Michaela Reynoldse nazývají nejvýznamnějším světovým "architektem odpadu". Přes tři desítky let s úspěchem staví velmi levné domy, které disponují vlastním zdrojem energie, vody i tepla.
Ke stavbě využívá staré pneumatiky, plechovky od piva, skleněné láhve a další materiál považovaný za odpad. Z nich vybudoval mnoho neuvěřitelně originálních staveb; některé vypadají jako středověké hrady, jiné jako pyramidy, spoustu z nich pohánějí obrovské větrné turbíny.
VYMYSLÍM NOVÉ DOMY Reynolds se o alternativu k tradičním architektonickým postupům začal zajímat hned po střední škole. Hromady použitých obalů od spotřebního zboží, které jeho otec schraňoval v jejich domě v Cincinnati, a celonárodní krize nedostatku stavebního dřeva ho již poměrně záhy přesvědčily, že by měl svůj život zasvětit tomu, aby vymyslel nový způsob výstavby obytných domů. Tato překvapivě skvěle fungující alternativa bydlení z dílny vystudovaného architekta a zastánce trvale udržitelného rozvoje z Nového Mexika přesto v USA naráží na byrokratické překážky. Celé tři roky zaznamenával režisér Oliver Hodge Reynoldsovu práci i jeho boj s americkými úředníky.
Začal s plechovkami od piva. Jsou levné, lehké a pevné, a je jich hodně - dokonalý stavební materiál. Dokonce tak dokonalý, že si Reynolds v sedmdesátých letech nechal patentovat tzv. cihlu z plechovky od piva.
Když se pokusil postavit svůj první "plechovkový" dům, popudil národní asociaci zedníků natolik, že ho donutili stavbu přerušit. Reynolds vyměnil plechovky za praktičtější a stejně levný a dostupný materiál, pneumatiky naplněné hlínou, a začal je používat na stavbu severních zdí v pokojích, které měly prosklené stěny obrácené k jihu.
Vznikl tak jeden z jeho prvních "zemědomů", tedy dům, který je mimo systém všech rozvodných sítí, poháněný solární energií a postavený z plechovek a pneumatik. Náklady na jeho chod jsou prý téměř nulové, protože si sám recykluje dešťovou a odpadní vodu.
V prvních domech se sama smažila vajíčka
Některé z nejstarších domů fungovaly až příliš dobře - prosklenými stěnami do nich proudilo tolik tepla, že rozpouštělo svíčky a dala se pod ním smažit vajíčka. Reynolds proto navrhl ventilační systémy, které v domech zaručovaly stálou a příjemnou teplotu celý rok. Obrovské množství pneumatik do sebe v létě absorbovalo tolik tepla, že se s ním v zimě vytápěl celý dům.
I jiné inovace byly důležité. Reynolds domy navrhl tak, aby shromažďovaly a uchovávaly sněhovou a dešťovou vodu v obrovských tisícilitrových cisternách. Tento vodní systém byl napojen na řadu biologických systémů, venkovních i vnitřních zahrad a kádí s anaerobními bakteriemi a zaručoval tak přísun čisté vody na mytí a vaření a užitkové vody na splachování záchodu.
Solární panely a větrné turbíny zajišťovaly elektřinu a horkou vodu a Reynolds vymyslel i speciální "energický distribuční modul", který umožňoval uchovávat energii v bateriích, které připomínaly ty z golfových vozíků.
Kombinace všech těchto systémů znamená, že hotový "zemědům" není pouze soběstačný z hlediska tepla, světla, energie, vody a odpadního systému, ale že si v něm, díky venkovním a vnitřním zahradám, jeho obyvatelé dokonce mohou vypěstovat i své vlastní jídlo.
Provoz domu za 40 dolarů ročně
Se svým pokusem začal Reynolds nedaleko městečka Taos v poušti Nového Mexika. Obyvatelé zdejších nejnovějších "zemědomů" utratí za chod domu necelých 40 dolarů ročně a bohatě jim stačí voda, kterou si nachytají v poušti, kde se celkové roční srážky pohybují pod hranicí 20 cm. Žijí zároveň v domech, jejichž nekonvenční materiály otevírají zcela nové možnosti bytového designu nejen z ekologického, ale i z estetického hlediska.
Bohužel, stavební nařízení a územní plánování v mnoha západních zemích staví "zemědomy" za hranici zákona. Většina stavebních zákonů totiž byla sepsána v době, kdy se životní podmínky obyvatelstva zlepšovaly tak, že se nařídilo napojení všech obydlí na centrální rozvodovou síť.
Tyto zákony dnes stojí v cestě trvale udržitelnému bydlení, jaké například propaguje právě Michael Reynolds. Důsledné uplatňování těchto nařízení mělo za následek, že úřady uzavřely Michaelovu komunitu v Taosu a odebraly mu licenci architekta.
DŮM Z PNEUMATIK MICHAELA REYNOLDSE NABÍZÍ EKOLOGICKÉ A LEVNÉ BYDLENÍ |
Film tedy prakticky sleduje Reynoldsův boj s úředním šimlem, který nevidí dál než na hlavičku papíru s předpisy. "Pokud máte vlastní elektřinu, teplo a vodu, znamená to, že si tvoříte svou vlastní politiku. A právě toho se asi bojí," říká Reynolds.
Z 350 hodin natočeného materiálu se tvůrcům nakonec podařilo sestříhat zajímavý portrét výjimečného muže a jeho splněného životního snu. Film ukazuje různé fáze výstavby jeho originálních objektů, zobrazuje i jeho jednání s úředníky a boj s nepochopením v USA.
DVD ARCHITEKT ODPADU Dokumentární film, který natočil britský režisér Oliver Hodge pod názvem Architekt odpadu, právě vydává na DVD distribuční společnost Aerofilms ve spolupráci s ministerstvem životního prostředí. Do českých kin vstoupil loni 5. června a na festivalu Ekofilm 2009 získal Velkou cenu a Cena diváků. DVD obsahuje kromě filmu doplněného českými titulky mezi bonusy i pozdrav Michaela Reynoldse českému publiku. Více informací o tomto snímku naleznou zájemci na adrese www.aerofilms.cz. Film bude v nejbližší době k dostání na www.terryhoponozky.cz.
