Lidé žijí dodnes pod bolševickou dekou. To prohlašoval nekompromisně mravný brněnský spisovatel, se kterým se naposledy rozloučí veřejnost tuto sobotu 15. června v 11 hodin v kostele svatého Tomáše na Moravském náměstí v Brně.
Málokdo měl takové právo dívat se přísně a spravedlivě na své bližní. Brněnský rodák se musel skrývat a žít v ilegalitě už za války, kdy se angažoval v odporu proti německým okupantům. A po zinscenovaném procesu v době komunistického řádění v 50. letech 20. století prošel i celou smrti.
Totalitní režim ho chtěl nejdříve popravit jako člena "protistátního spiknutí". Naštěstí mu byl trest změněn na doživotí. Nakonec ovšem musel přežít řadu let v nejstrašnějších podmínkách jako politický vězeň. Těžil například uranovou rudu v Bytízu u Příbrami.
Když ho v mírnějších poměrech v 60. letech konečně z kriminálu pustili, nemohl dostudovat ani dělat žádnou lepší práci. "Roznášel jsem po Brně petrolejové lampičky, kterými se osvětlovaly stavební výkopy. Až v roce 1970 jsem dostal invalidní důchod," líčil svůj návrat na svobodu spisovatel, který se roku 1963 oženil a v roce 1964 se mu narodil jediný syn.
Režim ho pronásledoval až do revoluce
V době pražského jara také jako jeden z prvních založil klub poúnorových politických vězňů K 231. Režim ho však jako otevřeně katolického tvůrce a odpůrce normalizační totality pronásledoval až do roku 1989. Zdeněk Rotrekl se proto přirozeně přidal i k brněnským disidentům.
"Se dvěma chartisty, Milanem Uhdem a Janem Trefulkou, jsem se od roku 1977 pravidelně každé úterý setkával v jejich dvojdomku v tehdejší Jiráskově čtvrti," vzpomínal. "Říkal jsem si, že je mou povinností nenechat je ve štychu. Velice jsme se spřátelili," dodával.
Působil tehdy také jako redaktor v "podzemním" družstvu Logos disidenta Josefa Adámka. Tam vycházely i jeho básně. Spolupracoval se samizdatovými Lidovými novinami, Originálním videožurnálem a se samizdatovým časopisem Obsah. Roku 1988 začal s technickou pomocí aktivisty Karla Courala vydávat rovněž katolicky orientovaný časopis Akord. Ostatně v jeho oficiální redakci působil kdysi s básníkem Janem Zahradníčkem mezi lety 1945 až 1948, kdy ho komunisté po svém puči zlikvidovali.
Jeho básně nesměly 40 let vycházet
"Svobodný vzduch dneška je samozřejmě i pro mě naprosto základní podmínkou lidské existence," prohlašoval Zdeněk Rotrekl a dodával, že je velkou otázkou, zda si svobody také dost vážíme, abychom o ni nedokázali snadno přijít. "A to je mé hlavní poučení z posledních sedmdesáti let," dodával. Zdeněk Rotrekl se narodil v Brně jako syn "domkáře", který jen svou pílí, vůlí i šikovností založil roku 1904 v Brně v Jánské ulici první a největší český semenářský závod u nás. Jeho syn už přišel na svět do velkého domu pod Špilberkem, vedle sídla dnešního ombudsmana.
"Ten dům dostal ve válce zásah, už tam nestojí, krásné smrky na naší zahradě pokácel bolševik, ale břízy, které jsem zasadil vlastnoručně roku 1945, tam ještě jsou," vzpomínal v rozhovoru pro MF DNES před třemi roky Zdeněk Rotrekl. A z pozdější doby si moc rád vybavoval disidentská přátelství.
Ze svých osudů se stačil vypsat nejen v četných básnických sbírkách, které mu ovšem dlouhých 40 let nesměly vycházel oficiálně. Jeho skvělé paměti Hnízda ze stromu odchází vydalo brněnské nakladatelství Atlantis. Ostatně jako jeho další, kompletní tvorbu, kterou kritika charakterizuje coby poezii "dospívající od metafyzických tužeb k projasnění, rostoucímu z víry vykoupené krutou zkušeností".
