V roce 2022 se příběh vily pomyslně uzavřel a vrátil se do ní společenský život. Od prvního nápadu měla sloužit k reprezentaci a vzbuzovat údiv a obdiv k bohatství a obchodním schopnostem Josefa Volmana. Přízemí propojené s rozsáhlým parkem bylo určeno pro hosty, pan továrník s dcerou měli svá apartmá v patře (manželka Ludmila zemřela již před stavbou vily). Na pobytové střeše se nacházel pánský klub s kulečníkovým stolem.
V 55 letech byl Josef Volman na vrcholu své kariéry. Jeho továrna na průmyslové stroje patřila k nejvýznamnějším v Československu, exportovala do třiceti zemí světa a podporovala rozvoj Čelákovic. Nádhernou vilu nechal postavit pro 18letou Ludmilu. Ta se během druhé světové války provdala za Jiřího Růžka, který se po smrti Josefa Volmana v roce 1943 stal ředitelem strojírenského podniku. Po roce 1948 ho komunisté zavřeli do věznice Jáchymov a Ludmila s dětmi emigrovala do Německa.
Dvojí zrození vily
Firmu J. Volman komunisté zestátnili a přejmenovali na Továrnu obráběcích strojů. Fungovala až do začátku 90. let, kdy se privatizací rozdělila na soukromé podniky. Stroje znal Josef Volman od dětství, jeho otec měl kovodílnu. Zkušenosti sbíral v USA, kde pracoval ve strojírenství. Do Čech se vrátil v roce 1910 a v 27 letech zakoupil pozemek v Čelákovicích s cílem založit zde dílnu na nástroje.
Výrobu rychle rozšířil na složitější a moderní stroje. V roce 1940 v továrně pracovalo 2 500 zaměstnanců a 260 učňů. Přiléhaly k ní rozlehlé pozemky, na jejichž části pěstovali zahradníci zeleninu, v jiné zbudoval Josef Volman tenisové kurty, skleník pro citrusy, park s cizokrajnými dřevinami a v letech 1938–1939 rodinnou vilu. Návrhem pověřil architekty Karla Janů a Jiřího Štursu.
 |
Vilu si rodina užila krátce – Josef Volman čtyři roky a Ludmila s rodinou devět let. „Po znárodnění podniku převzal vilu národní výbor, který do ní nastěhoval školku. Došlo sice k nevyhovujícím stavebním úpravám, ale vila byla stále vytápěná a udržovaná,“ vypráví Zuzana Kadlečková, předsedkyně spolku Volmanova vila.
Po sametové revoluci se školka vystěhovala a vila byla vrácena původním majitelům. Ludmila Volmanová zemřela v roce 1982, Jiří Růžek se v pokročilém věku nechtěl po 50 letech stěhovat z Německa, a tak se rozhodl vilu prodat městu. To o ni však nemělo zájem a vila zůstala prázdná. Za dva roky ji vandalové zcela zdevastovali.
„Odnesli vše, co mělo nějakou cenu a šlo odmontovat, chybějícími okny dovnitř zatékalo,“ popisuje Zuzana Kadlečková, jejíž otec s partnery nakonec v roce 1996 vilu koupil. V Čelákovicích podniká ve strojírenství a cítil morální povinnost vilu zachránit. „Původně jsme v ní chtěli udělat firemní sídlo, ale nakonec jsme se rozhodli ji otevřít veřejnosti. Vila má žít, krásu získává až společností lidí,“ usmívá se Václav Kadleček, spolumajitel společnosti CZ. TECH Čelákovice.
Werichova vila stojí na Kampě 450 let, poslední obyvatele vyhnala povodeň |
Přes 15 let řešili schválení fungování vily, získání stavebního povolení a diskuse s památkáři. Ty nakonec přesvědčil architekt Marek Tichý ze studia TAK Architects, který se zabývá rekonstrukcemi historických objektů (Škodův a Pachtův palác, Werichova vila…).
Volmanova vila se totiž v 70. letech stala kulturní památkou. Její obnova trvala dva roky a stála desítky milionů korun. Cílem architekta i investorů bylo zachovat původní rozvržení interiéru a co nejvíce historických prvků, obnovit prostory dle dochovaných podkladů a zároveň zajistit bezproblémové fungování v 21. století. V roce 2016 získala ocenění Stavba roku a záhy se stala součástí mezinárodní sítě Iconic Houses.
Klenot funkcionalismu
Už při vstupu vás zaujme rozsáhlý park, který Josef Volman průběžně osazoval dovezenými rostlinami ze zahraničí. Vilu nechal postavit u severního okraje na ostrohu nad Labem (jeho tok se změnil až později). Dle tehdy moderního nautického stylu připomíná parník, což podtrhuje můstek vedoucí k (původnímu) bazénu. Travertin na fasádě září ráno zlatě, v podvečer červená. Hra světla a stínu a průhledy do místností a zahrady odkrývají krásu vily.
Od vchodu se prostory zvětšují a přibývají v nich materiály, z každé místnosti lze vyjít ven. V patře jsou apartmá rodiny a hostinský pokoj, vše s vlastní koupelnou. Nábytek představuje významné meziválečné designéry. Doplňují ho vázy Františka Jungvirta a knihy o vile, Josefu Volmanovi a architektuře.
Terasy propojují vilu s přírodou a dávají tušit, jak se tu před 85 lety žilo. Dnes tu můžete přespat, pronajmout si ji na malou svatbu či oslavu, prohlédnout si ji při komentované prohlídce nebo ji navštívit během kulturních akcí, které spolek Volmanova vila pořádá. Například od 5. do 11. 8. ji poznáte všemi smysly v představení Malvína, 15.– 16. a 17.–18. 8. si tu zacvičíte jógu, poslechnete koncert a prožijete tu 24 hodin při Spaní pod hvězdami.
