Oblast Bzenecké Doubravy, též zvaná Moravská Sahara, je charakteristická vrstvami písku, které někde sahají až do hloubky třiceti metrů. Lokalitu na Hodonínsku sužují přírodní neduhy jako prachové bouře a větrné eroze, ale i vysušování půdy a úbytek vody. Písek u stromů se zase snadno zahřeje až na 60 stupňů Celsia.
Místní krajina je postižená i intenzivním zemědělstvím, ztrátou biotopů a jejich rozmanitosti i monokulturním lesnictvím. Hospodařit v takové půdě tak může být oříšek.
„Jde o nejsušší oblast v Česku. Půda je různorodá, od písčité až po černozem. Nehospodaříme stejně jako velcí zemědělci, ale s citem, dbáme na podmínky. V nejkvalitnější půdě pěstujeme zeleninu, písčitou jsme zatravnili a využíváme ji k pastvě ovcí,“ říká Miroslav Blahušek, jenž stojí za udržitelným ekologickým hospodářstvím Habánský dvůr.
Malá část půdy byla původně dědictvím, časem rodina přikoupila další. „Jeden člověk by na všechno sám nestačil. Děti hospodaření zatím také baví, studují zemědělskou vysokou školu,“ hlásí hrdě Blahušek, který jim chce hospodářství u Vacenovic jednou předat.
Inspirace u Rakušanů
Za svůj šetrný přístup ke krajině získal Habánský dvůr o rozloze čtyřiceti hektarů orné půdy zvláštní uznání poroty a zároveň i cenu za nejlepší český projekt v česko-rakouském příhraničí v soutěži Adapterra Awards. Ta hledá a vyzdvihuje úsilí, které pomáhá českou krajinu či města připravit na horko, sucho, nebo naopak přívalové deště. V hlasování lidí skončilo počínání Blahuškových na druhém místě.
V lesích či volné krajině využívá rodina agrolesnický systém, který je pro Slovácko typický. Na jednom pozemku dovoluje pěstovat stromy spolu se zemědělskými plodinami na orné půdě či na travních porostech. „Jde o přístup, který není nijak nový, ale zase se vrací. Nyní je znovu v plenkách, teď jeho přínos pochopili i na ministerstvu zemědělství. Je pozitivní, že jej začíná podporovat také stát,“ pochvaluje si Blahušek.
V souladu s přírodou. Manželé na farmě tvoří sýry i pestrou krajinu |
Na rodinných farmách v Rakousku se tři dekády zpět učil nejen farmařit, ale také jak obnovit vztah lidí k půdě a krajině. „V roce 1991 jsem končil vysokou školu, začínal jsem tedy ještě za socialismu a na praxi jezdil do různých JZD. Tam jsem viděl, jak hospodařit nechci. Poté přišla revoluce a já vyrazil do Rakouska. A tam jsem zjistil, že opravdu jde věci dělat jinak, ekologicky, rodinně,“ vzpomíná Blahušek.
Ví, že Rakušané jsou už zase o kus dál a soustředí se na agroturistiku. „Máme se od nich co učit. Ale nejen od nich, třeba i od Polska. Na něj u nás bývají negativní reakce, jenže co český zákazník chce, to Polsko dodá. Kvalitní a domácí produkty umí a prodávají je ve svých obchodech. U nich je to hlavně o malých sedlácích,“ upozorňuje na rozdílný přístup v sousední zemi.
Jiný přístup mladých lidí
Čtyřicet let minulého režimu jde podle Blahuška na českém hospodářství stále vidět a přiznává, že odbyt produktů je řehole. „U nás je hodně řetězců, tvrdá konkurence. Třeba v Itálii přijede k sedlákovi autobus lidí, kteří dostanou ochutnat víno, poté si zajdou do obchodu nakoupit domácí výrobky. Hospodář si tak buduje značku a zároveň se na něj řetězce nemůžou zlobit. Šíří o sobě povědomí. V tom vidím správnou cestu,“ vysvětluje Blahušek.
Rodina naráží na neochotu českých zákazníků podporovat sedláky a nakupovat lokální suroviny. Český spotřebitel totiž podle hospodáře upřednostňuje levnější a často méně kvalitní dovozové potraviny obvykle z průmyslového zemědělství, jež krajině naopak velmi škodí.
Jak udržet pestrou krajinu? Vzorní farmáři chrání motýly, staré sady i mšice |
Drobní farmáři však odměnu za vlastní činnost potřebují, aby mohli do krajiny investovat. „S financováním je to samozřejmě složité. Malí sedláci potřebují tržby, to je třeba chápat. Zákazník je jediný, kdo může s krajinou něco udělat. Nestačí chodit kolem pole s řepkou a nadávat. Je potřeba sedláky podpořit,“ upozorňuje.
Nelze však podle něj vinit ani obchody. „Ty mohou mít vliv třeba z hlediska marketingu, ale pokud zákazníkovi stačí špatná kvalita, tak mu supermarket takové produkty nabídne. Pokud by chtěl český klient něco pořádného, dostal by to,“ vysvětluje, jak obchody reagují na poptávku ze strany spotřebitelů.
Zároveň pozoruje, že na rozdíl od starší generace někteří mladí lidé více hledí na to, co jedí. „Hlavně kvalitní produkty nemusí být vždy dražší, ceny je třeba nastavit rozumně,“ hlásá své krédo.
Meruňky, oleje i mýdla
Na Habánském dvoře je významná především produkce meruněk. „Zatím je nabízíme pouze jako surovinu, neřešíme zpracování, což je samozřejmě špatně. Neměli jsme čas, ale přidanou hodnotu to do budoucna určitě chce,“ přiznává.
Zato během pandemie začali Blahuškovi nabízet mimo jiné třeba domácí mýdla, nyní začínají produkovat rostlinné oleje z ořechů a dýňových a meruňkových jader. „Pořídili jsme na jejich výrobu stroj. Olej z meruňkových jader se nádherně vstřebává, dobrý je třeba pro děti. Takové zpracování se přímo nabízí,“ usmívá se.
Rodina také podporuje místní komunitu a folklor, hospodářství se tak stalo cílem rodinných výletů či turistů. Blahuškovi pořádají několikrát ročně folklorní akce nebo zábavu pro děti.
„Folklor s krajinou úzce souvisí. Její bohatost se odráží třeba ve zdobení lokálních krojů,“ potvrzuje sedlák, který na svých pozemcích nabízí pro lidi možnost kempování, kolemjdoucí turisté či projíždějící cyklisté zase mohou využít posezení s ohništěm.
