Nyní se však zřejmě nejdéle sloužící šéf českého vinařského podniku Pavel Vajčner rozhodl zvolnit a svůj Znovín Znojmo přenechává nástupci. „Zatím si to užívám. Hlavu mám čistou a nemusím myslet i v sobotu a neděli, kdy, kde a jak,“ pochvaluje si.
Jak jste si určil mezník, kdy odejít? Čekal jste, až bude hotovo sídlo vinařství s lahvovnou v Šatově i zmodernizované provozy v Jaroslavicích a Příměticích?
Mezníků jsem měl víc a sešly se. Jednak že moje generace kolegů – vedoucí výroby, šéf odbytu a další vedoucí pracovníci – šla do důchodu, sklepmistr má důchodový věk ke konci roku. Já už dva roky přesluhuju. (směje se) Pak to, že Znovín má všechno vybudováno, vinohrady i marketingovou a obchodní strategii připravenou na to, aby dokázal i na stále se měnícím trhu velmi dobře fungovat. A syn má své vinařství i vinohrady, kde mu budu pomáhat. Takže se to takto sešlo.
Co myslíte tím měnícím se trhem?
Přijdou nové výzvy a to stávající, co se vybudovalo, se jim bude muset přizpůsobit. Protože se neví, co bude na podzim, jak se to vyvine. Lidé mají míň peněz a začíná se to projevovat obecně v prodejích potravinářských komodit. Večeře v restauraci stojí dvakrát tolik než před dvěma lety, rostou ceny energií, nejsou lidé na práci...
Znovín už taky zdražoval?
Ano, k prvnímu březnu. Mezi deseti a dvaceti korunami u vín nad sto korun a asi o pět až sedm korun u těch levnějších. Nicméně Znovín teď v pololetí prodával tak jako před covidem, takže poměrně dobře. V létě si lidé užívají a taky utrácejí, ale podzim bude nejistý.
Co se stavebních úprav a modernizací týče, Znovín má tedy na dlouho hotovo a váš následovník to už bude jen udržovat a vylepšovat?
Ano. A taky využívat modernizace jako nástroje, aby dokázal všechno ekonomicky a logisticky zvládnout, prostředky k tomu má. Ale to není všechno. Lidský faktor, a u vína obzvlášť, je velmi důležitý. Nejen ve výrobě, ale i v prodeji. Úroveň pracovníků je tváří firmy.
Lidé mají míň peněz a začíná se to projevovat. V létě si ještě užívají a utrácejí, ale podzim bude nejistý.
Pavel Vajčnerkončící šéf Znovínu Znojmo
Můžete už představit vašeho následovníka?
Je to inženýr Karel Matula. Ve Znovínu pracuje téměř dvacet let. Zastával funkci technologa, enologa, ovlivňoval logistiku, zajišťoval výstavy. A účastnil se porad vedení, takže je teď na něm, aby to dokázal zužitkovat. Je pracovitý, má příjemné vystupování a dobré předpoklady k tomu, aby navázal na práci a styl, který Znovín nastavil. Nové problémy a výzvy určitě budou a bude potřeba je řešit i ve spolupráci s ostatními pracovníky. Pokud se má Znovín posunovat dál, tak ho jeho rodina tak často vídat nebude, ale to je úděl vrcholných manažerů.
Řekl byste, že funkci předáváte v době, kdy je společnost na vrcholu?
Ano, nyní je na tom velice dobře. V této těžké době půjde o to udržet tempo a vše posunovat drobnými krůčky stále dál. A také se chytit příležitostí, které obecně v krizi jsou, a využít jich.
Vy ve Znovínu končíte úplně, nebo v něm ještě máte nějaké poradní slovo?
Končím úplně, jen ještě předávám informace, které s třicetiletým ředitelováním souvisely. Zůstávám v orgánech Vinařského fondu, ve Svazu vinařů ČR, v dozorčí radě Národního vinařského centra, v radě národního parku Podyjí. Minulý týden jsem ukončil svou činnost v představenstvu turistické organizace ZnojmoRegion. Ve vinařství se budu i nadále pohybovat. Také pomáhám synovi, který vyrábí naturální vína dle pravidel autentistů (ti vyrábějí víno s minimálním obsahem síry, révu pěstují bez herbicidů, ochranu révy vinné proti houbovým chorobám provádějí postřiky obsahujícími pouze výtažky z bylin a přírodními biopreparáty – pozn. red.).
Jak vám to klape, když syn Martin vyrábí naturální vína, tedy něco jiného než Znovín?
Vína ze Znovínu jsou vyráběna tak, aby zůstala v dobré kondici i v podmínkách pro víno ne ideálních a aby vydržela například v regálech na prodejnách. Já byl vždycky vyznavačem rozmanitosti vín. Naturální styl výroby vína a přístup k němu je dnes trendem zvláště v zahraničí a příjemně rozšiřuje pestrost nabídky. Vína bez oxidu siřičitého a s jemným zákalem jsou návratem k tomu, jak je vyráběli naši předkové. Kdysi se víno konzervovalo například křenem nebo muškátovým oříškem.
Mimochodem vína bez síry jsme ve Znovínu zkoušeli už před třiceti lety, ale tenkrát ještě nebyl ten správný čas. Synovi se do jeho vinařství nechystám vůbec mluvit, při výrobě budu mít hlas pouze poradní. Nejvíce mu však budu pomáhat s pracemi na vinici a ve sklepě.
Bude to pro vás nárazová, nebo plnohodnotná práce?
Chystám se Martinovi vypomáhat, jak bude potřebovat. Ty čtyři hektary vinic snad společně s rodinou nějak zvládneme. Ale mám také rodinu, vnuka, velkou zahradu... Možná se ještě někde ve vinařství nebo vinohradnictví jako poradce objevím, ale na to je ještě brzo.
Jak se vůbec na novou generaci vinařů díváte? Jsou odvážnější, vnímají víno jinak?
Že na to nahlížejí jinak, je obohacení celého vinařství. Víno se tak propojuje s životním stylem dnešních mladých lidí, kteří žijí jinak než kdysi my. Klesá u nich spotřeba alkoholu obecně. Autentické víno pro ně může být alternativou, kterou přijmou, protože je v souladu se zdravějším životním stylem dnešní generace (autentické víno s minimem síry je i nazýváno vínem, po kterém nebolí hlava – pozn. red.).
Když se za těmi třiceti lety ve Znovínu ohlédnete, co vidíte? Byla to dřina, nebo splněný sen? A cítíte spokojenost nebo hrdost?
Spokojenost, hrdost, to jsou správná slova. Když se člověk podívá na tu spoustu nápadů, ať už na zásilkovou službu, vinařská putování po vinicích a po sklepích (Znovín jako první firma uvedl do života dnes již běžnou zásilkovou službu vína, vymyslel „protipádový“ karton používaný dodnes a je průkopníkem spojení vína a cestovního ruchu – pozn. red.), edici vín se zvířátky nebo i samotný název firmy, u toho všeho jsem byl. Jsem hrdý i na všechny pracovníky Znovínu včetně mé manželky, se kterými jsme značku Znovín vytvářeli a na které jsem se mohl vždy spolehnout.
Když se v roce 1992 zprivatizovaly bývalé Vinařské závody Znojmo, vznikl Znovín Znojmo jako akciová společnost a měl jsem myšlenky na vinařský turismus, nebyl jsem si jistý, že to v pivním národě dokážeme. A taky se na nás pivaři na veletrzích dívali skrze prsty. To, že dnes pivařský průmysl přebírá vinařské terminologie, chutě i vůně a už nás uznávají, mě těší. A taky to, že k nám do regionu jezdí turisti, jen v Šatově vzniklo přes třicet penzionů, Loucký klášter ve Znojmě ožil. Ožily i sklepní uličky ve vinařských obcích Znojemska. To mě hřeje u srdce.
