Trať dlouhou 780 metrů obsadili jezdci ze čtyřicítky týmů krátce po půl osmé ráno. Ačkoli už v poledne byla na části z nich znát únava, měli před sebou dlouhý den.
Gumy svých strojů – Babett trápili dohromady dvanáct hodin, do 19.40, kdy závod končil. Nejúspěšnější tým se startovním číslem 55 najel za tu dobu 540 kol, tedy více než 421 kilometrů. A to přesto, že tým na trati střídal pouze dva jezdce.
„Babetta není jen přibližovadlo, ale také závodní stroj. Dneska z nich ve vytrvalostním závodě chceme vydolovat co nejvíc. Někteří to už dopoledne vyhnali do netušených rychlostí. Jezdci z jednotlivých týmů mají za úkol ujet co nejvíce kol za dvanáct hodin,“ vysvětloval hlavní pořadatel David Hlavatý.
Mezi závodníky se sešli ostřílení veteráni, ale i mladí kluci a několik týmů nasadilo do závodu i dívky. Mezi stroji převládali dvourychlostní originální Babetty, k vidění však byly i jednorychlostní nebo upravené stroje.
„Je tu parádní atmosféra, užíváme si to moc. Sice od malička jezdím na motorce, ale na Babettě sedím poprvé. A kupodivu nám to šlape, neměli jsme zatím žádnou závadu ani karambol. Prostě jsme si řekli, že to zkusíme,“ vyprávěl Tomáš Skopal, závodník týmu Hrabenov extra.
Mezi řečí raději odskakoval dál od trati, protože projíždějící závodníci odstřelovali z asfaltu malé kamínky. Do jihomoravské obce Pánov na Hodonínsku přijel Skopal s parťáky ze Šumperka. Zrovna jejich tým měl v závodě nasazené čtyři jezdce, pravidla však umožňovala různě početné týmy.
„Minimem jsou dva jezdci, musí se střídat tak, aby na dráze nebyl nikdo déle než hodinu. Kdykoli mohou zajet do vlastního depa a vyřešit, co je potřeba. Měli jsme tu už defekt, vzduchem létala zrcátka. Vím, že byl problém i se spadeným řetězem nebo plynem,“ vypočítával Hlavatý.
Servis, zásobování i maskoti se zraněním
A právě v depech to mezi účastníky vřelo mnohdy více než na trati. K dobru byla každá ušetřená půlminuta, aby jezdci na strojích stihli najet co nejvíce kol. Místo tlakových pistolí doplňujících palivo, tu však servisáci pobíhali s plastovými kanystry.
Některé z týmů měly i své zásobovače, kteří pravidelně doplňovali společnou ledničku, nebo třeba maskoty.
„Pro náš tým Stáhlé cíčka jsem se tím maskotem stal já. Hned při třetím nebo čtvrtém kole mi to na ještě mokrém asfaltu podjelo a vykloubil jsem si rameno. Naštěstí je nás v týmu sedm, tak se můžou kluci prostřídat,“ prozradil Petr Příkaský s rukou v šátku.
„Neuvědomil si, že před ním jsou kluci s upravenými speciály, kteří tu místy fičí až stovkou. A snažil se si je udržet. Křičeli jsme na něho, ať zpomalí, ale v zatáčkách to položil. Na druhou stranu, nebyl jediný. My už jsme popadali všichni,“ doplnil Příkaského jeho parťák z týmu Broňa.
Na místě připravení zdravotníci ošetřovali také zlomený palec a sedřeniny. „Opravdu nejnáročnější to mají jezdci v části se zatáčkami. Je to náročné na obratnost, musí držet balanc. Každou chvíli se tu ozývá skřípění stojánků o asfalt,“ upozornil s úsměvem pořadatel Hlavatý.
„Skřípli mě mezi sebe a nechtěli pustit“
Jiné záludnosti si všimla závodnice Soňa Rafajová, která s týmem RCC přijela ze slovenské Ilavy. „Mezi tolika chlapy je nás žen jen pár. Je to celkem masakr. Když dva chlapi přicvaknou ženu mezi sebe, není to moc dobrý pocit, nemůžete se z toho sevření vymanit. Jednoduše mě skřípli a nechtěli pustit,“ vyprávěla závodnice.
Originální Babettu 210 si střídá s partnerem a kamarádem. „Zkoušíme to letos poprvé, jsou tu lepší týmy, které mají odježděné roky. A jsme jenom tři, ještě nás těch kol čeká dost. Bude to nářez,“ odtušila Rafajová.
Jejímu týmu ani soupeřům se loňský rekord zlomit nepodařilo. Králi Pánovské tratě proto zůstává tým JJ Moto z kategorie speciálů, jeho jezdci ujeli 629 kol.
Hlavatý letos pořádal už třetí ročník vytrvalostního závodu mopedů, druhý v Pánově. „Inspiraci jsme našli v testu z roku 1988 kdy tři úplně nové Babetty z fabriky v Kolárově ujely bez přestávky za 24 hodin úctyhodných 1 030 kilometrů na maďarském Hungaroringu. Když jsme začínali, měli jsme 15 závodních týmů. Loni se přihlásilo 28 skupin. Dnes už jsme na čtyřiceti a v Pánově máme kapacitu našlapanou téměř po strop,“ hodnotil zájem o účast.
I proto do budoucna přemýšlí, kam by se mohl závod přesunout. Větší počet závodníků totiž do Pánova nedostane, pokud nebude chtít rozšiřovat trať třeba přes přilehlé parkoviště. Ve hře je tak třeba brněnský Polygon, kde by mohlo startovat až sto strojů zároveň.
