zavřít
1 / 25
náhledy
Největší obytná stavba celé Aljašky; jedno z nejmladších sídel ve Spojených státech amerických. A též unikát rezidenční architektury. Protože ten jeden jediný čtrnáctipatrový věžák je současně celým městem s veškerým zázemím. Všichni obyvatelé aljašského Whittieru žijí uvnitř, pod jednou střechou.
Autor: sf-dvs, Creative Commons
Whittier je mladým městem i na poměry Spojených států amerických. Počítá se k nim teprve od roku 1969. Počátky sídla se nepojí ani tak se zlatou horečkou na Klondiku, kdy malá rybářská osada na pobřeží představovala bránu do mrazivé Aljašky, ale s obdobím druhé světové války.
Autor: Forest Service Alaska Region, USDA, Creative Commons
Armáda potřebovala ze strategických důvodů zpřístupnit mrazivý cíp severoamerického kontinentu, Aljašku. A proto zde, pod ledovcem Whittier, založila Camp Sullivan. Vojenskou základnu, přepravní uzel. Přístav napojený na železnici. Šlo o mimořádný stavební počin, hotovo bylo v roce 1943.
Autor: Barbara Ann Spengler, Creative Commons
Vojenští stavitelé, příslušníci Inženýrského sboru armády Spojených států, byli na základně Camp Sullivan kvůli servisní údržbě zařízení deponováni trvale. A postupně tu pro ně a jejich rodiny a další civilní zaměstnance vyrostlo unikátní bydlení.
Autor: Enrico Blasutto, Creative Commons
Čtrnáctipatrový věžák, respektive trojice propojených věží bytového komplexu. V roce 1953, kdy byl stavebně dokončen – tehdy ještě nesl jméno plukovníka Waltera Hodge – v sobě nabízel ubytování pro všechny obyvatele základny. Vojáci v kasárenských oddílech v přízemní, civilisté „ve výškách“.
Autor: Jessica Spengler, Creative Commons
Nacházelo se tu 150 bytů, každý se dvěma až třemi ložnicemi, nechyběly ani garsonky. Například pro učitele. Ti se starali o chod zdejší školy, která byla na věžák napojena tunelem u paty západní věže. To aby školáci mohli dorazit k výuce i za špatného počasí.
Autor: ČTK
Zmínku o školní docházce za špatného počasí je třeba chápat v kontextu Aljašky, blízkosti ledovce a horského pásma Chugach. Zimní teploty minus 12 stupňů jsou tu vlastně docela příjemné, protože zde teploměr ukazuje i minus 20.
Autor: Profimedia.cz
Region patří k těm s největší sněhovou nadílkou v Severní Americe. Slušná zima v úhrnu přinese sedm metrů sněhu. Kvůli blízkosti moře jsou celoročním standardem mlhy, ke kterým se v sezóně přidává bílá slepota sněžných bouří. Někdy trvají celé dny a není v nich vidět na krok.
Autor: ČTK
Proto také většina pěších spojnic vedoucích vně z rezidenčního komplexu nabývá podoby tunelů. Koridory podzemních chodeb tak lemují širší okolí tohoto lidského mraveniště.
Autor: Enrico Blasutto, Creative Commons
Polární noc tu sice nemají, ale světla si tu v prosinci neužijí víc než čtyři hodiny denně. A už jsme zmínili zdejší faunu? Medvědi hnědí a černí či rosomáci se nestydí zatoulat až pod okna věžáku. Než je tedy obyvatelé odeženou. Realita lokálních extrémů podnebí a místa se samozřejmě promítala už do stavby.
Autor: Enrico Blasutto, Creative Commons
Dobře to demonstruje například to, že věže bytového komplexu nejsou spojité, ale nachází se mezi nimi třiceticentimetrové dilatační spáry. Mezery, které zvyšují stabilitu celé stavby tím, že se díky nim mohou věže „kývat“. A to při náporu větru a zemětřeseních. Obojí je tu docela časté.
Autor: Profimedia.cz
Součástí komplexu v časech, kdy jej využívala armáda, byla ještě jedna výrazná výšková budova. Takzvaná Buckner Building s obchody a zázemím. Když ale začali generálové přemýšlet o zrušení celého Campu Sullivan, byla opuštěna. A její provozovny se přesunuly do přízemí rezidenčního trojvěžáku.
Autor: FairbanksMike, Creative Commons
Odchodem armády, zrušením stálé vojenské posádky, se vlastně ve Whittier změnilo jen málo. Lidé, obchody, úřady a kanceláře se jen sestěhovaly pod jednu střechu. Vytápět jen jednu budovu o užitné ploše víc než 20 tisíc metrů čtverečních bylo zkrátka úspornější.
Autor: Profimedia.cz
V roce 1969 se aljašský Whittier oficiálně stává civilním sídlem. Který je tedy po všech stránkách jednou společnou adresou pro drtivou většinu zdejších obyvatel. Pětadevadesát procent místních, necelé tři stovky, žije v jednom bytovém komplexu.
Autor: Profimedia.cz
O čtyři léta později si místní v hlasování zvolí nové jméno pro své bydlení. Už tedy nenese jméno plukovníka Waltera Williama Hodge, který byl stavebním inženýrem a velitelem 93. ženijního pluku. Ale říkají jí Begich Towers, na počet zesnulého kongresmana, který se o aljašský sever hodně zasadil.
Autor: ČTK
Begichovy věže, Begich Towers, se staly příkladem skutečně nebývalého rezidenčního komplexu. Kde je celé město, včetně všech služeb, součástí jednoho propojeného objektu. Potřebu úplné soběstačnosti obyvatel tohoto „velkého domu“ podtrhuje míra izolace.
Autor: Profimedia.cz
Whittier je velmi izolované místo, a to jak geograficky, tak dopravně. Cesta sem sice vede po železnici, loďmo a od roku 2000 nově i autem. Ale od svého okolí je město odděleno čtyřkilometrovým tunelem. Který slouží pro vlaky a auta společně. Jinudy než „dlouhou podzemní dírou“ se odtud nedostanete.
Autor: Ron Reiring, Creative Commons
V zimě přitom bývá tunel opakovaně uzavřen celé týdny. Kvůli snížení průjezdnosti, kvůli lavinovému nebezpečí. Lidé ve Whittieru, obyvatelé jednoho domu, se tak museli naučit spoléhat sami na sebe. Navzájem. Zdejší komunita je proto hodně specifická, v časech nouze si tu sousedé vypomáhají.
Autor: Profimedia.cz
Nejbližší velké město, které připomíná civilizaci, je odtud 96 kilometrů vzdálené Anchorage. Do bližšího malého města, Girdwoodu, je to čtyřicet minut autem. Ale i tam se musí tunelem. K Whittieru připlouvají i trajekty, ale tento způsob přepravy, zvláště pak nalodění, je omezený počasím.
Autor: Enrico Blasutto, Creative Commons
Bytových jednotek je v komplexu Begich po odchodu vojáků celkem 196. Zdaleka všechny ale nejsou obsazené, podle posledního sčítání uvnitř domu žije „jen“ 272 obyvatel. Kterým ale formálně k pohodlí nic z obslužnosti nechybí. Je tu pošta, obchod, prádelna, kostel, lékařská ordinace i policejní stanice.
Autor: Profimedia.cz
O vytápění se stará masivní kotelna, a náklady na energie od roku 2016 snižuje kvalitní zateplení celého objektu. Komunitní správa budovy funguje přes kondominium a asociaci vlastníků, která řeší provozní záležitosti: opravy a vztahy mezi nájemníky i veřejnými službami.
Autor: Profimedia.cz
Begich Towers slouží nejen stálým rezidentům, ale i sezónním návštěvníkům. Část budovy je určená pro krátkodobé pronájmy, což místním umožňuje přivýdělek, skrze ubytování turistů. Město Whittier má totiž dvě tváře. Střídají se sezónně.
Autor: Profimedia.cz
Tu nevlídnou, mrazivou tvář města pod jednou střechou, už znáte. V létě je ale výrazně odlišná. Vlídná. Až dvaadvacet hodin „slunečného“ dne, teploty kolem střízlivé nuly. Přístav se zaplní jachtami a rybářskými loděmi. A pro turisty se Whittier stane branou k cestě za dobrodružstvími Aljašky.
Autor: Profimedia.cz
A co o bydlení pod v Begich Towers prozrazují sami jeho obyvatelé? „Jistě, v zimě je to trochu jako ve vězení,“ vysvětluje Paul Pauli Frederickson, jeden ze starousedlíků. „A byť tu každý má svou vlastní samotku, o samotě vlastně nikdo nezůstává. Jsme sice malá, ale velmi semknutá komunita,“ říká.
Autor: Profimedia.cz
„Whittier umocňuje to, jací lidé jsou,“ říká Terry Benderová, která se do Begich Towers přestěhovala před třiačtyřiceti lety. „Určitě se tu všichni nemilujeme, ale pomáháme si a spojuje nás to, co nás sem přitáhlo,“ dodává.
Autor: Profimedia.cz
