Diskuse o vlivu moderní techniky a umělé inteligence se nevyhýbá ani umění. Watzková se moderních trendů nebojí.
„U šperků si návrhy skicuji ručně, u scénografie pracuji s digitálními nástroji. Je to rychlejší, přesnější a mohu výstupy sdílet s týmem,“ vysvětluje. Pro návrh jevištních dekorací i složitějších objektů využívá také 3D programy.
Podle ní se digitálním nástrojům nelze úplně vyhnout, ale někdy je lepší sáhnout po tužce a papíru. „Je to pro mě druh meditace, má to v sobě romantiku. Můžete jít do parku, nepotřebujete mít nabíječku, baterii ani signál,“ říká umělkyně.
Umělá inteligence podle ní může být dvojsečný nástroj. Na jednu stranu užitečný, na druhou dokáže demotivovat tvůrce a tvořit „digitální smog“.
Bílé zlato je záludný kov
Tvorba šperku u ní začíná návrhem a výběrem materiálu. „Při výběru zvažuji funkci šperku. Zda má být pro každodenní nošení, pro určitou příležitost, nebo jde-li spíše o sběratelský kousek,“ vysvětluje.
Umělkyně tvoří i s pomocí 3D tiskárny, impulsem byl synův dárek k vánocům |
Se stříbrem se pracuje snáze, protože je jako materiál relativně měkké. Zlato je zase na první pohled krásné. „Osobně ale nemám ráda práci s bílým zlatem. Je tvrdé, při tepelné úpravě bez ošetření černá a musí se náročně čistit. Je to záludný kov,“ usmívá se Watzková.
Práce pokračuje na šperkařském stole, kde nápad přichází k životu. „Je vyšší než obvyklý stůl. Práci musíte vidět zblízka. Je tam šuplík, do kterého padají zbytky kovů, spousta fréziček, pilníků a dalších nástrojů. Je to dílnička v dílničce,“ směje se.
Délka tvorby šperku záleží na jeho složitosti. „Časový tlak je největší u snubních prstenů. Lidé si někdy neuvědomí, že výroba vyžaduje čas. Někdy jde prsten vymodelovat rychle, ale pak se musí čekat na odlití a zafasování kamenů,“ popisuje Watzková. Úprava rozměrů prstenů může být náročná a závisí na druhu a tloušťce materiálu, proto je důležité si koupit ideálně svou velikost.
U hlíny hodíte svět za hlavu, líčí keramičky. Popularita jejich dílen stoupá |
Ceny šperků závisejí na čase, materiálu a složitosti. Náušnice Watzkové stojí dva nebo tři tisíce korun, složitější brože nebo náhrdelníky jdou k pěti tisícům.
Slabost pro brože
Mezi oblíbené šperky tradičně patří prsteny, náušnice a náhrdelníky. Podle Watzkové si je lidé rádi pořídí sami, ale nebojí se je koupit ani jako dárek. „Osobně ale nejraději tvořím brože, i když vím, že se méně nosí. Je to nesmírně zajímavý šperk,“ vysvětluje a dodává, že se snad do módy vrátí.
„Dnes se lidé nebojí designéry oslovit. Ano, je to dražší než bižuterie, ale mít krásný kvalitní šperk s hodnotou ruční práce je něco víc,“ tvrdí umělkyně. Dnešní spotřebitelé však často upřednostňují kvantitu před kvalitou. „Bižuterie od babičky není to samé, co se prodává dnes. Často se to rychle rozbije, ulomí. Dnes je možné sehnat úplně cokoliv,“ hodnotí.
Veronika Watzková |
Kromě vlastní tvorby pracuje i na sochařských projektech Studia MY DVĚ spolu s Monikou Matějkovou Čechovou. „Ač jsem spíše introvert, miluji komunikaci při tvorbě projektů a vzájemnou inspiraci. I v úplné hlouposti, kterou načmáráte na papír, může druhý vidět něco skvělého a zajímavého,“ popisuje Watzková.
Motivy pro tvorbu nachází kolem sebe. „Všechno kolem mě zajímá. Pro každou věc, pro každý úkol hledám jinou inspiraci. Pozoruji svět. Jednu konkrétní inspiraci prostě nemám,“ krčí rameny.
Svá řemesla propojuje. Pro divadlo navrhuje scény, kostýmy nebo šperky. „Šperk na jevišti je specifický. Musí být větší, aby ho viděli lidé i v třicáté řadě. Ale tvořím i malé detaily, doplňky, pro lepší pocit herců z postavy,“ vysvětluje. Divadelní šperky samozřejmě nejsou ze zlata, musejí však vypadat autenticky.
Právě na detailech si Watzková zakládá. „Dělala jsem i ruční výšivky na kostýmy. Diváci to přitom na dálku nepoznají. Nevědí, jestli jsou kupované, nebo ručně dělané. Například pro představení Romeo a Julie jsem vyšívala včely a květy na kostýmy Kapuletů a Monteků. Šperk i detail ke kostýmu patří,“ říká.
