Jaké máte pocity, když vidíte bourání Teska?
Mé pocity jsou smíšené. Samozřejmě, že z toho radost nemám, ale nezhroutím se z toho. Domy se stavějí a bourají. Jde jen o to, proč se bourají a co vznikne místo nich. V tomto případě je určitě důvod bourání zvláštní. Tesco mělo vědět, když si ho kupovalo, jestli mu vyhovuje, nebo ne. Od začátku jsme si mysleli, že to kupují ze spekulace, že chtějí získat významný pozemek v centru. To, že se za to postaví v podstatě poměrně prostoduchá stavba, taky není dobře. Jinak s tím ale nemůžu nic dělat.
V čem byl obchodní dům tak zvláštní?
Obecně vzato šlo o úplně nový přístup k architektuře nejen v Čechách, hodně převládaly sociologické a psychologické prvky. Chtěli jsme vytvářet takzvaný kontinuální městský prostor. Zamýšleli jsme vytvořit v libereckých podmínkách systém krytých pasáží, ve kterých je příjemnější chodit za špatného počasí. Četné pasáže měly obsahovat různé služby. K tomu už bohužel nedošlo, obchodní středisko Ještěd zbylo jen jako torzo.
Projektoval jste kromě libereckého Teska také pražský obchodní dům Máj. Lze tyto stavby srovnat?
To nejde. Liberecké středisko je vlastně kryté tržiště pro deset různých uživatelů, takto bylo projektováno. Kdežto Máj je obchodní dům v centru města. To jsou dvě funkčně zcela rozdílné stavby.
Ministerstvo Máj zapsalo do seznamu památek, Tesco tohle štěstí nemělo.
No, to ano. Bylo to proto, že v Praze se proti tomu zvedla silnější vlna odporu zejména z odborných kruhů. V Liberci sice taky, nicméně tam jak město, tak kraj řekly: Zbourejte! I když v Praze byly tyto úřady laxní, tak nebyly pro zbourání. Hlavní a důležitý rozdíl byl v tom, že na ministerstvu kultury seděl jiný náměstek ministra, než když se projednávalo liberecké středisko. Nevím, jaké měl k tomu motivy, že vydal souhlas se zbouráním liberecké stavby.
Pokud vím, tak rozhodnutí neleželo jen na jednom úředníkovi, zasedaly i odborné komise?
Ty komise byly dvě, jedna vnitřní, ministerská, druhá složená z expertů mimo ministerstvo. Obě řekly, že se barák zbourat nemá a měl by se vyhlásit jako památka. Přesto na odboru památkové péče, která pod onoho náměstka spadala, nakonec řekli, že se zbourat může. Čili je to velmi prapodivné. Běžně se neděje, aby dvě odborné komise řekly ne, ale úředník pak řekl ano.
Plány vznikly koncem 60. let. Jaké byly tehdy ohlasy na netradiční stavbu?
V zahraničí ji přijímali naprosto kladně. U nás to bylo jiné. Ještěd se dostavoval v půli 70. let, kdy se o nás z politických důvodů nesmělo psát. V československém tisku se neobjevilo téměř nic. Pokud myslíte reakci obyvatel, tak to bylo jako s každým novým barákem. Někomu se líbil, jiný s tím spokojený nebyl.
Liberecký odstřelProč mizí ikona Liberce, obchodní dům v centru, proč architekti protestují a proč to šlo tak snadno. |
