První kroky k novým objevům Křivánek udělal už před třemi lety při zkoumání zubů myší i těch lidských, které jsou si na buněčné úrovni v mnohém podobné. „Snažíme se jejich studiem pochopit obecné principy regenerace orgánů a tkání,“ popisuje Křivánek.
Fascinovali ho hlodavci, jimž přední řezáky rostou celý život. Proč stejně nedorůstají i lidem, vysvětluje jednoduše.
„Protože myši to potřebují, a my ne. Je to ohromně variabilní orgán. Když si představíte naše zuby, kly nebo spoustu dalších, vždy mají funkci podle využití. Třeba sloni mají mohutné kly, aby ukázali dominanci. Myš má zase evoluční výhodu, může se prokousat čímkoli, a když se jí kousek zubu ulomí, zase doroste,“ vysvětluje Křivánek s tím, že nové části si myši obrušují potravou.
Z odpadu chtějí udělat poklad. V Brně vyvíjejí zázračný lék z pupečníku |
Zatímco jim evoluce zajistila chrup bez starostí, u lidí se řeší úbytek. „Vidět je to na zubech moudrosti, postupně zanikají. Za pár generací už o nich nebudeme vědět, protože málo koušeme,“ přidává vědec.
Nová metoda brněnských vědců funguje na základě barviv. Díky spolupráci s kolegy z přírodovědecké fakulty ji navíc otestovali na více živočišných druzích a potvrdili tak, že se dá použít univerzálně.
Získané poznatky by mohly pomoct například u onemocnění, při němž člověku naroste více generací zubů, tedy když ten samý zub vypadne víckrát. „Vývoj růstu zubů u myší, který díky nové metodě pozorujeme, je extrémně podobný těm lidským, akorát u hlodavců proces nepřestane, zatímco u nás se v jednu chvíli zastaví,“ říká Křivánek.
Moderní metoda by mohla pomoct také v testování nových přístupů v hojení ran, třeba u kostí. „Vědci teď mohou zjistit dynamiku zranění, tedy jak vypadalo třeba pátý den hojení a jak zase čtrnáctý. A to je obrovská výhoda, protože vidíme proces, zatímco předtím bylo možné pozorovat jen začátek a konec,“ vyzdvihuje vědec.
14. ledna 2014 |
