Akademický malíř Alois Mikulka

Akademický malíř Alois Mikulka | foto: Monika Hlaváčová, MF DNES

Výzdoba města nepatří do rukou recesistů

  • 2
Bývalo, že každá garnitura radních města chtěla po sobě zanechat cosi, co by trvale poznamenalo kulturní prostředí, které jí bylo svěřeno do správy. Ať už to bylo divadlo, park, nové náměstí, pomníky, nábřeží, kolonáda nebo třeba nádraží.

I současní radní mají podobné snahy, které bohužel dosahují hodnot téměř podúrovňových, zvlášť co se týká urbanistiky a výtvarných doplňků architektury. Málokterý si uvědomuje, že výzdoba města tu není proto, aby se na ní vyřádili připitomělí recesisti, ale že jde o aktivity určené široké veřejnosti, za jejichž nemalé finanční prostředky jsou artefakty pořizovány.

. GLOSA

Neodborná veřejnost zaujímá k podobným aktivitám postoj spíš zdrženlivý, čehož je bezohledně zneužíváno. Obyčejný člověk si totiž při spatření špatného díla řekne: Je to sice ohavné, mně se to nelíbí, ale když to schválili "ti tam nahoře", asi to bude dobré a já tomu zřejmě nerozumím. Kalkuluje-li se s takovým postojem, můžeme se dožít dalších pustých náměstí s odpornými krámy samozvaných "umělců".

Dost lidí však tématu rozumí, a přesto mlčí, anebo reptají jen mezi sebou. Vědí totiž, jakou sisyfovskou práci představuje, chtějí-li se postavit proti nekulturním kulturtrégrům, kteří se rozhodli za cizí peníze oblažovat prostředí města. Navíc odborné výtvarné školy, které ročně chrlí desítky absolventů vychovávaných v duchu současné anarchie hodnot a jakési pseudosvobody projevu, nejsou zrovna nositeli kvalitní nabídky monumentálních úkolů.

Jaké mají poradce?
Odpočítáme-li povinnou úlitbu stranické politice komunistické strany, pak patnáctičlenná schvalovací komise dřívějšího Svazu výtvarných umělců zabránila i realizaci spousty nevkusu. Špatný návrh nebyl automaticky vyloučen, ale hledalo se lepší řešení a někdy až napotřetí dozrál návrh natolik, že mohl být realizován. Sám jsem před touto komisí několikrát stál a připomínky k mé práci bývaly erudované, obohacovaly věc k lepšímu.

Nevím, jak dospěli současní radní a jejich eventuální poradci k výběru plastiky Spravedlnosti před budovu Nejvyššího správního soudu na Moravském náměstí. Ale namítnou-li, že o ní rozhodovala mnohočlenná komise, pak musí být složena z přikyvovačů čemukoliv, protože výsledný návrh je naprostý nesmysl.

Bohyně z kanalizačních rour
Bohyně Spravedlnosti má být z proděravělých a pozohýbaných kanalizačních rour představujících monstrum ucpávající obrovskou kostkou díru, ze které prýští voda.

Marius Kotrba s návrhem plastiky Spravedlnosti, jež má stát před budovu Nejvyššího správního soudu na Moravském náměstí v Brně

Potrhlé vysvětlení, že připomíná indiána, který v Přeletu nad kukaččím hnízdem vytrhl ze země blok a chystá se jej vyhodit oknem na protest proti nespravedlnosti, mohou brát vážně jenom naprostí kulturní ignoranti. S bohyní Spravedlnosti všech budov soudů světa už od dob starého Řecka tohle nemá pranic společného. Vsadím se, že kdyby staří řezbáři Kotrbové, které jsem osobně znal a vážil si jich, mohli vstát z hrobů, svého potomka či jmenovce by za tenhle nápad seřezali, protože dělá hanbu jejich jménu.

Soudím, že pokud v současnosti nemáme žádného vhodnějšího profesionála, jenž by na solidní úrovni splnil monumentální výtvarné úkoly v architektuře, mělo by se od těchto aktivit upustit a nechat náměstí i veřejná prostranství bez podobně úděsných provizorií, jež bude stejně třeba za nějaký čas odstranit – asi jako když se dnes radnice marně snaží zkorigovat a zlidštit smutnou pustinu náměstí Svobody. Navíc na gotických fiálách Staré radnice se návrh bohyně Spravedlnosti sám nabízí. Z její střední velikosti by stačilo udělat odlitek, zvětšit jej, což není žádný technický problém, a bylo by po starostech.

V porovnání se stávajícími návrhy vystavenými do konce července v Urbancentru pozná nebetyčný rozdíl v kvalitě i úplný laik. Měli bychom se naučit stydět za nevkus a nekulturnost, které nabízíme návštěvníkům svého města – protože i my jsme to město.