Fruta ve Znojmě skončila v roce 2002, kdy přišlo o práci 120 jejich zaměstnanců. Od Fruty převzalo ochrannou známku a recepty právě Hamé.
A teď se dokonce značka Znojmia ocitla i v zahraničních rukou. Antimonopolní úřad totiž definitivně schválil prodej společnosti Hamé norskému potravinářskému gigantu Orkla. Zahraničního vlastníka už má Hamé ale od roku 2008, kdy ji získala společnost Nordic Partners.
Jméno znojemské chlouby tak čím dál více bledne. Tradici zachraňují jen malí domácí výrobci. Poslední, kdo se výrobě znojemských okurek oficiálně ve velkém věnoval, bylo družstvo Znojemská okurka. Jeho zakladatel Zbyšek Dřevojan však zemřel a výroba zůstala ochromená.
„Po tom, co táta zemřel, jsme doprodali zásoby, ale další výroba je komplikovaná. Nebyly výrobní prostory, okurky se vyráběly vždy o prázdninách ve školní jídelně. Obnáší to spoustu starostí a já mám svoji práci,“ vysvětluje Dřevojanova dcera Miroslava Husová s tím, že by ale výrobu ještě chtěla obnovit.
Malí a domácí výrobci soutěží na slavnostech
Družstvo se před osmi lety snažilo navázat na tradici přestěhované Znojmie. Zároveň zakladatelé družstva ohlásili i výrobu macerátu na okurky, který měl hospodyňkám usnadnit domácí zpracování okurek a další zeleniny. Technologem se stal Zdeněk Přibyl, ten však po smrti Dřevojana odešel do důchodu.
Okurky se do sklenic plnily ručně a ranní sklizeň musela být do brzkého odpoledne nalahvovaná. Typické bradavičnaté okurky pocházely výhradně ze Znojemska. K tomu nálev s octem, cukrem, solí a výtažky koření – a výrobek, který dostal několik cen, třeba Chuť jižní Moravy.
Husová věří, že se znojemskými okurkami ještě neřekla poslední slovo. „Vloni jsem udělala transakci s táborskou konzervárnou PT servis, která by se měla do výroby pod stejnou značkou pustit. Zatím to je ve zkušební fázi,“ dodala.
Jedním z těch, kdo ve Znojmě okurky nejen nakládá, ale i prodává, jsou ještě manželé Boudovi, kteří přímo doma vyrábějí hlavně džemy, ale i bezové sirupy nebo kozí rohy.
„Některé suroviny máme na zahradě u domu, ve kterém naše rodina bydlí od první republiky. Co jsme nezpracovali pro vlastní spotřebu, nosila služka na trh. Marmeládu jsem vařil s mamkou už jako malý a nakládat okurky byla moje práce, prý mi to šlo nejlíp,“ popsal Otto Bouda, jak si k okurkám vybudoval vztah.
Kde znojemská okurka nevymře zcela určitě, jsou kuchyně Znojemských. Svědčí o tom třeba stále vzrůstající obliba soutěže o nejlepší okurku a rychlokvašku, kterou každoročně vyhlašuje Znojemská Beseda v rámci srpnových Okurkových slavností. Porota loni hodnotila 38 podomácku vyrobených vzorků, což je rekord.
Test iDnes.cz sterilizovaných okurků. Nejdražší byly nejhorší:
19. ledna 2016 |
