„Někdy ale máme i štěstí a najdeme něco neočekávaně pozitivního. Například během posledních dvou let nádherné populace skokanů ostronosých na Znojemsku, jednu až o pěti stovkách jedinců,“ líčí Antonín Reiter.
Jsou dnes tyto populace na jihu Moravy největší?
Asi ano. Ale před pětadvaceti lety by neznamenaly skoro nic, protože všechny lužní lesy kolem Dyje byly tímto druhem bohatě obsazené. Samci skokana ostronosého se v době páření na několik dní v roce zbarvují na krásnou modrou barvu, lidé se na ně chodí dívat třeba do přírodní rezervace Knížecí les v katastru Nosislavi na Brněnsku, ale i tam jejich populace výrazně poklesla.
 |
Je to tím, že tůně a mokřady vysychají?
Většina obojživelníků má velký problém, že potřebují dvě různá vyhovující prostředí: vodní, kde se rozmnožují, a suchozemské, kde dospělci žijí. Typicky mokré louky nebo podmáčené lesy ale dnes skoro neexistují. Na úbytku takových ploch se podílí přímé zásahy člověka na místě, ale jistě i vliv klimatické změny.
Na obnovu mokřadů se vypisují dotace. Má to pro žáby efekt?
Pokud do nového mokřadu mají odkud přijít, velice rychle ho obsadí. Problém nastává u mokřadů, kam se dostanou ryby. A dnes je skoro nemožné vytvořit vodní plochu, kde by se okamžitě neobjevily ryby, a to ani v přísně chráněných územích. Například Malý rybník v Čížově v národním parku Podyjí se opravil, aby byl vhodný pro obojživelníky a další vodní živočichy, měla v něm být málo početná řízená rybí obsádka. Dali jsme do něj přesně odpočítaný počet línů, ale za dva roky byl rybník v hrozném stavu. Tak jsme ho slovili a objevili v něm šest druhů ryb v obrovském počtu. Evidentně je tam někdo nasadil.
Proč, když se tam nemůže rybařit?
To je taková nutkavá potřeba mnoha lidí, že kde je voda, tam musí být ryba. Většinou nikoho nenapadne, že s ohledem na jiné vodní organismy to může být vysloveně škodlivé. A druhá věc je, že některé ryby cestují vzduchem. Typicky střevlička východní, malá invazivní ryba, jejíž jikry se můžou přilepit ptákům na nohy a peří, nebo dokonce životaschopné projdou trávicím traktem a ptáci je tak mimoděk přenášejí mezi vodními plochami.
Skokan ostronosý patří mezi nejohroženější, nejméně nálezů pak má skokan krátkonohý. Co ještě je ohrožuje?
Jeden z problémů je dostupnost živin. Oba obývali lokality, kde jich bylo málo. Jenže dneska je obrovský spad dusíku, který nám posledních patnáct dvacet let v podstatě pořád prší a tím se všechny typy prostředí neustále hnojí. Prostředí chudé na živiny v podstatě neexistuje. Výrazně ubyly také kuňky. U Čížova bývaly stovky jedinců, dnes tam posledních deset samečků bojuje o přežití. Podobná situace je na mnoha místech.
Která žába je nejrozšířenější?
Skokan štíhlý. Je to paradox, protože patří mezi silně ohrožené druhy, takže by na tom měl být blbě. Jeho nejtypičtějším prostředím jsou světlé lesy a nevadí mu, že jsou suché. Dokáže přežít i v zemědělské krajině. V lužních lesích úplně nahradil zmíněného skokana ostronosého.
Jsou na jihu Moravy i nějaké nové druhy žab?
Ne, moc nemají jak se sem dostat. V celé střední Evropě je počet druhů omezený a téměř všechny tu žijí.
A změnili se jejich predátoři?
Trochu přibyli. Na Znojemsku je novým lovcem žab vydra. Když žere skokany, tak na to nepřijdete, ale u ropuch ano. Mají totiž na kůži žlázy s jedovatým sekretem, a tak si je vydry stahují. Když přijdete na rybník, kde se ropuchy rozmnožují, tak tam zpravidla najdete desítky svlečených kůží, dokonale i s prstíčky. Otázka je, do jaké míry to může ovlivnit ropuší populaci, protože ropucha obecná už dávno obecná není. Naštěstí rozmnožování je jen krátké jarní období a vydra je nebude lovit mimo vodní plochu. Z nových predátorů loví žáby i norek, jenž tak nahradil dnes ubývající tchoře. Ale každá silnice kolem vodní nádrže žáby ohrožuje víc.
Proč zkrátka neuskočí, když slyší auto?
Třeba ropuchy neskáčou vůbec, ty ťapou. Když se jdou na přelomu března a dubna rozmnožovat, je ještě zima a lezou pomalu. Vyrazí jich masově stovky až tisíce a je obrovská konkurence o samice. Samců je víc, proto se snaží spojit dřív, než dojdou k vodě, takže samice často ještě vláčí samce na hřbetě. Chudina se plazí a nese taťku na zádech. Stává se, že se po těch kritických úsecích nedá autem projet, ale málokdo vystoupí a žáby přenese na druhou stranu. A další riziko je, když jdou třeba po týdnu zpátky. Silnice je vyhřátá, a navíc se na ní výborně loví, protože je přehledná, takže se na ní zdržují nepřiměřeně dlouho. Ropucha se dožívá až čtyřiceti let a je konzervativní, chodí se rozmnožovat pravidelně každý rok stejnou cestou. Když přetíná silnici, riskuje vlastně stále dokola.
Přibližte ještě nějaké zajímavé druhy.
Blatnice je úžasné zvíře, svým chováním patří spíš do stepi nebo polopouště, kde také jiné druhy blatnic žijí. Dokáže několik let čekat, chodí po pískovnách nebo bramborových i kukuřičných polích a tam přežívá. Pak zaprší, udělá se velká louže, tak se do ní jde rozmnožit. Ale není vidět, protože je aktivní v noci a přes den se zahrabává, takže na ni člověk přijde, leda když třeba ryje na zahrádce. I ropucha zelená je takový nomád a usazuje se třeba v pískovnách v jámě po bagru, ale dokáže obsadit i bazény ve vesnicích nebo kašnu ve Znojmě. Voda v takových místech není trvale, devět z deseti snůšek vyschne, ale ta desátá má štěstí a přežije. Nejjedovatější z našich žab je kuňka – běda, jak si sáhnete do oka potom, co s ní manipulujete. Má vydatné toxiny a je z toho nepříjemné pálení a svědění.
Vaším cílem je žáby ukázat jako stvoření zajímavá svým životním způsobem i krásná na pohled. Co na nich obdivujete?
Jednak to jejich střídání prostředí a pak vývin v larvách. Ty dýchají jinak než dospělci, berou kyslík rovnou z vody, mají žábry. Při přechodu na souš prodělají takzvanou metamorfózu, úplně změní tvar a dýchání se „přecvakne“ na plíce. Mají taky jiné stravovací návyky. Většina pulců je býložravá, zatímco žáby loví drobné živočichy. A jsou to nádherná zvířata, třeba rosnička je tak milá a jemně elegantní. Mají zajímavé kombinace barev, bizarní tvary. Třeba u velké ropuchy odpuzuje její bradavičnatá kůže, ale když se jí podíváte na oči, tak to jsou strašně hezké mandlově zbarvené korálky.
