Nachází se v nadmořské výšce přesahující 2 200 metrů, šplhá po nehostinných svazích chilských And a občas se ztrácí v oblacích. Je symbolem růstu i úpadku, odhodlání, zklamání i setrvalé naděje. Dílem proto, že pod zemí tu pořád leží pohádkové bohatství. Sewell, město schodů, je zkrátka fenomén.
Autor: ČTK
Bavit se o městě Sewell, to nejde bez zmínky o El Teniente. Sewell byl založen coby hornické město a El Teniente je důl, na který bylo město vždy velmi úzce navázáno. Důl do současnosti přetrval, stále se v něm těží. A stále platí za nejproduktivnější měděný důl světa.
Autor: WeHaKa, Creative Commons
Ovšem město na povrchu, Sewell, to už je jen památkově chráněnou skořápkou, připomínkou slavné minulosti. Chilané jsou na něj hrdí. Zahrnují jej do desítky nejvýznamnějších lokalit své země a prosadili i zápis hornického města do Seznamu světového dědictví UNESCO.
Autor: Tae Sandoval Murgan, Creative Commons
Dnes neobydlený Sewell je výjimečným příkladem globálního fenoménu tzv. podnikových (firemních) měst. Sídel, která vznikala v odlehlých částech světa, jen za účelem těžby a zpracování přírodních zdrojů. V tomto případě šlo o těžbu vysoce ceněné mědi.
Autor: Tae Sandoval Murgan, Creative Commons
Počátky Sewellu sahají až do roku 1905, kdy chilská vláda pověřila amerického důlního inženýra Williama Bradena využitím zde objeveného vydatného měděného ložiska. Inženýr svou práci odvedl na jedničku.
Autor: Hiroki Ogawa, Creative Commons
V rámci velkolepého podnikatelského projektu tu nebyly vybudovány jen provozy jako drtiče horniny, úpravny rudy a stanice nákladní železnice, která toto odlehlé místo postupně spojila s šedesát kilometrů vzdáleným městem Rancagua. Ale též tábory pro kopáče, které se staly městem.
Autor: Seba Bertoni, Creative Commons
Nejspíš by to tak mimořádné nebylo, nebýt skutečnosti, že Sewell leží v už docela vražedné nadmořské výšce, navíc v oblasti bez jakékoliv infrastruktury. Jen po čtyři měsíce do roka tu teplota vystoupá nad deset stupňů Celsia. Zimy jsou tu chladné, se sněhem, ale též i nepříjemně deštivé.
Autor: Lorna-Lorna, Creative Commons
Budovat město v takových podmínkách se může zdát nerozvážné, ale tady se námaha vyplatila do posledního pesa. Tedy spíše „do posledního centu“, protože měděný důl El Teniente i město Sewell vlastnily americké společnosti až do roku 1971.
Autor: Pabloedwardsc, Creative Commons
V roce 1971 byl měděný průmysl znárodněn a přešel do vlastnictví státu. Nebyla to však nějak revolučně unáhlená změna, stát Chile byl už dříve tím nejvýznamnějším akcionářem celého těžebního podniku.
Autor: Hiroki Ogawa, Creative Commons
A nejspíš proto, že na řádné těžbě chilskými dělníky v podniku s americkou licencí měla osobní zájem chilská vláda, mělo i město Sewell tak ojedinělý a nad očekávání „civilizovaný“ charakter.
Autor: Francesco Bandarin, Creative Commons
Ano, jihoamerická těžařská sídla tradičně připomínala spíš neklidná města Divokého západu. Bary, nevěstince, herny. Kriminalita, násilí a bujarý noční život. Tady se ovšem s ničím takovým nepočítalo. Inženýr Braden už od počátku strukturoval hornickou kolonii jako „slušné a morální“ městečko.
Autor: WeHaKa, Creative Commons
Dělníci tu zprvu byli ubytováni bez rodin, ve sdílených ubytovnách nazývaných colectivos. Ale aby v horách nadobro nezvlčeli, starali se jim tu o kulturní zábavu. Vyrostlo zde hřiště, biliardový klub anebo kino. Jedno z prvních v Chile.
Autor: R.A.T.P., Creative Commons
Alkohol byste tu krátce po založení města hledali marně, opíjení po nocích se nekonalo. Horník měl podávat výkony, nikoliv střízlivět po pitce v podzemí. Američané sem přinesli módu umírněnosti, abstinence.
Autor: WeHaKa, Creative Commons
Nad pořádkem tu bděla i jakási samozvaná „morální policie“. Finanční odměnou angažovaní předáci, kteří dozírali na všeobecný pořádek. Takže zatímco jiná důlní městečka sytila černé kroniky šťavnatými zprávami, tady se v roce 1915 dočkali jen senzace v podobě založení prvního skautského oddílu v Chile.
Autor: Rubenmoreno84, Creative Commons
Ona „morální policie“ odtud nevymizela ani poté, co se Sewell rozrostl a byly zde vybudovány ubytovny pro celé rodiny. Pletky s cizí manželkou anebo nevhodné chování na společenské zábavě tu snadno mohly horníka připravit o práci. A tak tu byl, alespoň na úrovni mezilidských vztahů, nebývalý klid.
Autor: WeHaKa, Creative Commons
Chcete si zatancovat s děvčetem? Prosím. Jen tedy netancujte s jedním příliš často. Jinak by vás dozorčí mohli vyzpovídat, zda máte v plánu si ono děvče vzít. Pokud ano, dostanete den volna z práce a obřad proběhne v místním kostele. Hned zítra. Pokud ne? Znovu vám hrozí výpověď za „nemravné chování“.
Autor: Tae Sandoval Murgan, Creative Commons
Spolu s příchodem rodinných příslušníků se také rozrostla vybavenost Sewell. Postupně vznikaly obchody, ordinace, školy, hasičská stanice.
Autor: Miguel De Pablo, Creative Commons
Město bylo rozděleno na části pro domácí obyvatele, sezonní pracovní síly, americkou inženýrskou sekci, vedení podniku. A na západním svahu Cerro Negro vznikl ještě oddělený tábor pro zahraniční pracovníky a odborníky z Evropy.
Autor: Tae Sandoval Murgan, Creative Commons
Bylo to však velmi zvláštní město. Nejen proto, že v něm nejezdila žádná auta. Silnici by sem totiž ani nebylo kam umístit. Celé to sídlo bylo totiž položené do poměrně extrémního svahu. Sklon se tu pohyboval na úrovni 35 až 40 stupňů.
Autor: Lorna-Lorna, Creative Commons
Tradiční mřížkové uspořádání sídla tedy nebylo možné. Nebyl zde žádný rovný terén pro stavbu, žádný prostor pro silnice a žádná trasa dostatečně široká pro vozidlo. Řešením bylo město v hoře, a ne napříč ní. Naznačené ulice a průchody tu vedly vertikálně, a za deště se měnily na vodou vymletá koryta.
Autor: Marcelo Páez Bermúdez, Creative Commons
Jediné „slušné“ a neblátivě suché spojení mezi různými úrovněmi města tak začala zajišťovat zpevněná schodiště a různě nakloněné upravené žebříky, spojující lávky a plošiny. V podmínkách, kde o sobě zima dávala vědět sněhem a deštěm, to bylo docela praktické.
Autor: Rubenmoreno84, Creative Commons
Jdete do školy nebo si nakoupit? Je to vlastně jedno, protože to vždycky bylo po schodech. Schody tu byly všudypřítomné. V odhadu, tedy jen velmi hrubém a nepřesném, jich tu bylo dobře přes 15 tisíc. Tedy skoro tolik, kolik tu žilo v roce 1920 obyvatel.
Autor: Hiroki Ogawa, Creative Commons
Architekti navrhli systém plošin a schodišť. Budovy byly postavené na terasovitých plošinách vyřezaných do svahu, propojených centrální páteří betonového schodiště a sítí krytých dřevěných chodníků.
Autor: WeHaKa, Creative Commons
Hlavním stavebním materiálem byla douglaska a borovice oregonská, dřevo dovážené ze Spojených států. To proto, že jihoamerické dřevo nedokázalo odolat strukturálnímu namáhání způsobenému seismickou aktivitou ve vysokých nadmořských výškách.
Autor: WeHaKa, Creative Commons
Setrvalá hrozba sesuvů kamení, lavin nebo bahnotoků, zrovna tak jako zemětřesení, kvalitě bydlení zrovna nepomáhala. Stavby ze dřeva se však osvědčily. Dřevěné rámy budov byly navrženy tak, aby se při zemětřesení ohýbaly.
Autor: Tae Sandoval Murgan, Creative Commons
Toto konstrukční rozhodnutí několikrát zachránilo město před zhroucením, zatímco se betonové konstrukce v údolí pod ním hroutily, trhaly a lámaly.
Autor: Rubenmoreno84, Creative Commons
Ve 20. letech 20. století mělo město Sewell tekoucí vodu (rozváděnou spádem, gravitací), vlastní kanalizaci a spolehlivé zdroje elektřiny. Tedy infrastrukturu, která většině chilských měst mimo Santiago stále chyběla.
Autor: WeHaKa, Creative Commons
Rozvody vody i kanalizace, stejně tak jako dráty s elektřinou, vedly v potrubích usazených nad povrchem. Vytvářelo to zajímavé spletence, protože „střeva města“ byla po celou dobu vidět. Urbanistické řešení bylo svérázné i tím, že organicky propojovalo obytné zázemí s průmyslem.
Autor: Tae Sandoval Murgan, Creative Commons
Průmyslové instalace, které využívají svah pro dopravu drcení rudy; budovy kombinující bydlení v horních patrech s obchody či službami v přízemí; servisní objekty, veřejná prostranství a systém pěších komunikací. Vše tu bylo originální, uzpůsobené existenci ve svažitém terénu.
Autor: WeHaKa, Creative Commons
Život ve vertikálním městě vytvořil populaci proslulou svou výdrží, protože schody byly skutečně skoro na každém kroku. Chilané mu říkali Ciudad de las Escaleras – Město schodišť anebo Ciudad Derramada en el Cerro, tedy Město rozlité po svahu.
Autor: WeHaKa, Creative Commons
Veškeré zásoby se do města dopravovaly úzkorozchodnou železnicí. Od ní vedlo centrální schodiště, Escalara Central, vzhůru. Zahnout z něj jste mohli k Pueblo Hundido, která obsahovala obytné části, zatímco níže u ložiska rudy, dolu El Teniente, se nacházelo El Establecimiento s vodní elektrárnou.
Autor: ČTK
Pošta a administrativní zázemí se nacházely u mostu Rebolledo, zásobárna vody stála na nejvyšším bodě, v oblasti Punta de Rieles. Budovy a domy byly natřené výraznými barvami: žlutě, červeně a modře a zářily ze svahů do údolí.
Autor: Tae Sandoval Murgan, Creative Commons
V roce 1968, tedy „na samém vrcholu své slávy“ tu na ploše 175 tisíc metrů čtverečních žilo přibližně 18 tisíc obyvatel. Zní to divoce, ale rekordy města schodů tehdy hravě překonávaly zmínky o rozměrech podzemního dolu El Teniente.
Autor: WeHaKa, Creative Commons
Ten je největším podzemním dolem na světě a celková délka jeho chodeb dosahuje 4 500 kilometrů, v převýšení až 1 500 metrů. Nelze tedy nezmínit ani katastrofy a důlní neštěstí, které se neblaze promítly do existence města schodů.
Autor: Francesco Bandarin, Creative Commons
Asi nejhorší byl požár El Humo, který vypukl v roce 1945. Ten zabil na 355 dělníků v dole, a dalších sedm stovek přiotrávil oxidem uhelnatým. Oběti na životech si vyžádaly i laviny. Jedna taková tu smetla 125 lidí a pohřbila je pod masou kamení.
Autor: Tae Sandoval Murgan, Creative Commons
Právě ta hrozící rizika dalších katastrof, spolu s modernizací procesu těžby, vedla v roce 1977 majitele dolu, státní společnost Codelco, k rozhodnutí o přemístění obyvatel Sewell do údolí. Byla vystavěna takzvaná Měděná dálnice, která jim umožnila dojíždění do dolu a souvisejících provozů.
Autor: Jmvgpartner, Creative Commons
Město Sewell bylo kompletně vystěhováno během několika týdnů a společnost Codelco následně zahájila jeho demolici. Proti tomu se však postavilo celé Chile.
Autor: Tae Sandoval Murgan, Creative Commons
Mnoho zastánců usilovalo o zachování města díky jeho významu pro chilské dějiny a jedinečné poloze v Andách. Chilská komora architektů město označila za jedno z deseti nejvýznamnějších urbanistických děl v zemi.
Autor: WeHaKa, Creative Commons
Místo bourání tak nastoupila konzervace, ochrana. A v roce 2006 byl Sewell zapsán na Seznam světového dědictví UNESCO. Budovy byly restaurovány, aby zachovaly původní charakter města. Dochovalo se přibližně padesát objektů. Slouží jako muzejní expozice.
Autor: WeHaKa, Creative Commons
Společnost Codelco dál využívá některé objekty jako kanceláře. Ve městě dnes zůstaly pouze základní provozní budovy potřebné pro těžbu. Oblast není přístupná soukromým vozidlům a návštěvy jsou možné pouze prostřednictvím organizovaných zájezdů ze Santiaga a Rancaguy.
Autor: WeHaKa, Creative Commons
Měděný důl, ve kterém se stále těží, tak přežil město na povrchu, které bylo založeno díky němu. Sewell je možné navštívit a s průvodcem lze vidět, jak se žilo ve městě, které kdysi mělo tolik schodů, co obyvatel.
Autor: Profimedia.cz
