1 / 34
Pravý americký sen se odehrál ve městě Levittown. Nebyl ale pro každého. Kvalitní a cenově dostupné vlastní bydlení nabízely pěkně zařízené rodinné domy, které vyrůstaly po druhé světové válce na předměstí New Yorku. Byly ale pouze pro bílé. Trhaly se tu stavební rekordy, ale tvrdě uplatňovala rasová segregace.
Autor: Getty Images
Návrat dvanácti milionů příslušníků ozbrojených sil zpět do Spojených států amerických, všech těch mužů a žen sloužících na bojištích celého světa, byl slušně řečeno logistickou noční můrou. Mimo jiné i proto, že zdaleka ne všichni se měli kam vracet.
Autor: Library of Congress
Mladí vojáci, kteří se vrátili z války, kde prolévali krev za vlast, se totiž chtěli usadit a založit rodiny. Takže bezprostřední radost z návratu veteránů záhy vystřídala bytová krize. Poptávka po levných rodinných domech byla enormní a firma Levitt & Sons na ni dokázala pohotově zareagovat.
Autor: Levittown Public Library
Začalo to tím, že 1. července 1947 v lokalitě zvané Island Trees, nedaleko Hempsteadu na Long Islandu, skoupila firma 400 hektarů pozemků. Původně bramborářských polí. Hezky je rozparcelovali a začali na nich stavět tolik žádané rodinné domky.
Autor: Profimedia.cz
Levitt & Sons byla rodinná firma, ovšem s jasně definovanými profesními rolemi. Otec Abraham Levitt se staral o krajinářský návrh, jeho syn Alfred navrhoval architekturu a urbanistický plán města a druhý syn William byl finančníkem. Ale o jaký projekt vlastně šlo?
Autor: Levittown Public Library
To „dílo“ vznikající na bývalých bramborářských polích se jmenovalo Levittown. Byla to koordinovaná výstavba newyorského předměstí, rozvolněné rezidenční zástavby. Ovšem v naprosto nebývalém měřítku. Ve své době to byl největší developerský projekt na území Spojených států amerických.
Autor: Levittown Public Library
Jak to fungovalo? Báječně! Řekněme, že jste veteránem, teprve pár dní zpátky v civilu. Chcete rodinný dům? Vláda se už postará o to, že hypotéku dostanete. Záloha na novostavbu? Žádnou nepotřebujete, anebo jen pár stovek dolarů. Levitt & Sons vám po podpisu smlouvy zajistí bydlení.
Autor: Gottscho-Schleisner Collection
Kdy se můžete i se svou rozrůstající se rodinou stěhovat do nového? Nejpozději do dvou měsíců od podpisu smlouvy. Velkou roli hrály federální programy jako GI Bill a podpora Federální správy bydlení. Tyto programy umožňovaly veteránům koupit dům s minimální počáteční zálohou.
Autor: Gordon Hopkins
A kromě toho byly domy v Levittownu neuvěřitelně laciné. Pro veterány prakticky nedávalo smysl bydlet v nájmu.
Autor: Gordon Hopkins
Kompletní novostavba, v základním provedení bez dalšího vybavení, přišla tehdy na 7 tisíc dolarů. Se započítanou inflací by to bylo přibližně 2 miliony korun. A vy byste nemuseli přitom zainvestovat víc než 100 tisíc korun. Zní to neuvěřitelně, jako ze snu. A tohle sen skutečně byl. Ten americký.
Autor: Gottscho-Schleisner Collection
Typický dům v Levittownu měl asi 70 metrů čtverečních užitné plochy. Měl dvě ložnice, obývací pokoj, kuchyň s moderními spotřebiči a nedokončené podkroví pro budoucí rozšíření. Mohli jste mít i televizi! A k tomu ještě trávník před a zahrádku za domem, s místem pro garáž navíc.
Autor: Profimedia.cz
Co za tou neuvěřitelně nízkou cenou stálo? Nový způsob výstavby, ne nepodobný výrobní lince v továrně. Žádný z těch domů v Levittownu nestavěla od začátku do konce jedna parta zedníků. Kdepak, ty procesní úkony byly dělené a probíhaly souběžně.
Autor: Profimedia.cz
Jeden tým se například staral o betonové základové desky. Těmi stavba domu započínala. Tým betonářů ale nic jiného než základové desky nedělal. Jednu za druhou kladli tak, jak byly parcely vykolíkovány.
Autor: Library of Congress
Stavby domů byly architektonicky typizované, standardizované do několika málo variant. Vybírat jste si mohli například z modelů Cape Cod, Rancher nebo Colonial. Ten byl největší, disponoval garáží a třemi ložnicemi.
Autor: LevittBeyond
Celý proces výstavby domu byl maximálně racionalizován, rozložen v průměru do sedmadvaceti navazujících kroků. Každá parta stavitelů měla svou specializaci v níž vynikala.
Autor: LevittBeyond
Díky průmyslové organizaci práce dokázali stavitelé zpočátku postavit asi 18 domů denně. V roce 1948 už tempo vzrostlo na přibližně 30 domů denně. Taková rychlost byla v rezidenční výstavbě do té doby prakticky nevídaná.
Autor: Library of Congress
Dům, na němž se vystřídalo šestatřicet stavitelů, mohl být postaven vlastně za jediný den, pokud byl efektivně naplánován. A tady se s efektivitou opravdu počítalo. Umožnilo to rychlou a ekonomickou výrobu podobných nebo téměř identických domů s neméně rychlou návratností nákladů.
Autor: Profimedia.cz
Levitt & Sons snižovali náklady také tím, že nakupovali materiál přímo od výrobců a vynechávali prostředníky. Firma dokonce vyráběla některé stavební prvky sama, například hřebíky. Tím dokázala kontrolovat cenu i logistiku dodávek.
Autor: Tom Krawiec
Levittown nebyl jen soubor domů, ale kompletně rozplánovaná komunita. Ulice byly navrženy v zakřivených liniích místo klasické pravoúhlé mřížky, aby prostředí působilo klidněji a méně „městsky“. Hlavní doprava byla vedena po okrajích čtvrti, aby se uvnitř zachoval klid.
Autor: LevittBeyond
To neuvěřitelně rychle rostoucí předměstí bylo navrženo tak, aby poskytovalo velké množství bydlení v době, kdy byla vysoká poptávka po cenově dostupných rodinných domech. A byla to součást onoho amerického snu, protože umožnila sedmnácti tisícům rodin stát se majiteli domu.
Autor: Levittown Public Library
Všechny domy byly velmi podobné a zahrady byly zrovna tak upraveny podle jednotného plánu. Například před každým domem byly vysazené stromy ve stejných rozestupech. Tato uniformita měla vytvořit esteticky uspořádané a harmonické prostředí.
Autor: Library of Congress
Majitelé domů museli dodržovat různé komunitní předpisy. Například bylo zakázáno sušit prádlo venku nebo jinak narušovat vzhled čtvrti. Tyto regulace měly zajistit jednotný vzhled a pořádek v celé komunitě. William Levitt je musel hájit i před soudem.
Autor: ČTK
Tady už ovšem narážíme na další ne až tak příjemné regulace a omezení, které ze zázračného Levittownu dělají spíš sociální projekt s rasovým podtextem. Sjednocené nebyly jen odstupy mezi domy, výsadba zeleně a barva plotů. I barva pleti obyvatel hrála roli.
Autor: Library of Congress
To všechno o dostupných hypotékách, minimálních zálohách a rychlém stěhování do nového bydlení v Levittownu platilo, ale jen pokud jste byli bělochy. Rasová segregace jela na plné obrátky a do zázračného předměstí černoši nepatřili. Prý by to snižovalo prodejní cenu nemovitostí.
Autor: Library of Congress
Levittown se tak stal nejen symbolem amerického snu, ale také symbolem rasové segregace ve Spojených státech. Ostatně, klauzule č. 25 standardní kupní smlouvy ukládala majitelům domu tučnými písmeny, že bydlení nesmí být využíváno jinou osobou než příslušníky bělošské rasy.
Autor: Levittown Public Library
Segregace nebyla pouze rozhodnutím developera, firmy Levitt & Sons, ale souvisela také s federálními pravidly hypoték. Federální správa bydlení často podporovala pouze projekty, které byly rasově oddělené. To vytvářelo silnou ekonomickou motivaci pro developery zachovat oddělenost ras.
Autor: Library of Congress
Život v Levittownu měl od počátku velmi specifickou podobu. Ulice zaplnily mladé rodiny s malými dětmi a celé čtvrti působily téměř jako jedno velké hřiště. Sociologové později poznamenávali, že šlo o jednu z nejmladších komunit ve Spojených státech – průměrný věk obyvatel byl neobvykle nízký.
Autor: Getty Images
Zatímco muži často dojížděli za prací do New Yorku, ženy zůstávaly doma a staraly se o domácnost a děti. Poválečné předměstí tak posílilo model rodiny s živitelem a ženou v domácnosti. Levittown se stal symbolem „nového moderního života“, ale zároveň velmi tradičního uspořádání americké rodiny.
Autor: Levittown Public Library
Už v 50. letech začali někteří architekti a sociologové Levittown kritizovat. Poukazovali na jednotvárnost domů a obávali se, že takové prostředí může potlačovat individualitu obyvatel. Přesto se právě tento model předměstské výstavby stal v následujících desetiletích mimořádně rozšířeným.
Autor: Bettmann/Corbis
Postupem času se původně uniformní čtvrť začala měnit. Majitelé domů přistavovali nové místnosti, měnili fasády nebo rozšiřovali zahrady. Levittown tak postupně ztrácel svou původní podobu typizovaného projektu a začal připomínat běžné americké předměstí.
Autor: Library of Congress
Obyvateli Levittownu byly převážně mladé rodiny z dělnické nebo nižší střední třídy. Mnoho mužů byli bývalí vojáci a jejich manželky často opouštěly válečné zaměstnání a vracely se k tradičním domácím rolím. Levittown tak symbolizoval nový styl poválečného rodinného života na amerických předměstích.
Autor: Profimedia.cz
Levittown se stal ikonou poválečného amerického suburbanismu. Nabízel rodinné domy se zahradou, parky, bazény i komunitními prostory. Pro mnoho Američanů představoval ideální život mimo přeplněná centra měst.
Autor: Levittown Public Library
Příklad Levittownu se stal vzorem pro stovky dalších předměstských projektů po celých Spojených státech. Později vznikly i další Levittowny. V Pensylvánii nebo New Jersey, například.
Autor: Library of Congress
Kombinace masové výstavby, dostupných hypoték a plánovaného urbanismu zásadně změnila americkou krajinu. Současně však tento „revoluční model“ přispěl k dlouhodobé sociální a rasové segregaci amerických měst.
Autor: Levittown Public Library
