„V Brně už jsem upravil dost parků, ale nemusím dělat všechny. Spíš mi jde o to, aby byly kontinuálně dobře udržované, stárly odpovídajícím způsobem a lidé z nich měli všeobecnou radost,“ říká devětašedesátiletý Brňan, jenž posbíral řadu ocenění a letos v lednu si převzal i „domácí“ Cenu města Brna.
Do kterého brněnského parku chodíte nejčastěji?
Potěší mě, když někdo třeba řekne: „V Björnsonově sadu je to úžasné, byli jsme nadšení. Kdy tam zajdeme? Pojď tam na pivo.“ Jinak jsou ale v Brně parky, ke kterým mám vztah od dětství. Třeba Šelepka, tedy park Národního odboje, je srdeční záležitost díky klubu, kde jsme někdy v patnácti poprvé poslouchali Janis Joplin a Jimiho Hendrixe... A pak se profesně dostanete k tomu, že ho obnovujete a vkládáte do něj nové věci.
Chodíte rád i do parků, na kterých jste se vůbec nepodílel?
Strašně rád. Třeba Lužánky nebo takzvaný Osmec, park na náměstí 28. října, kde jsem strávil dětství od prvních krůčků až skoro po dospívání. Ten byl pro mě brutálně srdeční záležitostí. Kdykoliv mám možnost jet na kole nebo třeba autem po Lidické nebo můžu jet po Osmecu a následně Drobného, vždy tudy vyrazím a vzpomínám.
Brno je vůbec skvělé město na bydlení. Má dobře založený klasický urbanismus. Není tady dominantní řeka jako v Praze a Bratislavě. Takže sice nemá Dunaj, ale je klidnější.
Nejen v Brně jste dělal spoustu parků. Je něco, co se opakuje?
Obecně město většinou nemá dost peněz a snaží se něco ušetřit nebo naopak firma chce přidat vícepráce. A radnice nechce pustit ani korunu navíc. Je to taková hra, ale mě i kolegy to strašně baví. Každý kontrolní den je soubor různých zážitků, kdy v podstatě už víte, že se budou opakovat nějaké šablony.
Co na vás zkouší při kontrolách?
Snaží se hledat chyby v projektu. Firma třeba podsekne cenu. Máte park za 45 milionů, ona ho vysoutěží za 27. Chybí jí skoro dvacet, tak kde je nahoní? Zkouší to u každé položky, nevychází třeba zatížení cest. Snažíme se to vykompenzovat jinde, což se většinou daří. Snažíme se, aby investor věděl, že se větší park třeba za 35 milionů nedá udělat nebo bude strašně odrbaný. A u toho nechceme být. Při nedostatku peněz se dá tvořit po etapách – podle toho, co je důležité. Nakonec to může být i očistné.
V jakém smyslu?
Není dobré to napálit jako disneyland, kde máte tisíce hřišť a všelijakých blbostí. Koncepce parku najednou zmizí, prostor je zaskládaný neuvěřitelnými ptákovinami, protože jsou na to dotace a všechno se tam nacpe. Výsledek může být skvělý pro konzumní život, ale úplně se vytratí to kouzlo, že má jít o dobrý veřejný prostor, kde porostou zdravé stromy.
Je nějaký brněnský park fenoménem v rámci Česka či zahraničí?
Možná Lužánky, protože byly jedním z prvních veřejně přístupných parků. Jakýsi fenomén se v poslední době stává z opraveného parku na Moravském náměstí. Je dobře živený, má dobré PR, všechno jede, ale ještě nemá historii. Uvidí se. Vždy je důležité hodnotit až po letech. Bolesti ukáže až vývoj. Pro mě je důležité, aby park přežíval i v nepříznivých podmínkách. Když je založený tak, že jste trochu na kapačkách, skvěle dotovaní, máte všechno, pak vám najednou něco sklapne a zastaví se to, vy se zhroutíte a umřete, je to špatně.
Park Lužánky (Brno)
V čem je výjimečný park na Slovanském náměstí, který jste obnovoval?
Myslím, že je fenomenální a moc se to o něm neví. Je to vlastně kruhový objezd. Má zvláštní založení, atmosféru a dobré měřítko. V roce 2006 jsme zjistili, že původní návrh udělal před sto lety Leberecht Migge, architekt z Hamburku. V době, kdy naši slavní experti navrhovali secesní parky, najednou přijel člověk odjinud a vysekl tady nadčasový návrh s naprosto minimalistickým, neuvěřitelně zvláštním prostorem, který je založený na dvou velkých vzájemně spojených plochách v podstatě bez cest. Lemovaný stromořadím. Nahoře je pár boxů s hřišti, dole velikánská travnatá plocha bez ničeho. Zpětně si říkáte, co bychom dnes museli udělat, abychom odskočili současnému trendu jako on. Slovaňák je velký unikát z hlediska krajinářské architektury, urbanismu i zanechané stopy.
Opravený prostor na Moravském náměstí má takzvané brněnské moře. Je nutné, aby měl každý park vodní prvek?
Podle mě ne. Vždy je potřeba, aby to mělo logiku, odpovídalo možné udržitelnosti – jestli na to mám, nebo ne. Jak se říká, když si kupuješ opici, pamatuj, abys měl i na banány. Beru to tak, že kdyby náhodou došly peníze, bude tam velká zpevněná plocha dobrá na ježdění pro děti, ale hlavní princip té vody se ztratí.
Jinak obdivuji Moravák, protože my jsme dělali několikrát vodní plochy a skoro ve všech je velký problém s hygienou. Třeba na Roztylském náměstí v Praze co čtrnáct dnů, i když se čistí. Na to, jak je na Moraváku málo vody, jak je přehřívaná, jak tam lidé létají, si říkám, jak je možné, že hygiena funguje a jsou schopni ji udržet. Úžasné.
Park na Moravském náměstí má novou tvář za pětinásobek původní ceny |
Jak se stavíte ke kácení stromů, proti němuž se dnes bojuje?
Někdy je potřeba, ale mělo by být opravdu promyšlené a zdůvodněné. Chápu, že občas rozvoj území s sebou nese negativní kroky, třeba když není jiná možnost situaci vyřešit dopravně, urbanisticky či technicky. Další věcí je vývoj. I v parcích je občas důležité vykácet něco, aby to druhé dostalo prostor. Na začátku se kvůli tomu vysadí třeba o sedmdesát procent víc stromů, než bude cílový stav. Celkově si ale myslím, že se dnes hodně aktivně kácí a málo se kontroluje výsadba nových stromů – co se sází, do čeho a jak. Měla by existovat kontinuita ve smyslu, že mám dobře připravené místo a vím, že tam strom chci.
Máte nějaký konkrétní příklad?
Mendlovo náměstí, kde jsme vysadili třicet stromů, z nichž tři odešly a byly nahrazeny. Nemůžete si představit horší podmínky pro výsadbu než tam. Přesto všichni, kdo se procesu zúčastnili, pochopili, že je důležité investovat. Je tam přes 300 metrů kořenových cest, speciální substráty nastavené tak, aby strom i v tom šíleném prostředí měl podmínky pro komfortní vývoj. Mnohdy to přitom je tak, že máte půlkubíkovou díru do jílu, buchnete do ní strom a máte splněno. Víc se o něj nestaráte. To je často horší než kácení starého stromu.
Ve vlastní zahradě si děláte všechno sám?
Jasně. Čím jsem ale starší, tím míň stíhám. Postavili jsme malou chatu, pak ji zvětšili, koupili spoustu pozemků okolo. Mám tam včely. Je to úžasné, vše v kopcích. Zaplaťpánbůh jsme ji zbudovali v době, kdy byla energie a tah na bránu, fakt mě to bavilo. Teď si říkám, že je dobře, že je už hotová a můžu ji jen udržovat. Necháváme přírodu víc zapojit do hry, třeba trávu nekosíme tolikrát jako dřív. I tak by to chtělo víc lidí na práci. Když je pařák, je tam hned 150 lidí, ale když kosíme, jsme tři. (směje se)
Tam, kde dřív byly neudržované zahrádky, stojí dnes na brněnské Kraví hoře nový Park pod hvězdami.
Otec byl zahradníkem brněnské Dětské nemocnice. Jak vás to ovlivnilo?
Zásadně, byť nevědomě. Otec udělal ze skladiště byt 2+1, vedle byl velký palmový skleník a k tomu čtyři lodě velmi dobrých skleníků, v té době špičkových i technicky. Dětem čekajícím na rentgen měly pomoct od stresu. Měli jsme papoušky, andulky, spoustu palem. V tomto prostředí jsem byl odmala, od kolébky. Jste v kočárku a čumíte na banány, orchideje. Ani jsem si neuvědomoval, že to nemá doma každý.
Je Cena města Brna vyvrcholením vaší profesní dráhy?
Nevím, jestli vyvrcholením, ale je docela příjemné, když má vaše práce také přesah. Potkal jsem se s výjimečnými lidmi, kteří ve svých oborech zanechali obrovskou stopu.
Zpět k parkům. Má jich Brno vzhledem ke své velikosti dost?
Je na tom dobře. Brno je vůbec skvělé město na bydlení. Má dobře založený klasický urbanismus. Není tady dominantní řeka jako v Praze a Bratislavě. Takže sice nemá Dunaj, ale je klidnější. Jsou tu v kruhu okolo historického centra od Koliště po Moravák parky, dál pak drobné plochy, taky Lužánky. Když půjdu jako pěšák ze středu do Králova Pole, narazím na spoustu parků vzdálených po deseti patnácti minutách, na kole po pěti. K tomu Kraví hora, Wilsonův les, Žabovřeské a Komínské louky, Anthropos.
Nová je zelená zóna nad tunelem v Žabovřeské jako pokračování Wilsonova lesa. Líbí se vám?
Je strašně důležitá a dobře udělaná. Nevidíte jen technickou stránku stavebních věcí, ale i zeleň a vegetaci. Nad tím někdo přemýšlel, má to koncepci. Jsem s tím hodně spokojený. Navíc když budou o stromy pečovat a zalévat je. Máte ekodukt, přes který z Wilsoňáku přecházíte šílenou frekventovanou radiálu a jdete ke Svratce. Když se k tomu dá nějaká větší náplň Žabovřeským loukám, bude to ještě lepší.
Kousek od rušné silnice vládne klid. V Brně otevřeli nový park i pěšiny |
Kde by se vyjímal nový park?
Obrovský potenciál má jižní část města. Jižní centrum, Trnitá a části okolo si drží velkou perspektivu. Chystá se tam povodňový park. Nebo si vezměte aktuální úpravy kolem Svratky, kde vznikají stezky, bermy (vodorovná plocha ve svahu, pozn. red.). V rámci docela malého města se tady děje spousta věcí. Za mě klobouk dolů, Brno v tomhle funguje, někdo se stará. Projektů je tady strašně moc, z většiny mám radost, jsou dobře nastavené.
Sledujete vývoj svých parků po dokončení?
Je to jako s dítětem. Až do puberty úžasné. Pak může z velmi dobré rodiny spadnout mávnutím proutku do heroinu a pokazí se to na celý život. Nebo to naopak může být velmi kultivovaná záležitost. Přechod na výšku, výborná rodina, dobré stárnutí. Takhle máme parky nastavené. Jsou živý organismus.
A jste s upravenými parky spokojený i po letech?
Pořád hledáte chyby, ale většinou u těch druhých. (směje se) Když je něco špatně, může za to údržba nebo ti, kdo na to kašlou. Málokdy si připustíte, že jste mohli v návrhu něco udělat líp. Ale jsme rádi, že tu práci můžeme dělat. Žijeme v době, kdy děláme parky, není to skvělé?
21. listopadu 2022 |
