tónech a minimalismu. Mám bílou sedačku, nábytek v dřevodekoru ořechu, na stěnách kávovou a krémovou barvu. Je to sladěné s tapetou, je tam světlá podlaha, kombinace skla, kovu. Na někoho to třeba může působit sterilně, ale mně se interiér jen tak neokouká a můžu ho kdykoli něčím doplnit.
Je hodně klientů, kteří řeknou, já tomu rozumím nejlépe, proč bych si do toho nechal mluvit?
Ano, jsou lidé, kteří vám do práce rádi mluví. Něco dle zadání navrhnu, ale stejně do toho vkládají svoje představy a chtějí od vás potvrdit, že jejich představy jsou nejlepší. Pokud vím, že by to nebylo pro interiér ideální, je vhodné to klientovi dobře vysvětlit a navrhnout jiné řešení. Někdy dojde na situaci, že klientovi v dobré víře řeknu: Chcete mít hezké bydlení? Najali jste si mě, tak mě prosím poslechněte.
VIZITKA
|
* Šestadvacetiletý Tomáš Marx vede pod svým jménem vlastní designérské studio. 
