Testování vyžaduje důkladné proškolení laborantů, aby si osvojili všechny potřebné kroky a prováděli je automaticky. Přesto si nemohou dovolit polevit v koncentraci a sklouznout do rutiny.
„Jde o úkony, které vyžadují preciznost a pečlivost. Zásadní je zde perfektní ovládnutí celého postupu tak, aby nedocházelo k chybám. Zároveň je však třeba udržet pozornost, aby bylo vše pod kontrolou,“ oznamuje Filip Růžička, který je přednostou Mikrobiologického ústavu Fakultní nemocnice u sv. Anny v Brně, jenž vyhodnocuje stěry pacientů.
 |
Ty se k laboratorním expertům dostávají ve formě speciálních tamponů, zanořených v odběrovém médiu. Prvním úkonem je kontrola, zda nedošlo ke znehodnocení vzorků, a také prověření průvodních informací.
„Poměrně zdlouhavou úvodní částí naší práce je vybalení vzorků z trojobalu, jejich roztřídění a izolace dle typu vzorku a jejich počtu. Vše poté musíme zadat do informačního systému,“ přibližuje Růžička.
Teprve poté přichází na řadu samotná laboratorní fáze. Vzorek se protřepe, aby se z tamponu uvolnily případné virové částice, poté následuje samotná izolace.
„Používá se buď ruční izolace RNA (ribonukleové kyseliny), nebo může probíhat v automatickém izolátoru, který má však omezenou kapacitu a v současné době jsou také problémy s dostupností izolačních souprav na tyto přístroje,“ líčí Růžička.
Při ruční izolaci je vzniklá suspenze (směs pevné látky v kapalině) přemístěna pipetou do nové zkumavky, kam se přidá lyzační roztok a vzorek je znovu protřepáván, aby se rozrušily virové částice a uvolnily nukleové kyseliny.
Každá chyba může test pokazit
Vzniklý lyzát je přefiltrován přes speciální membránu, na níž se nukleové kyseliny navážou. Pak se přidá roztok, do kterého se přečištěná nukleová kyselina uvolní.
„V průběhu celého procesu je potřeba pracovat precizně, zejména je třeba důkladně a intenzivně vzorek protřepávat, dodržovat všechny předepsané inkubační časy a přesně pipetovat. Jakákoliv chyba se může projevit v kvalitě reakce,“ upozorňuje Růžička, že v tom případě by mohl vyjít špatný výsledek.
Zmíněná izolace zabere přes hodinu, ale v případě většího počtu vzorků trvá i výrazně déle. Zjednodušené postupy jsou sice kratší, ale také méně účinné a kvalitní.
„Následuje přenesení roztoku, obsahujícího přečištěnou RNA, do zkumavky s reakční směsí samotné RT-PCR (reakce, která v konečném důsledku vede k mnohonásobnému zmnožení nukleové kyseliny a ta je následně detekována). Zkumavka je poté vložena do přístroje, takzvaného thermocycleru, u něhož nastavujeme teploty, časy i počty cyklů,“ popisuje Růžička.
Analýza pak trvá opět déle než hodinu. „Následuje hodnocení výsledků dle charakteru křivek; ověření, jestli fungují všechny kontroly a posouzení, jestli je reakce validní. Výsledky musíme zapsat do laboratorního nemocničního informačního systému,“ sděluje Růžička. Pozitivní vzorky jsou poté okamžitě hlášeny.
Při celé operaci musí lidé v laboratoři dbát na svou bezpečnost a zároveň správnost procesu.
„Také laboratorní pracovníci jsou vystaveni velkému stresu a ne všichni mají stejnou psychickou a fyzickou odolnost. I oni mají obrovskou zodpovědnost v rámci celého procesu boje s novým koronavirem SARS-CoV-2,“ podotýká přednosta mikrobiologického ústavu.
