Jan Uhljar bere do ruky kladivo, jde do dětského pokoje, ve kterém si hraje jeho tříletý syn Michal a kladivem mu rozbíjí hlavu. Do policejního protokolu pak Uhljar doslova uvedl: "Uhodil jsem ho asi dvakrát. Upadl na břicho a chrčel. Tak jsem šel do kuchyně, kde jsem vzal nůž a bodl jsem s ním syna dvakrát nebo třikrát do krku". Soudní lékaři však na tělíčku chlapce napočítali sedm ran po kladivu a šestnáct ran nožem.
. kriminální kauzy
|
Seriál o závažných kriminálních případech posledních dvaceti let na jižní Moravě odSe slzným plynem v jedné ruce a s nožem v druhé čeká v předsíni na návrat ženy se psem. Její příchod bedlivě sleduje kukátkem ve dveřích a po jejím vstupu do předsíně na ni nečekaně ze zálohy zaútočí slzným plynem. Ten však nepůsobí.
"Utíkala do kuchyně a volala o pomoc. Chytil jsem ji levou rukou do kravaty a pravou do ní bodal tím samým nožem. Bodnul jsem ji asi desetkrát," uvedl Uhljar do protokolu. Jenže těch bodných ran bylo ve skutečnosti osmapadesát a s bodáním přestal teprve tehdy, když se nůž zlomil a ulomená část nože uvízla v krku ženy.
Po masakru se umyl od krve a převlékl do čistého. Z peněženky ženy vzal 250 korun v bankovkách i všechny drobné. Z příborníku vzal kávovou soupravu z porcelánu a odešel na nádraží, kde ji za 400 korun prodal, koupil si půl litru meruňkovice, cigarety a žiletky. Podle svých slov se chtěl podřezat.
Nastoupil do vlaku a odjel k matce do nedalekého Čejče. Matka však nebyla doma, a tak zašel za babičkou, které řekl: "Přišel jsem ti říct, že jsem vrah. Zabil jsem ženu a syna."
Necelých osm hodin po činu policisté Uhljara zadrželi. Účast na vraždách nepopíral. Nakonec věděl, že to ani nemá cenu. Proti němu totiž svědčila celá řada důkazů.
Náprava nebyla možná
Při vynášení trestů soud přihlíží k celé řadě skutečností, včetně osobnostních vlastností pachatele, jeho pohnutkám i k možnostem jeho nápravy. Z posudků psychologů a psychiatrů vyplynulo, že náprava Jana Uhljara je téměř nemožná. Také jeho minulost nedávala ani tu nejmenší záruku, že povede spořádaný život. Zavrženíhodné byly i pohnutky, které vedly k úmyslnému usmrcení malého dítěte. Lze tedy říci, že dvojnásobného vraha poslali na celoživotní pobyt ve vězení soudní psychologové a psychiatři.
Jan Uhljar se narodil v roce 1971. Vyučil se zedníkem, ale často pro špatnou pracovní morálku a konzumaci alkoholu měnil zaměstnavatele. V červenci roku 1993 nastoupil jako sanitář do Ústavu sociální péče. Zde se seznámil se svou budoucí obětí – zdravotní sestrou Miladou Potočnou. Byla o osm let starší, navíc vdaná a zároveň matka jednoho dítěte. Ke konci roku se právě kvůli Uhljarovi rozvedla a začátkem roku 1994 se za něho provdala.
V říjnu téhož roku se jim narodil syn Michal – budoucí oběť. Přestože žena věděla o Uhljarově časté a hlavně nadměrné konzumaci alkoholu, doufala, že čas a její "pečovatelská starostlivost" ho změní k lepšímu. A to i přesto, že se denně v zaměstnání setkávala s doslova beznadějnými případy lidských trosek zničených alkoholem.
Vztah ničil alkohol a automaty
Žádná změna nenastala. Už krátce po svatbě často opilý po ní vulgárně žádal peníze na alkohol a automaty. Když je jednou nedostal, ukradl jí zlatý řetízek a prodal. Peníze utopil v automatech a alkoholu.
Deset měsíců po svatbě a měsíc po narození syna Michala odcizil Uhljar před trafikou balík novin a časopisů, které sám na nádraží prodával. Byl odsouzen k podmíněnému trestu odnětí svobody na šest měsíců. V prosinci dobrovolně nastoupil protialkoholní léčení, které však kvůli jeho laxnímu přístupu nesplnilo účel.
Následné ambulantní léčení ignoroval, začal pít a k rodině se choval ještě agresivněji. V květnu 1994 manželku fyzicky napadl v městském parku a vyhrožoval jí, že ji zabije. Několik svědků potvrdilo, že Uhljar při útoku pronesl: "Teď tě podříznu, ty svině! A kočárek vyklopím!"
Milada vzala souhlas s trestním stíháním manžela zpět. O měsíc později byl silně opilý Uhljar odvezen na záchytnou stanici a o den později do protialkoholické léčebny. Kategoricky odmítl léčbu a po čtyřech dnech hospitalizace z léčebny utekl.
V srpnu se kvůli dalším majetkovým trestným činům ocitl ve vyšetřovací vazbě. Okresní soud v Hodoníně ho odsoudil k 21 měsícům vězení. Během trestu podala Uhljarova manželka žádost o rozvod. Soud zjistil, že "příčinu rozvratu lze spatřovat na straně odpůrce, v jeho požívání alkoholu, páchání trestné činnosti a agresivním chování vůči navrhovatelce i dětem". Soud také doslova konstatuje, "že vlastního syna neoslovuje jménem, nehraje si s ním, nekomunikuje s ním, nepřiměřeně ho vzhledem k věku trestá".
Po propuštění z vězení se Uhljar potuloval po Hodoníně, koncem srpna 1997 vyhledal bývalou ženu v parku. Údajně jí přinesl dámský parfém a pro syna Michala tabulku čokolády. V tuto chvíli udělala žena osudovou chybu. Uhljara vzala "na milost" a souhlasila, že se může vrátit zpět do jejího bytu.
"Když ji nebudu mít já, tak nikdo"
Zázrak se nekonal. Uhljar se nechal od bývalé manželky živit a znovu začal pít a utrácet peníze za automaty. O necelé dva měsíce později – zkraje října 1993 - požádala bývalá žena Uhljara, aby z bytu odešel. Do konce života jí v tu dobu zbývalo jen několik hodin. Uhljar si svůj vyhazov vysvětlil po svém, aniž by připustil jakýkoliv jiný důvod.
Byl přesvědčen, že jeho bývalá žena má milence. Do protokolu uvedl: "Řekl jsem si, že když ji nebudu mít já, tak nikdo... To, že jsem zabil ji a že si nemůže nikoho najít, mi dává jistotu. Ne, že bych z toho měl radost, ale prostě se cítím klidnější. Kluka bych do výchovy nikomu nedal a také jsem ho nechtěl nechat samotnýho. Bez rodičů by ho čekal děcák. A to je vlastně taková čekárna na kriminál."
Jenže zpráva pracovnice tehdejšího Orgánu péče o dítě konstatuje, že "Uhljar se nemohl vyrovnat s tím, že jeho bývalá manželka věnuje dítěti tolik lásky a péče. Nezletilý syn byl pro něho doslova překážkou."
Také soudní znalec v posudku upozorňoval, že hlavním motivačním prvkem k usmrcení tříletého chlapce byla pomsta.
"Uhljar vnímal syna jako nedílnou součást bývalé ženy. To, že vraždu provedl s takovou intenzitou a brutalitou, byl důsledek odreagování nahromaděné zloby. Tvrzení pachatele, že dítě zabil z obavy, aby neskončilo v děcáku, je jen pokus o sociálně přijatelné zdůvodnění tak hrozného činu."
A na jiném místě rozsáhlého posudku pak dodal: "Jeho nejhorším životním zážitkem není masakr, který způsobil, ale pobyt ve vězení."
V dubnu 1998 senát Krajského soudu v Brně vynesl nad Janem Uhljarem trest nejvyšší – doživotní vězení. Ještě v soudní síni se proti výši trestu odvolal. Po novém projednání, doplněném dalšími soudně-psychologickými posudky, které potvrzovaly či upřesňovaly posudky původní, byl opětovně dne 9. ledna 1999 odsouzen k doživotí. Vrchní soud v Olomouci dne 3. května 1999 trest pro Uhljara v plné výši potvrdil.
O tři dny později byl převezen na Mírov a umístěn na oddělení doživotních odsouzenců. Za devět let může požádat stejný soud o podmíněné propuštění z vězení.
