"Řekl jsem si, že život je příliš vzácný na to, abych se zajímal jen o účet v bance. Život přece není jen práce," vysvětluje osmadvacetiletý Martin Včelák z Brna, jak se v jeho hlavě zrodil poněkud nevšední, trochu bláznivý a také dost odvážný nápad projet na kole asijské státy.
Na kolo sedl pátého května, vyjel do světa z Brna a od té doby už ho viděl pořádný kus. Aktuálně nyní šlape do pedálů někde u hranice Pákistánu a Indie.
Vyjet z Brna, profrčet Slovenskem a Maďarskem, podívat se na Ukrajinu a Moldavsko, projet Rumunsko, Bulharsko i Turecko, seznámit se s obyvateli Íránu a poznat Pákistán. Co se jiným nepodaří za celý život, stihl Martin Včelák za půl roku. Jedno kolo, devět zemí, téměř dvanáct tisíc najetých kilometrů a nespočet zážitků.
"Výlet na kole je ideální kombinace sportu, cestování, života v přírodě a dobrodružství. Všechno jsou věci, které mám rád. Je zvláštní, že poslední rok v práci si moc nepamatuji, ale z mé cesty si vybavuji každý den," říká cyklista.
Přehrávač mu ukradli, mnohdy jej ale královsky pohostí
Než se vydal za dobrodružstvím, pracoval s počítači, vyvíjel software a vytvářel grafiku. Co ale bude dělat po návratu z Asie, zatím neví. "Třeba si otevřu cyklistický obchod pro expediční cesty nebo bych se také mohl stát profesionálním průvodcem a organizátorem cyklistických výletů," plánuje svoji budoucnost po velké dobrodružné cestě.
Podniknout dobrodružství na kole ale není jen tak. Kromě vyřízení cestovatelských víz a potřebných očkování je nutné sbalit si správnou výbavu. Nesmí v ní chybět stan, filtr na vodu a samozřejmě i fotoaparát. "Měl jsem i mp3 přehrávač, dokud si jej doživotně nevypůjčil jeden šťastlivec během mé návštěvy obchodu," vzpomíná cestovatel.
Až na toho jednoho zloděje má ale zatím na místní lidi štěstí. Často mu nabídnou nocleh a mnohdy ho i královsky pohostí. Většina z jeho asijských hostitelů vidí Evropana poprvé v životě.
"Pákistánci jsou hrozně zvědaví. Kromě otázek typu kolik mám žen a jaké vyznávám náboženství, se ptají hlavně, odkud jedu. Bohužel povědomí o České republice s rostoucí východní délkou klesá. V Turecku to ještě šlo, v Íránu se dalo uspět s Československem a v Pákistánu už jen s malou zemí z Evropy," říká cestovatel.
Jako na Divokém západě
Nejkrušnější chvíle cesty prožil ve východním Turecku. "Děti se tam rády strefují do cyklistů kamenem a musím říct, že mušku mají po čertech dobrou." A nejsilnější zážitek? To byl přejezd Balúčistánu, tam se prý mladý Brňan cítil jako na Divokém západě.
Na svých cestách asisjskými státy si někdy může Martin Včelák připadat jako na Divokém západě.
"Policejní stanoviště byla sto kilometrů od sebe a mezi nimi jen pustá krajina a jen zřídka několik stavení u cesty. Ve vzduchu bylo cítit napětí jako před bouřkou, a já jsem jen čekal, kdy se z kopců vyřítí horda teroristů," popisuje dramatické zážitky Martin Včelák.
Navzdory nebezpečí si ale svou cestu užívá. "Ráno se probudím a nemám absolutně tušení, kde budu večer usínat a co se během dne přihodí. To je na tom to nejkrásnější," prozrazuje cyklista.
Do České republiky by se měl vrátit ještě před Vánocemi. A na co se doma kromě rodiny a přátel nejvíc těší? "Na to, až pojedu v Brně šalinou a můj výlet mi bude připadat jen jako neskutečná vzpomínka. Sen o tom, že jsem kdysi spal pod hvězdami v íránské pustině a stál v místech, kde psal historii Alexandr Veliký.
