Na centrálním brněnském náměstí stojí velká dřevěná socha takzvaného Wehrmanna. Němečtí obyvatelé města do ní můžou za korunu zatlouct hřebík a přispět tak na válečné úsilí rakousko-uherských vojsk v první světové válce.
Vtom se na sochu vrhá rozvášněný český dav. Symbol německého patriotismu nejdřív přichází o hlavu, pak také o svůj strašlivý meč.
Podobné protesty, ale i rabování či ozbrojené střety provázely vznik Československa po celé Moravě. Právě 100 let republiky, jejíž výročí se blíží, se letos stalo předmětem mnoha výstav i pozornosti filmařů.
Netradiční a dosud opomíjený pohled na přelomovou událost v dějinách detailně ukáže dokumentární film 28. říjen 1918 na Moravě, který právě dokončuje tým brněnského producenta Martina Mišíka.
Na Moravě se nevědělo o dění v Praze. Telegraf byl přerušen
„Je to vznik republiky, jak jej rozhodně neznáte – už jen proto, že se autoři snímku nedívají do Prahy, ale na Moravu. Na mnoha místech se tady vůbec neslavilo, někde na řadu přišla ostrá vystoupení proti vznikajícímu Československu, jinde dokonce situace vygradovala až k ozbrojeným střetům,“ popisuje Mišík.
Tvůrci se dívají do Olomouce, Jihlavy a hlavně Brna, kde došlo k převratu až 29. října dopoledne. Telegrafické spojení s Prahou bylo totiž do té doby přerušené, a tak nikdo netušil, co se v metropoli děje.
„První velká demonstrace byla v České ulici, kde sídlily Lidové noviny. Ty jako první přinesly zprávu o tom, co se v Praze stalo. Odtud lidé táhli k sídlu moravského zemského sněmu, kde demonstrovali za vyhlášení republiky,“ líčí historik Jiří Pernes, který je autorem libreta ke vznikajícímu filmu.
Hned 29. října moravský národní výbor začal jednat se zemským místodržitelem, vojenským velitelem Brna i velením policie a četnictva. Češi obsadili nádraží, aby získali pod kontrolu klíčové body.
„Probíhalo to podobně jako v Praze, s tím rozdílem, že v Brně žila daleko početnější německá menšina, která neměla v úmyslu se s tím smířit. Zatímco Češi se pohybovali v tehdejší Rudolfské, dnešní České ulici, Němci měli korzo v Běhounské. A právě tam, kde se ty dvě ulice střetávaly na dnešním náměstí Svobody, docházelo k různým potyčkám a konfliktům,“ vysvětluje Pernes.
Kapely v ulicích hrály zejména proto, aby byl klid a pořádek
„Filmových záběrů z té doby moc není. Takže musíme vycházet z dochovaných fotografií, archivů a vyprávění odborníků,“ upozorňuje Mišík. Kromě Pernese se tak na odborné stránce filmu podílel třeba specialista na Slováckou brigádu i rakouskou dobrovolnickou armádu Volkswehr Lukáš Lexa.
Dokument divákům nabídne zajímavé perličky. „Říjen 1918 slavíme jako velkou parádu, na Moravě to byl ale jeden obrovský chaos. Panoval tu hlad a bída, například Břeclaví projíždělo 25 tisíc vojáků denně, všichni byli vyhladovělí a rabovali,“ pokračuje Mišík.
Národní výbory podle něj neustále šířily výzvy ke klidu a pořádku. „V ulicích hrály kapely – ovšem hlavně proto, aby zabránily v nepokojích. Protože první, co lidi napadlo, bylo hodit Němcům do výloh dlažební kostku,“ popisuje napjatou atmosféru dnů, kdy se rodila republika.
Znojmo bylo až do prosince 1918 v obležení ozbrojenců z Vídně
Už v té době vlastně vznikly Sudety jako území, které si Němci nárokovali. Nejvíce se prali o Znojmo, Mikulov nebo Slavonicko, kde se zrodila republika Deutschsüdmähren.
„Z Vídně do Znojma přijely stovky ozbrojenců, včetně námořníků, se kterými byly velké problémy. Znojmo v podstatě vyrabovali,“ přidává další poznatek Mišík.
Až v listopadu a prosinci byly tyto odbojné oblasti obsazovány československou armádou, kterou tvořili jednak sokoli, vojenské jednotky složené z českých dobrovolníků a potom také první legionáři, kteří se vraceli z války. „Trvalo dobrého čtvrt roku, než se podařilo město převzít,“ popisuje Pernes.
Filmaři chtějí mít dokument hotový nejpozději desátého září
Za filmem nejsou jen historická fakta, ale hlavně příběhy. „Je velmi lehké minulost vnímat jako nějaká data, ke kterým se váže jen pár vět v učebnici. Ale pokud se do historie podíváme pořádně, uvidíme životy lidí, jejich hrdinství, strasti a konkrétní činy. Zjistíme, že se nic nerodí lehce – ani náš film a ani tehdejší Československo,“ nabízí svůj pohled Martin Mišík.
K tomuto rozměru se pojí mnoho příběhů. Mezi nimi také ten setníka Hluchého, který v Hodoníně založil dobrovolnickou Slováckou brigádu a pomohl uchránit hranice vznikajícího státu. Nebo nadporučíka Zaorala, který jako jediný český důstojník v Břeclavi musel řešit nepokoje vyvolané Němci.
Štáb pomalu končí s natáčením. Film, v němž roli průvodce získal herec Václav Vítek, bude hotový nejpozději 10. září.
Jako nízkorozpočtový snímek nemíří na velká plátna, chce se naopak dostat co nejblíže k lidem. Distribuce cílí i na malé vesnice, kulturní domy nebo knihovny. Film má ambici dostat se do míst, kterých se události v něm zachycené bezprostředně týkaly.
