S celkovým počtem 28 633 návštěvníků překonala i přehlídku děl Alfonse Muchy, kterou Brno hostilo před sedmi lety. Také na rozruch způsobený přítomností zmíněného růžového tanku před Červeným kostelem asi Brňané hned tak nezapomenou. „Zjistil jsem, že růžový tank je pořád živá věc, což je skvělé, protože přesně takhle by mělo umělecké dílo fungovat,“ říká autor výstavy Vladimír Brož alias Vladimir 518.
Kmeny 90 se s návštěvností přes 28 tisíc lidí staly nejúspěšnější výstavou v historii Moravské galerie. Čím to podle vás je?
Podle mě jde o konglomerát důvodů. Zaprvé projekt Kmeny trvá už dlouho a vedle tří knih vznikl i televizní seriál nebo divadelní představení. Druhá věc je, že to téma je lákavé tím, že pojí různá alternativní společenství dohromady, oslovuje všechny lidi, kteří jsou na alternativní kulturní proudy napojení. Devadesátá léta momentálně zažívají renesanci a hodně z nich čerpáme. Těch důvodů bych ale našel hodně a doufám, že jeden z nich je i skutečnost, že projekt děláme dobře a lidem dává smysl.
K výstavě jste uspořádali hodně doprovodných akcí – slavnostní happening v Husově ulici, koncerty, divadelní představení, promítání filmů. Je to způsob, jak dnes přitáhnout lidi do galerií?
Doprovodné akce jsou určitě jeden z důležitých aspektů. Lidé, kteří přišli třeba na koncert v doprovodném programu, si řekli, že zajdou i na výstavu. Takže to určitě funguje obousměrně. Spíš si ale myslím, že takové akce jsou jen bonus ke galerii.
Vladimir 518 a Kmeny 90
|
Jak náročné bylo projekt vůbec naplánovat a uskutečnit?
Řeknu to úplně jednoduše – strašně náročné. Ani si nejsem jistý, jestli bych ještě chtěl podobně náročné projekty dělat, protože to jsou opravdu stovky lidí, s nimiž je nutné komunikovat. Bez kvalitního produkčního zázemí, které Moravská galerie poskytla, stejně tak bez týmu lidí, který se mnou pracoval na projektu Kmeny od samotného začátku, by to vůbec nešlo zrealizovat. Ta pyramida úkolů, vztahů a kontaktů, které vedou ke mně, je obrovská. Náročnost příprav byla prostě hodně velká.
Jak dlouho vám tedy přípravy trvaly?
Určitě se můžeme bavit minimálně o jednom roce. Není to ale tak, že by výstava samotná byla vytržená z kontextu ostatních projektů. Předtím jsme pracovali na třech knihách Kmenů, dávali jsme dohromady kontakty a sháněli věci, které by se případně daly vystavit. Prováděl se také terénní výzkum, bez něhož by to nešlo udělat. To všechno se při výstavě následně zúročilo, ale stejně trvalo rok, dát to všechno dohromady.
Vraťme se ještě k růžovému tanku, jenž vyvolal řadu různých emocí. S jakým cílem jste ho do centra Brna umísťovali?
Nedá se říct, že bychom měli jeden cíl. S Davidem Černým jsme kamarádi a vždycky jsem si říkal, že by bylo dobré udělat něco společně. On v mých očích opravdu devadesátá léta symbolizuje, protože jde o výtvarníka, který se vyjadřoval k mnoha tématům a byl společensky aktivní. I v komunitě výtvarné scény je právě David nejvýraznější osobností devadesátek, takže jsem si říkal, že určitě musí být součástí projektu. Jednak byl v galerii zastoupený takovou drobností – vystavili jsme jeho brusle – ale hlavně tím viditelnějším symbolem byl právě růžový tank.
A v čem tedy vidíte důležitost růžového tanku?
Je extrémně důležitý v tom, že nastartoval všechny ty změny devadesátých let. Paroduje celé období před rokem 1989, tím přetřením na růžovo se paroduje celá ruská okupace. Samozřejmě mi bylo trošku líto, že se neustále omílá jedno a to samé, že je to dehonestace osvoboditelské armády, což tak nikdy nebylo míněno. Že nás osvobodili, je samozřejmě důležité, ale tank se vyjadřuje k okupaci. Sice nás osvobodili, ale pak tu zůstali. Kdyby tu nezůstali, neexistuje žádný růžový tank. Takže je to zesměšnění okupace, ne osvobození. Díky tomu, že u tanku bylo v Brně neustále živo, fungoval jako takový maják, jako upozornění, že se v Moravské galerii koná výstava. Takže přesně tu základní funkci, kterou jsme od něj očekávali, nám splnil.
Živo okolo něj bylo opravdu hodně. Překvapila vás to velká vlna emocí?
Těm lidem, kteří kolem tanku demonstrovali, můžeme pouze poděkovat za obrovský mediální zásah, jenž jsme díky tomu měli. Já jsem sice s emocemi počítal, ale musím přiznat, že ne v takové míře. Myslel jsem si, že národ už to má vyřešené, že chápe důvody, proč byl tank natřený na růžovo. Vlastně jsem si myslel, že ho budou lidé vnímat jako pomník devadesátým létům a umělecké dílo z toho období. Ale zjistil jsem, že je to pořád živá věc, že situace kolem tanku není vůbec uzavřená a pořád žije, což je vlastně skvělé, protože přesně takhle by mělo umělecké dílo fungovat.
Zvažovali jste i jiné lokality, kam ho umístit?
Zvažovali jsme jich několik, ale ono vůbec dostat tank do Brna bylo extrémně těžké a potýkali jsme se s nevolí úřadů a institucí, které to musely schválit. Bez podpory vedení města by se nám to nikdy nepodařilo. Pro nás Brno prokázalo velkou otevřenost a progresi, které jsou z něj momentálně možné cítit.
Proč jste výstavu směřoval do Brna, fungovala by jinak, kdyby se konala v Praze?
Tam by to určitě fungovalo trošku jinak, ale ne fatálně. V současnosti by ale v Praze podobná výstava asi ani vzniknout nemohla, protože tam na to nejsou mentální podmínky a instituce jsou víc zahleděné samy do sebe. Brno jsem si vybral z toho důvodu, že právě odsud přišla nabídka. Dlouhodobě Moravskou galerii sleduji a musím říct, že pro mě představuje velmi sympatickou instituci právě svým progresivním myšlením a otevřeností. Roli v tom sehrála i přítomnost šéfkurátora galerie Ondřeje Chrobáka, který má velký vhled do věcí a zároveň nadhled nad nimi. Takže celkově jsem byl za tu brněnskou nabídku rád, protože mám tendenci svoji práci a aktivity z Prahy decentralizovat.
Co dalšího v Brně plánujete?
Brno je pro mě momentálně hodně důležité místo. Už napevno mám domluvené, že jsem kurátorem expozice Františka Štorma v rámci Mezinárodního bienále grafického designu pro příští rok.
A co pokračování knihy Kmeny. Byl třetí díl posledním?
Nikdy nemá smysl říkat, že je něco definitivně poslední, ale prozatím je poslední. Další pokračování nyní neplánujeme. Já teď se skupinou PSH točím novou desku, v nakladatelství BiggBoss připravujeme mnoho knih a desek. Zároveň ilustruji několik knih a pro televizi připravuji velký projekt o tématu předrevoluční architektury. Těch projektů je samozřejmě klasicky hodně a dělám to, co jedno tělo unese.
