Yuval Fogelson přijel do Brna z brazilského Sao Paula na konferenci Plán pro Brno, kterou minulý týden pořádala skupina dobrovolníků ve spolupráci s Galerií Architektury a Kanceláří městského architekta. „Můžu nabídnout pohled zvenčí. Ten je taky důležitý, protože někdy pomůže otevřít oči,“ usmívá se odborník, který se projektem Before-After snaží upozorňovat na městská prostranství, která se po proměně více otevřela lidem.
I když v Brně předtím nikdy nebyl, díky mapám na internetu si udělal celkem podrobný obrázek o tom, jak město vypadá.
Na konferenci jste porovnával fotky Moravského náměstí a Joštovy ulice z roku 2009 a 2014. Na starších fotkách byla všude auta, na těch novějších skoro žádné. K tomu na Moravském náměstí přibyla třeba socha Jošta. Co jste si myslel, když jste srovnával tato dvě místa předtím a potom?
Mým pracovním nástrojem je Google Street View. Když jsem hledal obrázky Brna, zaujala mě tato dvě místa. Moravské náměstí jsem našel jako první a ta proměna je na první pohled jasná. Je úžasné, jak se z parkoviště pro auta stal prostor nejen pro pěší, ale obecně pro lidi. Mají si kam sednout, schovat se do stínu stromu. Z fotek v roce 2009 bylo poznat, že všechno na Moravském náměstí a Joštově se točilo okolo aut. V pondělí jsem se po Joštově procházel a nedokázal jsem si představit, že tak rušná ulice, která vlastně funguje jako jedna velká tramvajová zastávka, je ještě k tomu plná aut. Je důležité tohle lidem připomínat, protože velmi rychle zapomínají, jak to tu ještě nedávno vypadalo.
Jak moc se lišila vaše představa o Brnu, když jste si dělal rešerši na internetu, od toho, co jste pak skutečně viděl?
Díky Google mapám si mohu město prohlédnout shora. Vidět jeho strukturu, ulice, na které by mohlo být zajímavé se zaměřit. Po vizuální stránce se moje očekávání moc od skutečného zážitku nelišilo. Takže jsem zase tolik překvapený nebyl. Co však na počítači nevidíte, je život ve městě. Fotky z Googlu jsou schválně pořízeny v době, kdy v ulicích moc lidí není. Hádal bych, že je fotí v neděli brzo ráno. A musím říct, že Brno žije. Místní sedí v kavárnách, popíjejí víno. Nevěděl jsem, že je to město tolik založené na studentech. Nejsou jen v centru, ale také v okolních čtvrtích. I z toho důvodu se domnívám, že je tu tolik kaváren a vináren mimo střed města.
Narazil jste na nějaké místo, které by podle vás potřebovalo zlepšit?
Byl jsem se podívat na Špilberku, kde mě zaujala vyhlídka na město ze srázu. Druhý den jsem se šel podívat k hlavnímu nádraží, k velké budově Teska. Tahle část je od centra dost odlišná. Působila na mě hodně průmyslově. Odtud jsem sedl na dvanáctku a vydal se na opačnou stranu. Zaujalo mě Konečného náměstí. Vybral jsem si ho, už když jsem doma hledal obrázky města. Toto místo už není v úplném centru, ale díky tramvajím je s ním velmi dobře propojeno. V roce 2005 jej přestavěli na hezké místo, kde si mohou lidé sednout na lavičku. Jenže není vůbec propojené s okolím, s obchody na ulici. Místo toho, aby se náměstíčko s parkem stalo součástí okolí, kvůli okolnímu provozu je od něj odloučené. Dobře řešený veřejný prostor má zapadnout do prostředí, kterým je obklopený.
Yuval Fogelson
|
Prý vás moc nezaujala ani místní obchodní centra jako Olympia.
Obchodní centra jsou prostorem, o kterém všude na světě víte, co od něj zhruba očekávat. Olympia je uprostřed ničeho. Takto to klasicky vypadá v Americe. Problém je, že se tam v podstatě jinak než autem nedostanete. Což je škoda. Pak ale máte Galerii Vaňkovka nebo univerzitní kampus, což je opačný příklad. Lepší příklad. Asi nemám žádné řešení, co s obchodními centry za městem udělat. Nevím, jak to tady funguje. Můžu nabídnout jen pohled pozorovatele zvenčí a příklady proměn z jiných měst. Podle mě je nejlepší změnu zkusit nejprve dočasně, a pokud funguje, zavést ji trvale.
V Sao Paulu jste takhle zkusili jednu rušnou ulici uzavřít pro auta. Teď do ní auta nesmí vjíždět každou neděli. Jak to lidé přijali?
Je to zrovna ulice, kde bydlím. Požadavek přišel přímo od místních. Chtělo to čas, než se někdo z politiků rozhodl, že by bylo dobré to vyzkoušet. Rozhodně to ale nebylo žádné přímé nařízení shora. Napřed jsme to uzavřeli na jeden den, uspořádali jsme tam festival. Pak si lidé zvykli, že když se tudy běží maraton, pořádá se protest nebo průvod za práva homosexuálů, tato hlavní ulice se uzavře. A najednou se z toho stala institucionalizovaná věc.
Ptám se, protože loni v Brně na jeden den vedení města uzavřelo pro auta ulici před hlavním nádražím. Spustilo to celkem velkou debatu, jestli je správné, aby město takto vyhánělo řidiče ven z centra.
Vytvořit debatu je důležité. Vyzkoušet změnu na den a pak vidět, jestli ji lidé přijmou pozitivně, nebo negativně. Problém je, že lidé už mají často vytvořený názor dopředu. Ani to nevyzkoušeli a už ví, že je to špatně. Nechtějí hledat kompromis. Stává se z toho čistě politická záležitost. Udělat něco alespoň na den může však otevřít diskusi, v níž se střetnou různé názory. Díky tomu se může dojít právě k nějakému kompromisu.
Z toho důvodu jste začal i s projektem Before-After, díky němuž se lidé mohou podívat, jak město vypadalo před a po zásahu?
Napřed jsem si jen ve volném čase občas udělal průzkum a ukazoval jsem to kolegům nebo mým blízkým. Pak jsme si založili Facebook a začali jsme ty obrázky sdílet. Najednou to sledovalo čím dál víc lidí. Udělali jsme webové stránky. Projekt se pořád rozrůstal, dostávalo se mu hodně pozornosti. Dodalo mi to sebevědomí. Ukázalo mi to, že tohle je cesta, jak inspirovat lidi. V dnešní době totiž lidé nad ničím nechtějí trávit moc času. Mohli jsme psát blog o urbanismu. Nejspíš by ho četli jen urbanisté. My chtěli oslovit širší publikum. Podívat se na ty obrázky zabere pár vteřin. Chtěli jsme, aby se kdokoli mohl zamyslet nad tím, jak jeho město funguje, jak vypadá. Vidět, že přetvořit město jde. První věc, kterou člověk musí udělat, je otevřít oči.
Máte oblíbenou proměnu města?
V Budapešti byl podjezd pro auta. Zrušili ho a místo něj vybudovali stanici metra. Nad tím vznikla třída pro pěší. Auta tam sice stále projíždějí, ale je to tam teď plné kaváren, laviček, posezení. Fascinuje mě, že přímo uprostřed města si dovolili udělat takovou velkou změnu. Další příklad mám z Jižní Korey ze Soulu, kde jsem žil, než jsem se odstěhoval do Brazílie. Nad řekou Hangang se tyčí most a přes něj vede hlavní silnice. Po stranách tam vyhradili dva pásy pro chodce. Vysázeli tam stromy, postavili veřejné toalety. Něco takového byste nečekali na dálničním mostě.
Ale zpět k Brnu. Už jste popisoval, co se vám nelíbilo. Co vás naopak zaujalo?
Mám rád velká města. Proto jsem se rozhodl přestěhovat do Sao Paula. Já vím, že na Českou republiku Brno není malé. Je druhé největší. Ale má kvality malého města. Avšak s výhodami velkého. Je plné studentů a lidí, kteří přijeli odjinud. Vypadá to, že tady máte hodně možností, kam vyrazit za kulturou. Potkávají se tu odlišní lidé, což je taky důležité. Šel jsem po ulici a slyšel jsem tři studenty z Izraele. Z Izraele pocházím, proto jsem poznal, odkud jsou. Bavili se o univerzitě, podle toho jsem usoudil, že jsou to studenti. Vždycky je dobře, když město přitahuje lidi nejen z jiných měst, ale i jiných zemí a kultur. A přesně takto na mě Brno působí.
