Mezi vězněnými byl také básník Jan Zahradníček. „Celkový pohled na utrpení, k němuž v Brně docházelo, tady chyběl. Expozice je prvním krokem k pietě, kterou bychom rádi v prostorách Cejlu zřídili a připomenuli tak, co místo znamenalo,“ řekl Jan Zahradníček, syn básníka Jana Zahradníčka a člen sdružení Paměť, které výstavní připomínku připravilo.
Jeho otec byl kvůli vykonstruovanému procesu devět let vězněn. „Kdyby tatínek žil, cítil by to dnes jako ohromné zadostiučinění,“ dodal Zahradníček.
Tehdejší režim na Cejlu uvěznil také další významné básníky, Václava Renče a Zdeňka Rotrekla.
V roce 1949 byl Rotrekl, který od prezidenta Havla později obdržel Řád Tomáše Garrigua Masaryka, odsouzen k trestu smrti. Na popravu čekal celý rok, než mu nakonec trest zmírnili.
„Později jsem se ho ptal, co vlastně onen rok prožíval, jaký to mohl vůbec být život. Zdeněk Rotrekl si to ale nepřipouštěl, prý si přeříkával Bibli, modlil se a opakoval si latinu,“ popsal setkání s ním literární historik Jiří Trávníček.
Mezi vězni byl i básník Bezruč
Podle něj zážitky z tehdejších hrůz přispěly k tomu, že básníci výrazně obohatili československou literaturu. Káznice na Cejlu byla postavena ve druhé polovině 18. století. V lednu 1916 tam byl vězněn i básník Petr Bezruč, v roce 1933 do věznice kvůli pokusu o fašistický puč v Židenicích převezli generála Radolu Gajdu.
Velmi temným obdobím si místo prošlo také za protektorátu, kdy přímo spadalo pod gestapo. Komunisté tam po válce popravili desítky vězňů odsouzených Mimořádným lidovým soudem v rámci takzvaného Retribučního dekretu, který měl potrestat osoby, jež se za okupace provinily proti státu. Dalších 13 politických vězňů na Cejlu zemřelo po roce 1948.
Za údajnou velezradu se do věznice dostal také Zdeněk Kessler, pozdější první předseda Ústavního soudu. „Měl jsem to štěstí s ním po revoluci spolupracovat. Přestože strávil roky ve vězení i v jáchymovských dolech, vždy byl člověkem bez zášti a s obrovskou laskavostí,“ vzpomínal na něj při zahájení výstavy současný předseda Ústavního soudu Pavel Rychetský.
Snaha o vznik trvalé expozice
Kvůli napojení na odbojové skupiny zažil hrůzy věznice také Bohumil Robeš, který za mřížemi strávil 13,5 roku a zahájení výstavy Tváře Cejlu ve středu přihlížel. „Cejl byl vstupní branou, přes kterou jsme byli roztříděni do různých lágrů a věznic. Toto poselství je pro mladé, aby nezapomínali. Naše srdce a duše však nejsou zatíženy nenávistí,“ sdělil.
Členové sdružení Paměť proto usilují, aby v místě věznice, která sloužila až do roku 1956, vznikla trvalá expozice, jež bude lidem temné období připomínat. „Je důležité, aby Cejl zůstal památným místem pro další generace,“ zdůraznil předseda sdružení Miroslav Kasáček.
Proto by ve spolupráci s brněnským magistrátem rádi zachovali některé části rozsáhlé budovy v původním stavu. Sdružení a zástupci politických vězňů se přitom před nedávnem dostali s městem do sporu. Obávali se totiž, že výstavba kreativního centra, jež politici v místě plánují, cenné relikty zničí. Poté, co na případ upozornila MF DNES, se ale obě strany dohodly na kompromisu, který zachování historických míst v budově neohrozí.
