Případ se stal v roce 2023, kdy devatenáctiletý student prvního ročníku Univerzity obrany při nočním přesunu zakopl o větev a při pádu si poranil krk o pažbu samopalu. Přestože okamžitě zamířil na ošetřovnu ve vojenském táboře, jeho stav se postupně zhoršil natolik, že po převozu do nemocnice zemřel.
Za usmrcení z nedbalosti vyškovský okresní soud vyměřil zdravotnici Lence Š. dva a půl roku odnětí svobody s podmíněným tříletým odkladem. Simoně B. uložil trest jednoho roku a čtyř měsíců rovněž odložený na zkušební dobu tří let. Podmíněné tresty navrhl žalobce. Rozsudek je nepravomocný, obě strany se mohou odvolat.
Státní zástupce Radek Hůlka už při minulém jednání v závěrečné řeči zdůraznil, že už hned v první fázi vidí u vojenských zdravotnic pochybení, když podle něj nedbale vyšetřily vzniklé poranění. „Mám za to, že postup nebyl a správný a že je tady dána trestní odpovědnost obžalovaných,“ prohlásil a poukázal i na rozpory ve výpovědích žen s dalšími svědky celé události. „Je zde snaha o vlastní vyvinění,“ poznamenal.
Jeho závěrům dal dnes za pravdu soudce Karel Menšík. „Obžalované vyhodnotily, že jde o zanedbatelné zranění,“ začal své odůvodnění. „Jejich postup byl nedostatečný, došlo k podcenění zdravotního stavu po celou dobu, co se zraněným přišly do styku,“ doplnil.
Ženy už dříve prohlásily lítost nad smrtí studenta, jakoukoliv vinu však odmítly. Obhájkyně navrhovaly zproštění viny. Zdravotnice podle svých slov vše dělaly, jak nejlépe mohly, obzvlášť v polních podmínkách vojenského tábora, kde se nacházely. K dispozici neměly na ošetřovně ani tekoucí vodu nebo lůžko pro pacienta. Zraněného studenta tak po vyšetření poslaly spát do chatky.
Na ošetřovně ani netekla voda, říká obhájkyně zdravotnic souzených za smrt při výcviku |
Právě nedostatečná vybavenost ošetřovny a nepřítomnost erudovaného lékaře však podle žalobce měla naopak vést k rozhodnutí odvézt studenta hned po prvotním vyšetření do nemocnice. To se ale nestalo a improvizovalo se na místě až ve chvíli, kdy se stav zraněného zhoršil natolik, že začal krvácet z krku a zkolaboval.
„Nemůže obstát ani námitka, že ošetřovna byla jednoduchá místnost. Soud situaci chápe, nicméně (zraněný) tam měl být ponechaný, mohla být poskytnuta postel jedné ze zdravotnic nebo nějaké improvizované uložení,“ odmítl obhajobu Menšík s vysvětlením, že i přes polní podmínky by byl student alespoň pod zdravotnickým dohledem.
Soudce Karel Menšík při vyhlášení rozsudku se zdravotnicemi v případu smrti studenta Univerzity Obrany při výcviku. (26. února 2026)
Následný telefonát na tísňovou linku provázely zmatky, zejména kvůli lokalizaci, kde přesně se ve vojenském areálu tábor s ošetřovnou nachází. Nakonec i přes upozornění dispečerky nechaly zdravotnice naložit zraněného do své sanitky a vyrazily naproti záchranářům. „Vždyť vám tam umře!“ zhrozila se operátorka na dispečinku kvůli zahájené a nedokončené resuscitaci.
Jak připomněl soudce, při sedmiminutovém převozu žádné oživování vůbec neprobíhalo. V nemocnici pak mladík skutečně zemřel.
Ve zdůvodnění rozsudku se však soud neomezil pouze na nepravomocně odsouzené zdravotnice, které se vyhlášení rozhodnutí neúčastnily. Zmínil i chování zraněného, když dorazil na ošetřovnu.
„Soud považuje za nepochybné, že i on musel pociťovat výrazná zdravotní omezení při prvotním ošetření, nepochybně o nich měl obšírněji hovořit a sám se aktivněji zajímat o vyšetření zdravotního stavu. Jak ale od obhajoby zaznělo, byl velice motivován dokončit výcvik, což nijak nebylo vyvráceno, a tato vysoká motivace se podepsala na tom, jak sám to zranění vnímal. Nelze tam mluvit o spoluzavinění, ale soud i tuto okolnost bral v potaz,“ upřesnil Menšík.
Tím, že jinak obě obžalované vedou řádný život a nikdy dřív se ničeho protiprávního nedopustily, jim soud nezakázal výkon činnosti zdravotnice. Trest označil jako výchovný.
16. února 2026 |
