„Byl mu vlastní nejenom objevitelský duch, ale také mimořádně vyvinutý smysl pro osobní reklamu a schopnost sehnat peníze na výzkumy,“ napsal o Absolonovi geolog Václav Cílek.
Jak poznamenal, u žádného jiného českého vědce se nesetkal s tak odlišným hodnocením mezi oficiálními životopisy a lidovým podáním. Pamětníci o Absolonovi například tvrdili, že „přišel na Moravu člověk sice nadaný, ale slavomamem postižený a omámený, člověk přímo geniální v dělání humbuku, v balamucení lidu i klamání veřejnosti“.
Absolon se považoval za velkého objevitele. Tvrdil, že tak jako velcí badatelé zaplňují poslední místa na mapách kontinentů, on totéž dělá v podzemí. Nejen v Moravském krasu, ale třeba i na Balkáně v dnešní Bosně a Hercegovině.
Přátelé ho měli rádi. Takový malíř Otakar Kubín či básník Jiří Mahen byli pravidelnými účastníky jeho výprav po toku Punkvy. V podzemí nejen bádali, ale také bengálskými ohni či střílením z revolveru na dně propasti Macocha bavili dámy, které přihlížely z můstků.
To starší badatelská generace těžko rozdýchávala. Na rozdíl od ní však výstřední Absolon uměl své výzkumy zpropagovat a získat na ně peníze. „Už ve své době vydával tiskové zprávy o výzkumech, které připravoval, zval si profesionální fotografy a sám byl vášnivým fotografem, jenž veřejnost lákal na přednášku se světelnými obrazy. Měl velké charizma i vypravěčské umění a uměl udělat show,“ řekl při zahájení výstavy Karel Absolon – Manažer a strůjce velkých vizí v Dietrichsteinském paláci na Zelném trhu v Brně její kurátor Petr Kostrhun.
Peníze byly základ, výzkumy rozhodně nevyšly na pakatel. V Punkevních jeskyních totiž Absolon využíval řady moderních technických vymožeností. Třeba masivní čerpadla, která odsávala vodu z podzemí. A hromady dynamitu. Nutno podotknout, že v krasu postupoval poměrně drasticky. Odstřel kamene a vytvoření chodeb, jež dodnes využívají návštěvníci, by z dnešního pohledu znamenal nemyslitelný zásah do ekosystému.
V roce 1908 nastoupil jako kustod zoologických sbírek do Moravského zemského muzea v Brně. A tehdy začal i s prvními archeologickými výzkumy. Nejprve v Předmostí u Přerova a později i v Dolních Věstonicích, do té doby neznámých.
Zdejší výzkum dostal vlastně za úkol. Věstonice totiž byly tehdy osídleny výhradně německým obyvatelstvem a československý stát chtěl potlačit badatelské aktivity Němců. Úkol svěřil právě Absolonovu týmu. On sám se o naleziště zprvu příliš nezajímal a na místo vyslal jen své kolegy. Vedení výzkumu převzal až o rok později a už tehdy, v létě roku 1925, našel slavnou Věstonickou venuši.
U vyzvednutí sošky nebyl
Totiž, jak se to vezme. I když se Absolon uvádí jako její objevitel, u samotného vyzvednutí sošky chyběl. V té době byl na studijní cestě ve Francii, slávu tak „slízl“ hlavně za svůj tým. Zásluhy mu ale upřít nelze. Naleziště, které nazval „diuviální Pompeje“, zpropagoval po celém světě. A podařilo se mu přesvědčit i prezidenta Masaryka, aby na výzkum uvolnil půl milionu československých korun, což byla na tehdejší dobu obrovská suma.
Absolon si postupně plnil sny. Zbýval jediný – pavilon Anthropos v Brně. Tam prezentoval objevy z Dolních Věstonic i z Moravského krasu, především rytiny a umělecké předměty z jeskyně Pekárna. Doplnil je předměty ze zahraničních sbírek, které nakupoval. Pavilon si získal obrovskou oblibu. Může za to i geniální Absolonův nápad postavit tu rekonstrukci mamuta v životní velikosti, s jejímž financováním mu pomohl továrník Tomáš Baťa.
„Činím Vám návrh, zdali byste nechtěl využít tohoto mamuta pro svoji reklamu, že byste zvlášť těžkou a trvanlivou obuv pro těžké práce dělníků nazval chráněným názvem ‚Mamutovky‘. Lidé by věděli, že mamuta dal vystavěti a výstavě soudobé kultury a československému státu daroval Tomáš Baťa ve Zlíně,“ psal Absolon Baťovi. Ten pak skutečně 30 tisíc korun na mamuta poslal.
Expozici ideologicky upravili
Pavilon Člověk a jeho rod byl obrovsky navštěvovaný. „Chodí mi sem i pět tisíc lidí denně. Až je mi z toho špatně,“ zapsal si tehdy Absolon. Ve střední Evropě nemělo jeho muzeum konkurenci.
To si ovšem uvědomovali i Němci, kteří za druhé světové války pavilon zabrali a nálezy využili k nacistické propagandě, která směřovala k hledání pragermánské rasy v nejstarších dějinách člověka. Expozice byla ideologicky upravena, vybavena nacistickými symboly a jako takovou ji pak zničila Rudá armáda, když v roce 1945 osvobozovala Brno. Tak skončila světová sláva prvorepublikového Anthroposu. Obnoven byl až mnohem později díky Absolonovu žákovi Janu Jelínkovi.
Sám Absolon byl postupně odsunut z veřejného života. V posledních letech života vedl výzkum ve slovenských Moravanech nad Váhom. Posléze už se věnoval jen publikování a přednáškové činnosti. Zemřel v roce 1960 a je pochován na Ústředním hřbitově v Brně.
Kopii Venuše najdete i v archeoparku v Pavlově:
30. května 2016 |
