Současná výstavba rodinných domů v Japonsku má dvě základní charakteristicky: malé pozemky a nevelké rozpočty. Přesto se mladé páry snaží získat vlastní dům co nejdříve po založení rodiny a následně v něm prožijí doslova celý život. Jejich požadavky nebývají skromné: hledají bydlení, které bude vhodné jak pro dynamiku malých dětí, tak o pár desítek let později, kdy zůstanou rodiče v domě sami.
Šiniči Ogawa již téměř třicet let modifikuje prostý koncept betonové slupky s nádvořími, dvorky a světlíky, které zajišťují obyvatelům soukromí bez kompromisů a domu unikátní minimalistkou podobu. Tento jednoduchý nápad stál i u zrodu přízemního domku na nároží ulic na předměstí milionového města Saitama-ši na ostrově Honšú.
Rodinný dům v Japonsku |
Autor postupoval tak jednoduše, jak jen bylo možné. Přizpůsobil se pozemku o rozloze 315 metrů čtverečních a vytvořil bílou kostku, která je skutečným obytným jádrem domu, a okolo ní navrhl prstenec, do kterého se postupně přidaly i další funkce.
Manželé s malým synem navíc potřebovali nejen místo pro bydlení, ale i pracovnu pro svou advokátní kancelář. Dům s užitnou plochou 155 metrů čtverečních byl dokončen v listopadu roku 2012.
Centrální kostka má dvojnásobnou výšku než zbylé místnosti, které ji obtékají. Díky tomu nemůže být o pocitu stísněnosti ani řeč, dům působí ihned po příchodu velice otevřeně a velkoryse, zatímco soukromé pokoje, pracovna a technické a sociální zázemí naopak vytváří potřebnou intimitu. Centrální obytný prostor navíc protíná dlouhý světlík.
Na obývací pokoj s krbem navazuje do hlavní ulice otevřené nádvoří zasklené tabulemi mléčného skla. Z atria lze vejít do soukromého křídla, kde je ložnice rodičů, šatna, prádelna a sušárna.
Centrální kostka má dvojnásobnou výšku než zbylé místnosti, které ji obtékají. Díky tomu nemůže být o pocitu stísněnosti ani řeč.
Ve druhém křídle je pracovna, kanceláře, kuchyň se spižírnou a sociální zařízení. Vše uzavírá menší dvorek se světlíky, dětským pokojem a koupelnou. Díky centrálnímu pokoji se ušetřily cenné centimetry, které by jinak zabíraly chodby či haly.
Dominantou je obrovská knihovna, která zabírá celou jednu stěnu obývacího pokoje vysokou šest metrů. Majitel domu je vášnivý čtenář, jeho manželka se věnuje tradičnímu japonskému květinovému aranžmá, ikebaně. Kromě toho milují filmy a rádi pořádají soukromé projekce.
V celém domě včetně ložnic jsou podlahy z bílého kamene, jedinou výjimkou jsou oblázky na menším dvorku propojujícím koupelnu a dětský pokoj. Právě na menším dvorku majitelé rádi relaxují, k uvolněné atmosféře přispívá malá fontánka.
Minimalistický interiér obývají manželé s malým synem.
Do centrálního prostoru má díky atriu přístup denní světlo.
Středem domácnosti je poctivý velký jídelní stůl z masivu, ke kterému může zasednout až čtrnáct hostů. Je stejně jako knihovna a další nábytek vytvořený přímo na míru.
V domě nenajdete mnoho japonské nábytkářské klasiky. Rodina se rozhodla pro evropskou sedací soupravu, stejně jako pro klasická západní lůžka. Majitelé si velmi pochvalují i středně vysoký úložný blok, do kterého se schoval nejen filmový dataprojektor, televizor a další nezbytnosti, ale slouží i jako filtr u vstupu a zároveň brání zvídavým pohledům klientů advokátní kanceláře.
