Josef Gočár, z něhož chtěl mít jeho otec zlatníka, byl stavitelem českého kubismu a funkcionalismu. V anketě v roce 2000 byl vybrán za největší osobnost české architektury 20. století. Jeho stavby stojí nejen v Hradci Králové, ale také v Praze, Lázních Bohdanči, Pardubicích, Jaroměři, Dvoře Králové nad Labem či v Brně. V sobotu uplynulo od jeho narození 130 let.
Gočár se narodil v Semíně, malé obci nedaleko Přelouče, kde byl jeho otec sládkem v tamním pivovaru. V jedenácti letech se s rodiči přestěhoval do Lázní Bohdanče, které už jako vystudovaný architekt přeměnil k nepoznání.
Po absolvování pražské uměleckoprůmyslové školy se aktivně účastnil společenského života českých umělců v Praze. Stal se členem různých spolků, v roce 1912 se podílel na založení Pražské umělecké dílny zabývající se výrobou kubistického nábytku.
Pracoval na projektech, přednášel i psal. V roce 1924 se stal profesorem Akademie výtvarných umění v Praze a v letech 1928 až 1931 byl jejím rektorem. V Hradci Králové se zasloužil o moderní vzhled nového centra města.
V roce 1924 tam vyhrál urbanistickou soutěž a tehdejší starosta města František Ulrich ho o rok později pověřil zpracováním celkového regulačního plánu města. V něm Gočár obklopil hradecké staré město pásem zeleně nebo vody a v dalších čtvrtích řešil například samostatné cesty pro pěší mimo dopravní komunikace.
Upustil od uzavřených bytových bloků, navrhl je polootevřené s vnitřní sadovou úpravou. V jeho regulačním plánu bylo přesně stanoveno, kolik mají mít domy pater a jaký má být poměr domů a zeleně. Jeho plán se stal základem pro výstavbu města až do počátku 40. let.
Návštěvníci Hradce dodnes obdivují jeho stavby. Gočár navrhl Ulrichovo náměstí, projektoval i jednu z dominantních budov - ředitelství státních drah, kde dnes sídlí policie. Postavil Rašínovo gymnázium (dnes J. K. Tyla) na Labském nábřeží, v němž navrhl i vnitřní vybavení, a pak postupně dvě měšťanské školy spojené odvážně řešenou budovou mateřské školy.
Výjimečné dílo je také stavba pro Církev československou husitskou, Ambrožův sbor nedaleko Ulrichova náměstí. Posledním dílem, kterým Gočár završil slavnou hradeckou éru, byl v letech 1932 až 1936 projekt okresních a finančních úřadů (dnes magistrátu).
Neobvyklá stavba, v níž dvě čtyřpatrové budovy kolmé k ulici spojuje o patro nižší objekt s monumentálním vstupem, patří ke stěžejním funkcionalistickým dílům.
K jeho dalším významným projektům patří vilová čtvrť v Praze na Babě, palác Fénix na pražském Václavském náměstí, kostel svatého Václava v Praze-Vršovicích, Wenkeův dům v Jaroměři a funkcionalistický palác Grandhotel a Okresní dům v Pardubicích.
Zajímavou kapitolou jeho díla je kubistický nábytek, s nímž začal v návrzích pro vlastní jídelnu a ložnici v roce 1912. Dramatické expresivní úhly a průniky ploch se skví na lustru a hodinách, které navrhl pro herce Otto Bolešku v roce 1913.
Gočárův význam stvrzuje pamětní zlatá mince s vyobrazením jeho lázeňského domu, kterou v dubnu 2005 vydala Česká národní banka. Gočár získal mnoho ocenění, například v roce 1925 Velkou cenu na výstavě dekorativního umění v Paříži za návrh československého pavilonu, v roce 1926 řád francouzské Čestné legie.
Byl členem České akademie věd a umění a dopisujícím členem londýnského Královského ústavu britských architektů. Zemřel v roce 1945 v Jičíně.
GOČÁR, KUBISMUS A PRAHA Kubismus, u jehož zrodu věhlasný architekt stál, je jediným stylem, který daly české země světu. Světový unikát představuje Gočárova slavná kubistická kavárna Orient, kterou se podařilo rekonstruovat a před pěti lety znovu otevřít. Nachází se v domě U Černé Matky Boží v pražské Celetné ulici a je vzácným příkladem kubistického interiéru. Jejímu prostoru dominují ohromné mosazné lustry a černý kubistický bar. Obchodní dům U Černé Matky Boží vznikl v roce 1911. Revoluční na něm byla železobetonová konstrukce i výrazná fasáda. Přes svoji modernost však překvapivě splýval s okolní historickou zástavbou a na jeho nároží dokonce umístili barokní mariánskou sochu, takzvanou Černou Matku boží. Kubistická kavárna Grand Café Orient je v prvním patře domu U Černé Matky Boží Po první světové válce se Gočárův styl proměnil Pro svoji tvorbu hledal národní prameny. Podle motivů obloučku se těmto stavbám říkalo rondokubismus či obloučkový styl, ale fakticky šlo o české art deco. Na výzdobě fasád pracovali sochaři Otto Gutfreund a Jan Štursa; jejich dílo je k vidění na monumentální Bance československých legií v Praze Na Poříčí. V roce 1909 předvedl Gočár svůj návrh na dostavbu pražské Staroměstské radnice. Měla tam vzniknout pyramida typu babylonské věže, která by podle kritiků zakrývala výhled na Pražský hrad. V roce 1912 spoluzaložil Pražské umělecké dílny na výrobu kubistického nábytku. Pracoval na projektech, přednášel i psal. V letech 1928 až 1931 se stal rektorem pražské AVU. V pozdějším věku se Gočár začal přiklánět k funkcionalismu a konstruktivismu, jak je vidět na jeho vilové čtvrti v Praze na Babě či na paláci Fénix na pražském Václavském náměstí. Perlou funkcionalismu je také jeho kostel sv. Václava ve Vršovicích.
