Letecký pohled na Mikulov a jeho zámek.

Letecký pohled na Mikulov a jeho zámek. | foto: Jiří Salik Sláma, MAFRA

Na mikulovský zámek se provdala Perchta, Napoleon v něm roztrhal pohovku

  • 1
Když se na zámku v Mikulově na Břeclavsku konají kostýmované noční prohlídky, jednou z jejich hlavních postav je bílá paní. Navzdory tomu, že Perchtu všichni řadí do jihočeského Rožmberka, je to právě Mikulov, kde šlechtična prožila větší část života.

Za nejzajímavějšími obyvateli zámku dává nahlédnout první díl letního seriálu MF DNES Průzkumník jižní Moravy, který přibližuje zapomenutá, ale přesto krásná místa či zve do známých destinací, ale z netradiční perspektivy.

„Jako mladá se Perchta do Mikulova přivdala a její manžel Jan Lichtenštejn ji čtvrt století týral a zanedbával. Na smrtelném loži ji proklel, a ona tak musí strašit jako bílá paní,“ říká Anna Soldánová, která noční prohlídky organizuje.

Vůbec nejdůležitějším obyvatelem zámku byl však patrně kardinál František Ditrichštejn, přezdívaný moravský Richelieu. Je to přesně ten pán, kvůli němuž z českých zemí odešel Jan Amos Komenský. Učitel národů totiž odmítl přestoupit na katolickou víru, kterou František coby místodržící Moravy u svých poddaných vyžadoval.

Na kardinála se ale nedá dívat jen přes prsty. Z Mikulova udělal honosné a reprezentativní sídlo a důležité politické centrum. Díky poloze blízko Vídně se tu zastavil každý císařský diplomat nebo habsburský princ, který jel do Brna či Olomouce.

Přímo na zámku se konala řada politických setkání. Včetně těch nejvýznamnějších, pobýval tu i tehdejší císař Ferdinand II. či známý vojevůdce Albrecht z Valdštejna.

Ještě známější voják ale na zámku natropil pěknou paseku. Napoleon se tady krátce zastavil cestou do Bratislavy, kde se po bitvě tří císařů konala mírová jednání.

„Napoleon spěchal, ale také byl velmi unavený. A tak si ani nesundal boty, když šel spát. Lehl si na naše luxusní klasicistní sofa a do rána nám ho roztrhal ostruhami,“ vypráví Darina Moravanská, která má na zámku na starosti projekty pro školy, v jednom z videí, jimiž bavila děti i dospělé v době koronavirové epidemie, když byl zámek zavřený.

Létající balon i hromosvod

Mikulovský zámek měl vůbec zajímavé obyvatele. Třeba Marii Kristinu z Ditrichštejna, jež se stala průkopnicí letectví. Když se dočetla o vypouštění horkovzdušných balonů ve vídeňském Prátru, nechala také vzlétnout jeden naplněný horkým vzduchem. Údajně ho i sama ušila.

Praktické informace

  • Jak na místo: K zámku pěšky z centrálního náměstí v Mikulově, auto je nutné nechat na placených stáních ve městě.
  • Vstupné: Základní od 60 do 180 korun podle typu okruhu a výstavy. 
  • Kam na jídlo: Restauraci v Boutique Hotelu Tanzberg vede známý šéfkuchař Marcel Ihnačák, nabízí i židovské speciality. Vyhlášená je také Sojka, kde vaří z místních surovin a prodávají biovýrobky.
  • Další zajímavosti: Ditrichštejnská hrobka, kostel svatého Václava s kostnicí a zpřístupněnou věží, židovský hřbitov a synagoga. Vystoupat lze na Svatý kopeček s kaplí svatého Šebestiána.

V koši byl vzkaz psaný německy a česky, aby nálezce odevzdal balon kněžně a že za to dostane tučnou odměnu. Nikdo však nepřišel. Šlo o první let neřízeného horkovzdušného balonu na Moravě.

Marie Kristina a její manžel Jan Karel byli pokrokoví. Na zámku instalovali patrně nejstarší hromosvod na Moravě, a to už v roce 1785. Tedy v době, kdy se o vynálezu Prokopa Diviše v soudobém tisku psalo ještě ve smyslu, že s jistotou přivede blesk až do vašeho pokoje.

Marie ale vynálezy milovala. V Mikulově jsou uchovány křivule z vybavení její alchymistické laboratoře i obdivuhodná mineralogická sbírka.

Ta je jedním ze zámeckých pokladů, nevyrovná se však oblibě, jaké se u návštěvníků těší obří sud ve sklepení. Brněnský bednář Christof Specht jej v roce 1643 vyrobil pro mikulovského pána Maxmiliána z Ditrichštejna. Na délku měří 621 centimetrů, váží více než 26 tun a vejde se do něj 101 400 litrů. Kníže do něj sbíral poplatky za „pronájem“ vinic kolem zámku.

Vinařskou funkci ale plnil sud nanejvýš půl století. Pak přišla neúroda, takže nemohl být několik let naplněn vínem, a tak se rozeschl. Zámečtí páni pro něj proto našli alespoň občasné náhradní využití. Dovnitř umístili muzikanty, kteří jim svou produkcí zpříjemňovali pobyt a popíjení ve vinném sklepě.