„Chtěl jsem mít nejkrásnější bowling a zároveň takový podnik, který bude funkční,“ sděluje Chládek, který jinak vede společnost Dopravní stavby Brno.
Na kolika drahách si u vás lidé bowling zahrají?
Máme jich tu dvacet. Je to zatím nejvíc v republice. Ale o velikost mi prvotně nejde. Mou ambicí je hlavně funkčnost a krása interiéru.
Máte dráhy z USA. Proč?
Chtěli jsme nejlepší dráhy na světě a ty vyrábějí právě v Americe. Jsou jedinečné technologií, nic se nezasekává, jejich poruchovost je takřka nulová. Do posledního prkénka nám dráhy dovezla loď do Hamburku a pak devět velkých kamionů. Navíc jsem rozvrhl jinak posezení, protože americké styly mi nevyhovují. Tam sedí všichni napevno, u nás sedí na židlích nebo na pohovkách, takže si posedají podle libosti.
Herna stojí kousek od Bílé hory...
Ano, měl jsem v Brně rozjednaný jiný pozemek, tam to nakonec ale nevyšlo. Už jsem chtěl od stavby svého snu upustit, ale tento kus země si mě našel sám. Přesněji díky mému synovi, ten je mi velkou oporou po celou dobu stavby.
Proč tady? Není to trochu zastrčené místo?
Je tu firma Zetor, kousek odsud stojí nové studio České televize. I tato oblast vzkvétá a její popularita roste. Herna a zázemí pro lidi to tu jen pozvednou. Stavěl jsem ji nejen pro lidi z Juliánova, Židenic a Líšně, ale pro celé Brno, republiku. I pro hráče z Evropy.
Není to příliš velká ambice? Kde berete jistotu, že dojedou?
Už teď máme rezervované termíny na opravdu velké turnaje a na otvírací víkend jsme byli úplně zamluvení dopředu. Rád bych tu viděl turnaje seniorů. Můj kamarád Milan Soušek, guru českého bowlingu, se na mě obrátil s návrhem na uspořádání turnaje pro Česko, Maďarsko, Rakousko, Slovensko a Polsko. Potenciál pro velké turnaje tu určitě je. Záleží jenom na nás, jestli ho společně využijeme.
Vlastimil Chládek
|
Bowling zažil boom už v 90. letech, dráhy vyrostly po hospodách po celém městě a herny pak vznikly i v nákupních centrech. Nebojíte se, že v Brně budete mít spoustu už zavedené konkurence?
Dráhy v Brně jsou, ale ne na takové úrovni a tak kvalitní jako u nás. A rozhodně jich není tolik, aby tam lidé mohli pořádat velké turnaje. Na dvou nebo čtyřech drahách se prostě velký turnaj neprotočí.
Soustředíte se tedy hlavně na turnaje?
Určitě ne, běžná komerce je to nejzásadnější a nejdůležitější. Je tu akváriem rozdělená restaurace s kapacitou dvakrát sto lidí, prostorná letní terasa, salonek pro sedmdesát lidí a kolem drah se usadí také stovka hráčů. Venku teď dokončujeme beachvolejbalové kurty a plánujeme udělat ještě hřiště pro děti. Uvnitř návštěvníci najdou i obchod s bowlingovými potřebami.
Jací jsou Češi hráči bowlingu?
Bowling je desátý nejoblíbenější sport světa, aspoň jednou ho hrál skoro každý. Češi se jako hráči bowlingu ale umí – a někdy i velmi vtipně – vymlouvat na cokoli. Nevidí vždy jen své chyby a neumění. Vidím v tom pozůstatky minulého zřízení.
Bowling je typický americký sport. Bude tomu odpovídat třeba i nabídka jídla v restauraci a k drahám?
Ano, je rozdělené na dva druhy. Rychlé občerstvení k drahám pro hráče, kteří si dají jen tak něco na zakousnutí. A pak tu máme nabídku á la carte. Chceme dosáhnout velmi vysoké úrovně gastronomie.
Jak dlouho trvalo, než jste hernu vybudoval?
Sen jsem měl asi deset let, na podzim roku 2015 jsem se definitivně rozhodl. Jeden rok zabralo projektování a legislativa. Za další rok se nám povedlo hernu vystavět od A do Z. A stihli jsme to.
Navrhoval jste budovu sám?
Ne, základní představu jsem sice měl, ale s exteriérem a provedením mi pomohl architekt. Měl jsem štěstí, že jsem se seznámil s architektem Vlčkem. Oproti jiným, které jsem potkával dříve, mě dokázal vyslechnout a na mé nápady nebo požadavky nahlížet a přemýšlet o nich.
A co návratnost investice?
Peněžní hodnota by se mohla vrátit asi tak za dvacet let. Ale pro mě je důležité i to, že se tu poznám se zajímavými lidmi, může se tu realizovat i moje rodina. A třeba i moje další generace uvidí, že pro úspěch je nutné velmi pracovat.
Co od vás můžeme čekat za další akci?
Už nic, už si chci jen hrát. Zapřisáhl jsem se, že se do dalšího projektu už nepustím. (úsměv)
