Zaměstnanci chtějí nejrizikovější skupinu uchránit před nákazou koronavirem. Třetí týden v „pevnosti“ právě načala i ředitelka domova Radka Sovjáková. V péči manžela nechala dva syny ve věku 11 a 15 let. „Manžel začal vařit a prý mu to docela jde, to je pro mě do budoucna dobrá zpráva,“ usmívá se Sovjáková.
Ta mezitím dělá vše pro to, aby domov navzdory okolnostem fungoval normálně. Zaměstnance prý ke karanténě přemlouvat nemusela.
„Chápali vážnost situace. Vše jsme navíc nejprve konzultovali doma a šli ti, které rodina podpořila. Denně se povzbuzujeme přes mobily, posíláme si fotky i videa. Naši nejbližší nám na dálku předávají svoji energii a je to od nich báječné, protože to víc a víc potřebujeme. Už se nám stýská,“ přiznává Sovjáková s tím, že původně měla karanténa skončit už dnes, nakonec ji ale ještě o týden protáhnou.
Odříznutí od světa prožili i Velikonoční pondělí. „Mužská část pracovního kolektivu i někteří klienti nás vymrskali, na snídani jsme měli beránka, takže jsme se snažili tradice udržet,“ popisuje ředitelka.
Zato přeorganizování chodu domova nebylo zrovna jednoduché. „Náš areál má dvě budovy propojené ‚krčkem‘. Jde o předělaný panelový dům se čtyřmi vchody, v němž je ve dvou patrech domov a v dalších třech nájemní byty pro seniory. Tyto dvě skupiny jsme museli oddělit, aby se vůbec nepotkávaly. Každá má svůj výtah,“ podotýká.
Přísně střežené potraviny
Oceňuje hlavně zaměstnance za to, že se do nelehkého úkolu pustili. Parta je namíchaná ze všech profesí, aby byl domov soběstačný. Na dobrovolnou karanténu kývli kromě pečovatelek lidé z údržby, kuchyně, úklidu i prádelny.
Všichni pečlivě hlídají, aby dovnitř neproniklo nic infikovaného zvenčí. „Zavedli jsme velmi přísně kontrolované zásobování. Pro dodávku potravin jsme vyčlenili garáž, která slouží jako ‚čistý‘ sklad. Zboží, třeba jogurty, mléko, ovoce či pečivo, dodávané v igelitových obalech a tetrapacích, složí dodavatelé venku. Pracovnice v ochranném obleku je postříká dezinfekcí. Počká 15 až 30 minut, až směs zlikviduje všechny bacily, pak sejme obaly a přebalí do našich. Teprve pak vtáhne balíky do garáže,“ popisuje systém Sovjáková.
S potravinami souvisí i jiný jídelníček, který bylo třeba nastavit pro větší počet obyvatel domova. „Obědů se to moc nedotklo, protože je normálně rozvážíme i jiným našim zařízením, která teď odpadla, ale navýšily se snídaně, svačiny a večeře. Domluvili jsme se, že teplá strava je oběd a zbytek bude studený. Na svačinu se snažíme dát nějaké ovoce, abychom zvýšili přísun vitaminů,“ upřesňuje ředitelka.
A řešit bylo nutné i ubytování. Téměř šedesátka zaměstnanců se rozmístila všude, kde se dalo – v kancelářích, ve společenských místnostech i v prostorách, které jindy slouží pro aromaterapii.
„Vytvořili jsme improvizované ložnice, aby si lidé mohli odpočinout jinde než tam, kde pracují. Další vznikly ve společenských místnostech. Spíme na matracích, kterých má domov dostatečnou zásobu, ale byli i tací, kteří se vybavili skládacími postelemi z domova, vlastními dekami a povlečením. Kdo neměl, dostal od nás,“ říká ředitelka.
Odpočinek jako pracovní náplň
Život v domově je podle ní v zásadě stejný jako jindy, i když přece jen trochu jiný. „Pro zaměstnance jsme zařadili odpočinek jako součást pracovního dne, aby si alespoň na chvíli sedli, ulevili nohám i hlavě. Dá se říct, že to je pro nás všechny velmi intenzivní a náročný teambuilding,“ přirovnává Sovjáková.
Lidé se ale podle ní snaží být optimističtí a k sobě navzájem vstřícní. „S každým dnem je to ale těžší. Navíc trochu panovala nervozita, protože jeden pracovník byl ještě před vyhlášením karantény pozitivní na koronavirus. Vzorky tak hygienici nechali odebrat všem, kteří s ním byli v kontaktu. Všechny výsledky testů byly naštěstí negativní, takže se nám dost ulevilo,“ přiznává ředitelka a dodává, že také nakažený pracovník se už cítí dobře. „Měl jen lehký průběh a první test po nemoci byl negativní, takže jsme rádi za něj,“ zdraví na dálku.
Obyvatele domova čeká ještě poslední týden odloučení, a tak se snaží si pobyt zpříjemnit, jak se dá. Jarní výzdobu stihli ještě před karanténou, ale kreslenými papírovými vajíčky si pracovnice vyzdobily i improvizované ložnice.
„Když je čas, povídáme si a můžeme vyjít do zahrady a nadýchat se čerstvého vzduchu. Máme ve společném prostoru automat na kávu, který tady běžně není. A darem jsme dostali i tu kávu,“ zmiňuje malé velké radosti Sovjáková.
