Při srpnovém pozorování úplného zatmění Slunce zachytil mezinárodní tým vědců koronální díru a jemné vírové struktury. Snímky odhalují jevy, které lidské oko vůbec nevidí. „Tyto okamžiky jsou nesmírně prchavé. To, co vidíte na obrázku, je vidět maximálně jednu, možná dvě sekundy. Potom se to ztratí,“ popisuje jevy profesor brněnského VUT Miloslav Druckmüller. Snímky veřejnosti poprvé představí na Noci vědy v pátek 25. září.
Jedním z nejvýraznějších útvarů, které vědci zachytili, je koronální díra. Jde o oblast, v níž se magnetické siločáry Slunce zpět neuzavírají, ale zasahují do meziplanetárního prostoru. „Může zde unikat velmi rychlý sluneční vítr, což je tok elektricky nabitých částic, a pokud zasáhne Zemi, může velice silně ovlivnit její magnetické pole,“ vysvětluje Druckmüller.
Sluneční vítr může například vyvolat polární záři i v nižších zeměpisných šířkách nebo ovlivnit rádiovou komunikaci, družice a navigační systémy. Podobnou strukturu vědci zachytili už v roce 2015, zjistili tedy, že se tento jev opakuje.
Dalším zachyceným jevem jsou jemné vírové struktury zvané „smoke rings“, které Druckmüller poprvé zachytil v roce 2008. Jde o vírové prstence související s nestabilitami v plazmatu sluneční koróny. Kosmické sondy je dokázaly zachytit až o deset let později než brněnský matematik.
Časosběrná koláž fází zatmění slunce nad španělskou horou Pico Trigaza. Víte, že kdybyste stáli v době zatmění na Měsíci, byla by Země v úplňku? (12 srpna 2026)
„Naše šikovnost a americké finance ukázaly, že během úplného zatmění Slunce lze pořídit obrazy, které současně nelze pořídit ani z kosmického prostoru,“ dodává Druckmüller. „Letos se nám podařilo zachytit opravdu učebnicové, nádherně zatočené víry. V této koróně je jich opravdu velké množství,“ popisuje.
Z Islandu pozorování nevyšlo
Součástí expedice byli matematici a fotografové z Vysokého učení technického v Brně. Při vybírání místa pro pozorování museli brát v potaz nejen pohyb zatmění, oblačnost a počasí, ale také hrozící požáry.
„Byli jsme na dvou zásadních místech, na Islandu a ve Španělsku. Island byl ideální z hlediska pozice Slunce nad obzorem, druhá možnost bylo Španělsko, kde zase vycházelo dobré počasí,“ vysvětluje profesor.
„Ve Španělsku hrozilo riziko požárů, takže jsme kalkulovali, abychom cestou na nějaký nenarazili. Což se stalo, takže právě v místech, kde potom 12. srpna bylo zatmění, byla celá obloha zahalená kouřem z požáru,“ dodává fotograf Václav Široký.
Okamžik úplného zatmění na hoře Pico Trigaza ve Španělsku. „Naprosto přesný okamžik začátku zatmění, s přesností přibližně na půl sekundy. Jak vidíte, přichází na obrázku zprava, zatímco vlevo ještě svítí Slunce. Pokud je stín takhle nízko nad obzorem, je na obloze nádherně viditelný,“ dodává Druckmüller. (12 srpna 2026)
Útočištěm se jim zde stala troska chaty na hoře Pico Trigaza. Těsně před zatměním měli před Sluncem ještě malý „teror“ v podobě mraků. „Pět minut před zatměním byly drobné obláčky. Postupně se to zlepšovalo a řekněme dvě minuty před zatměním bylo úplně dokonale jasno,“ vzpomíná Druckmüller.
Pozorování na Islandu nakonec kvůli počasí nevyšlo. „Den před zatměním, 11. srpna, bylo totálně jasno. Model počasí ale přesně předpovídal, že to neklapne, a opravdu se shodou okolností trefil přesně na den zatmění. Dny poté bylo zase jasno. Ale to je život a prakticky s tím počítáme,“ popisuje člen islandské expedice Pavel Štarha.
Během letošní expedice výzkumníci ve Španělsku pořídili přibližně čtyři terabajty dat, což odpovídá zhruba milionu fotografií v telefonu. Mimo fotografie používali i aparaturu na měření iontů železa ve sluneční koróně.
„Toto je něco, co se vlastně vůbec povést nemělo. Je to širokoúhlý obrázek sluneční koróny, který má nějakých 22 stupňů. Proč se to nemělo povést? Protože Slunce bylo sedm stupňů nad obzorem, takže pravděpodobnost, že se to takhle podaří, byla velmi malá,“ popisuje snímek Miloslav Druckmüller. Kdybyste obrázek pootočili, měli byste ho orientovaný tak, jak byl na obloze. Lze vidět nějaké vrstvy oparu, jemné mlhy, která byla v údolí. (12. září 2026)
„Jeden z mých počítačů v kanceláři už čtrnáct dní pracuje na těch obrázcích a ještě dlouho pracovat bude. Časem budou obrázky samozřejmě také k dispozici, ale je to ještě pěkně dlouhá trať,“ vysvětluje Druckmüller.
Vědec z Brna uspěl s fotografií sluneční koróny, stala se snímkem dne NASA |
Většinu dat tvoří kalibrační údaje potřebné pro jejich přesné matematické zpracování. Vedle koróny v bílém světle tým zaznamenával také záření několika druhů vysoce ionizovaného železa, jehož zpracování teprve čeká.
Na expedici za zatměním vyrazili matematici z VUT už pošestnácté. Letos se zapojilo 28 výzkumníků včetně studentů. Na pěti pozorovacích místech měli 15 fotoaparátů, 40 chlazených kamer, 55 objektivů a 20 řídicích notebooků.
Příště zase za rok
Další úplné zatmění Slunce nastane 2. srpna příštího roku. Výzkumníci z VUT plánují další expedici, mají z něj ale smíšené pocity.
„Na jedné straně bude velmi dlouhé, až přes šest minut, ve většině lokalit bude mít naprosto fantastické postavení, ale země, přes které povede, jsou mimořádně nepříjemné na cestování,“ přibližuje situaci Druckmüller.
Příští zatmění totiž povede přes Maroko, Alžírsko, Tunis, Libyi, Egypt, Saúdskou Arábii, Somálsko a Jemen.
Před zatměním je nutné opakovaně pořizovat takzvaná kalibra, tedy zaměřovací snímky.
„Jistě víme, že pojedeme na jih Španělska, další lokality vybíráme,“ řekl Druckmüller. „Vidíte, že žádná spravedlnost není, ve Španělsku mají dvě úplná zatmění dva roky po sobě a u nás bylo naposledy v 19. století a další bude až roku 2135,“ směje se.
Výpravě jde především o bezpečnost techniky a víza či další dokumenty. „Na jedné aparatuře máme filtr za 170 tisíc korun a takových máme osm. Ta technika je strašlivě drahá, takže máme strach, kam jet,“ dodává profesor.
Vypadá to zatím na Tunis či Saúdskou Arábii. „Vynikající je třeba Egypt, tam ze zatmění ale udělali dojnou krávu na peníze a zvýšili ceny až stokrát, navíc máme strach i o tu aparaturu, takže jsme ho museli škrtnout. Příští zatmění je složitá záležitost,“ zakončuje.
