Díky němu v dalších dnech zažil moment štěstí, když pes ucítil v ruinách živého člověka. „Škrábání zaslechli v prostoru, kudy se vstupovalo do sklepa. A tam se Szizor rozštěkal,“ vzpomíná. Happy end se však nekonal. Na nasazení jihomoravského „šestinohého týmu“ to ale vliv nemělo.
Jak si udržujete motivaci pracovat dál, když víte, že čím déle tam jste, tím je šance, že najdete v troskách přeživší, menší?
I když už je ta šance hodně malá, pořád je tam naděje.
Český tým během prohledávání 40 budov nakonec vyprošťoval už jen těla, vy jste ovšem se Szizorem měli nález živé osoby, že?
To byl moment velkého štěstí. Okolo třetí hodiny v noci za námi došla na pracoviště místní zdravotní sestřička z protější sutiny, že je tam někde slyšet škrábání. Tak jsem tam se dvěma hasiči a Szizorem přešel já. Provedli nás okolo místa, kde už měli vyhrabaných pět mrtvol, k hromádce sutin údajně dvanáctipatrového domu. Zůstala tam zasypaná výtahová šachta, schodiště a z celé hromady trčelo něco, co vypadalo jako kus střechy. Z poloviny už to bylo vlastně odbagrované.
Přišel za námi pán, který měl slzy v očích, že tam někde má čtrnáctiletou dceru. Prosil nás, abychom ji vytáhli.
